Kenny Roberts: průkopník nového stylu jízdy, který změnil motocyklový sport

Kenny Roberts byl legendární americký motocyklový závodník, který před pár dny oslavil své 73. narozeniny. Jako první Američan vyhrál světový šampionát v královské třídě a také zanechal nesmazatelnou stopu v historii motocyklových závodů. Jeho inovativní styl jízdy a boj za lepší bezpečnostní standardy změnily tvář závodů Grand Prix. Připomeňte si v našem článku příběh této ikony motocyklového sportu.     Do historie motocyklového sportu se zapsal nejen jako trojnásobný mistr světa královské disciplíny – půllitrů, ale také tím, že jako první Američan dokázal světový šampionát vyhrát. Dnes již legendární závodník Kenny Roberts senior oslavil  v poslední den loňského kalendářního roku narozeniny. Tentokrát to byly 73.

Kenny Roberts zanechal výraznou v motocyklových závodech Grand Prix nejen jako vítěz světového šampionátu, ale i obhájce bezpečnosti, majitel závodního týmu a také jako konstruktér motocyklových motorů a podvozků. Jeho styl jízdy, který měl základ na prašných cestách, změnil způsob, jakým se na motocyklech Grand Prix do té doby jezdilo.

Jeho návrh z roku 1979 na vytvoření konkurenčního motocyklového šampionátu narušil do té doby zaběhlé praktiky Mezinárodní motocyklové federace (FIM) a zvýšil vliv samotných závodníků průběh závodů setiálu Grand Prix, což následně vedlo ke zlepšení bezpečnostních standardů a nové éře profesionality v tomto sportu.

Narodil se jako Kenneth Leroy Roberts 31. prosince 1951 Alici a Meltonovi Robertsovým v Modestu v Kalifornii. Jako dítě vyrůstal ve venkovské zemědělské oblasti hned vedle dálnice 132 poblíž západních vinic firmy E & J Gallo. Původně se hlavně zajímal o jízdu na koni, což prozradil v rozhovoru pro portál Superbike planet v roce 1998 jeho otec, kterému přezdívali „Buster“ Roberts.

„Když nebyl středem pozornosti, byl tím nejsmutnějším dítětem, jaké jste kdy viděli. Už od mala musel být hvězdou všeho, co dělal. Když hrál baseball, musel být nadhazovač, když hrál fotbal, musel být rozehrávač. Byl přesně ten typ, který musel na všem mít největší podíl,“ řekl na adresu svého syna Kennyho Roberts senior.

Na svou první motorku Kenny Roberts usedl ve 12 letech. Bylo to na polní dráze v Modestu. Kennyho tato zkušenost nadchla. Postavil si proto vlastní motocykl a to tak, že namontoval motor z otcovy sekačky na trávu na rám jízdního kola.

Roberts začal svou kariéru v závodech na dráze poté, co se zúčastnil místního závodu v Modesto a rozhodl se, že chce soutěžit sám. Jeho otec pro něj koupil motocykl Tohatsu. Když se ukázalo, že tento stroj už není konkurenceschopný, přešel na silnější motocykl Hodaka.

Roberts se ukázal jako talent od Pána Boha pro závody na polní dráze – flat track - a začal vyhrávat místní závody. V roce 1968 jeho závodní výsledky vzbudily pozornost jednoho z místních prodejců motocyklů a hledače talentů pro Suzuki Buda Akslanda, který Robertsovi nabídl sponzorství a stroj této značky.

Před posledním rokem se Kenny Roberts rozhodl opustit střední školu a věnovat se pouze kariéře motocyklových závodů. Dočkal se povolení závodit profesionálně, když mu bylo 18 let. Dokonce den po svých osmnáctých narozeninách nastoupil k svému prvnímu profesionálnímu závodu v sanfranciském Cow Palace a skončil na čtvrtém místě.

„Byl to halový shorttrackový závod. Za čtvrté místo jsem inkasoval 175 dolarů, což bylo nejvíc peněz, co jsem do té body kdy měl!“ svěřil se v rozhovoru pro portál Motor Cyclist v červnu 2010 sám Roberts.

„Překvapivě mi ty peníze moje matka nechala… Ale já jsem si je nenechal moc dlouho, utratil jsem je za motocykl Honda. Prostě jsem motocyklem žil. Jezdil na něm celý den. Večer jsem s ním zajezdil až do svého pokoje, druhý den ráno se probudil a všechno to ježdění začalo znovu,“ dodal.



Talent se, jak se lze dočíst v textu na webu Motozem, Kennymu upřít nedal, jenže jako profesionál se potřeboval posunout, ale chyběl mu hlavní sponzor. V roce 1971 to zkoušel u americké společnosti Triumph. Ta ho ale odmítla a úspěšný byl až u Yamahy, kterou reprezentoval na mistrovství A.M.A. Grand National Chamionship.

AMA Grand National Championship byla série závodů, která zahrnovala podniky ve čtyřech charakteristických disciplínách na prašných cestách a také silniční závody.

Ve svém druhém profesionálním závodě jako jezdec ve třídě začátečníků v roce 1972 si Roberts dojel pro vítězství v závodě Grand National na krátké trati v Houston Astrodome. O několik týdnů později při Daytoně 200 v roce zapůsobil na pozorovatele, když jel s Yamahou TD3 o objemu 350 ccm a kvalifikoval se do první řady startovního roštu s pátým nejrychlejším časem. V samotném závodě vedl celé jedno kolo, než jej zastavil defekt pneumatiky.

Na konci svého prvního ročníku účinkování v národní soutěži si Roberts udělal jméno tím, že se utkal s jezdci dominantního továrního týmu Harley-Davidson na prašných tratích, když sedlal motocykl Yamaha XS650, bohužel s nedostatečným výkonem. Handicap Roberts vynahradil bojovností a odhodláním. Sezonu dokončil na čtvrtém místě.

V roce 1973, tedy ve své druhé sezoně, se Kenny Roberts stal vítězem AMA Grand National Championship. Navzdory tomu, že jeho motocykl Yamaha postrádal výkon týmu Harley-Davidson. Dokázal vyhrát tři závody a v dalších podnicích stabilně končil mezi první desítkou. Nasbíral rekordních 2 014 bodů v sérii 25 závodů.

V následujícím roce 1974 získal svůj druhý titul Grand National, když vyhrál šest závodů a překonal svůj bodový rekord z předchozího roku ziskem 2 286 bodů v sérii 23 závodů, přičemž sbíral body ve všech závodech.

V roce 1972, kdy byl finský motocyklový závodník Jarno Saarinen považován za jednoho z nejlepších na světě, když se v seriálu mistrovství světa třídy 350 kubických centimetrů stal vyzyvatelem dominantního Giacoma Agostiniho, vycestoval do Ameriky, aby zde soutěžil v sezoně končícího Champion Spark Plug Classic v závodě schváleném AMA, na Ontario Motor Speedway.

Pro Kennyho Robertse to byl první kontakt s úspěšných evropský jezdcem. Pozoroval Saarinenův styl jízdy, kdy přesunul váhu těla směrem dovnitř zatáčky. Roberts věděl, že má přirozený talent pro jízdu na motocyklu po prašných površích, ale na zpevněných silničních okruzích jej motocykl moc neposlouchal. Při vyjíždění ze zatáčky se choval neklidně.

Proto Kenny zkusil Saarinenovu techniku a zjistil, že to hodně pomáhá usadit motorku. Osvojil si tento styl a posunul jej ještě tím, že vystrčil koleno, dokud se nesklouzlo po povrchu trati. Se svou novou technikou jízdy začal Roberts vynikat v silničních závodech.

Stroj Yamaha TZ750, se kterým jezdil, se stal dominantním motocyklem té doby. Na Superbike Planet o tom v roce 2010 ve vzpomínce bývalého motocyklového závodníka Kela Carrutherse psal Ewan Williams.

V dubnu 1974 se Roberts poprvé odvážil do Evropy soutěžit v prestižním silničním závodě Imola 200 pro motocykly do 750 kubických centimetrů, kde udělal velice dobrý dojem v konkurenci těch nejlepších silničních závodníků světa.



Roberts jel v žlutočerných závodních barvách, známých jako čmelák, týmu Yamaha USA. Na začátku závodu se ujal vedení před Giacomo Agostinim na druhém místě. Začal si budovat slibný náskok, dokud pneumatiky jeho stroje nezačaly ztrácet adhezi, což ho přinutilo snížit rychlost a umožnilo tak Agostinimu dojet si pro vítězství.

Robertsova první evropská závodní zkušenost na něj udělala veliký dojem, protože žasl nad velikostí davů a vřelostí italských fanoušků. A také Robertsův první evropský výkon zanechal dojem mezi evropskými motocyklovými fanoušky, protože jen málokdo mohl v té době být svědkem toho, že motocykl Grand Prix klouzal zadní pneumatikou, když se snažil získat zpět trakci.

Italští novináři ho kvůli jeho malému vzrůstu, jasně žlutému jezdeckému obleku a zdánlivě nadpozemským jezdeckým schopnostem označili jako „Il Marciano“ – Marťan.

V dubnu 1977 Roberts odcestoval do Anglie, aby zde vyhrál čtyři ze šesti závodů na závodech Transatlantic Match. Poté se přesunul do Itálie, kde se postavil na start závodu Imola 200, takže nebylo pochyb o tom, že je schopen soutěžit na vrcholné mezinárodní úrovni, protože nejenže vyhrál obě etapy, ale vytvořil nový traťový rekord.

Robert odkroužil 64 kol za 2 hodiny, 3 minuty a 59 vteřin s průměrnou rychlostí 156,081 kilometrů v hodině. Také nastavil nový traťový rekord na 55 kol s časem 1 hodina 53 minut.

Poprvé se v prestižním seriálu mistrovství světa silničních motocyklů Kenny Robert objevil v roce 1974. S Yamahou TZ250 v „dvěstěpadesátkách“ startoval 29. června ve Velké ceně Holandska v Assenu. Jednalo se o jednorázové vystoupení proti světovým nejlepším konkurentům.

Roberts si během kvalifikace vybojoval pole position a překonal sedm let starý rekord na jedno kolo Mika Hailwooda. Pronásledoval lídra závodu a případného mistra světa Waltera Vilu, ale nakonec havaroval. Stačil ale znovu nasednout a dokončit závod na stupních vítězů, na třetím místě.

Do seriálu MS se Kenny Roberts vrátil v roce 1978, kdy startoval v dvastěpadesátkách a pětistovkách. V kubatuře do 250 ccm absolvoval pět závodů, když vyhrál Velké ceny Venezuely a Holandska, dvakrát skončil druhý, a to při Grand Prix Španělska a Francie. V jednom případě, Nations motorcycle Grand Prix v Mugelu, závod nedokončil.



Za to v královské disciplíně do 500 ccm slavil nebývalý úspěch. S Yamahou YZR 500 startoval v deseti Velkých cenách, čtyři vyhrál, třikrát si dojel pro druhé místo, jedno byl třetí a ve Finsku Grand Prix nedokončil. Vybojoval 110 bodů a první titul mistra světa pro amerického závodníka.

Také v následujícím roce 1979 Roberts vybojoval v kategorii do 500 kubických centimetrů titul mistra světa. Vyhrál pět Velkých cen, jednou dojel druhý, jednou třetí. Připsal si také jedno čtvrté, šesté a osmé místo. Celkově získal 113 bodů.

Hattrick v zisku titulů mistra světa Kenny Roberts završil v roce 1980. Tentokrát mu k triumfu stačil nejnižší bodový zisk, který se zastavil na čísle 87 a nejmenší počet vítězství v Grand Prix, což byly tři. Dojel si pro dvě druhá místa, jednou byl třetí, jednou čtvrtý a v jednom případě nedojel.

V následující sezoně 1981 Robertse provázela smůla. Dokázal sice vyhrát další dva závody v Německu a v Itálii, ale jinak jej pronásledovaly technické problémy s vylepšeným motocyklem. Například při nizozemském Tourist Trophy v Assenu měl jeho stroj Yamaha nesprávně namontované přední brzdové destičky, což způsobilo, že se jeho přední kolo zablokovalo hned na startovní čáře a závod pro něj skončil dříve, než vůbec začal.



Z cela jiného ranku pak byla jeho absence při Velké ceně San Marina. Tady totiž nestartoval kvůli otravě jídlem. Přesto sezonu dokončil na třetím místě. V roce 1982 Kenny Roberts zakončil sezonu do 500 ccm na celkovém čtvrtém místě.

Rok 1983 by se dal charakterizovat jako souboj Roberts versus Spencer. Roberts oznámil, že sezona pro něj bude posledním rokem v seriálu Grand Prix. V týmu dostal nového parťáka Eddie Lawsona.

Bitvu o mistrovský titul v roce 1983, kterou sváděl se Freddie Spencerem z Hondy byla považována za jednu z největších sezon v historii motocyklových Grand Prix, spolu s soubojem 500 ccm v roce 1967 mezi Mikem Hailwoodem a Giacomem Agostinim.

Roberts zahájil sezonu s Yamahou YZR500,ale měl problémy s přehříváním a zadním odpružením, zatímco Spencer začal velice silně. Vyhrál první tři závody a pět z prvních sedmi. V Monze Roberts havaroval, když vedl Spencer tři kola před cílem. Pak se Roberts vrátil, aby vyhrál Velkou cenu Německa a skončil druhý za Spencerem ve Velké ceně Španělska v závodě, který vítězný Spencer označil za jeden z nejtěžších ve své kariéře.

Až do konce sezony se oba jezdci přetahovali o mistrovské body. Mistrem světa se nakonec stal Spencer, který si připsal 144 bodů. Roberts skončil druhý, který za novým světovým šampiónem zaostal o pouhé dva body!

Po skončení závodní kariéry mezi motocykly Roberts chvíli uvažoval o tom, že by to zkusil s automobily. Nakonec se rozhodl pro post manažera motocyklového týmu. Pod jeho vedením působil v „250“ s Waynem Raineym a Alanem Carterem, v MS „500“ s Randy Mamolou a Mike Baldwinem.

V šampionátu AMA Superbike s Wayne Raineyem, ten ve své úvodní sezoně v 500 ccm skončil na třetím místě a v roce 1989 se zlepšil na druhé místo za Eddiem Lawsonem. Rainey a John Kocinski vyhráli mistrovství světa 500 ccm a 250 ccm v roce 1990, čímž se Roberts v té době stal nejúspěšnějším týmovým manažerem v závodech Grand Prix. Rainey celkem vyhrál tři po sobě jdoucí mistrovství světa 500 ccm pro Robertsův tým.



V roce 1997 Roberts šokoval závodní svět, když po více než 25 letech opustil Yamahu a založil vlastní motocyklovou společnost. Podle vlastních slov už byl unavený z bojů o směr, kterým se podle něj tým Yamaha měl ubírat. Vlastní tým založil v Anglii, aby využil výhod průmyslu Formule 1, a postavil tříválcový dvoutaktní motor s inženýrskou pomocí firmy Tom Walkinshaw Racing.

Bohužel v době, kdy byl motocykl vyvinut, se technologie pneumatik zlepšila natolik, že jakákoliv výhoda oproti čtyřválcovým motorkám už byla negována. Motocyklu se podařilo získat pole position s jezdcem Jeremym McWilliamsem při Grand Prix Austrálie 2002.

Se zavedením třídy MotoGP v roce 2002 Robertsův tým vyvinul pětiválcový motocykl s názvem KR5. Tým byl původně dobře financován Protonem z Malajsie, ale v polovině sezony 2004 se ukázalo, že Robertsův tým nebyl schopen postavit konkurenceschopný motor.

Roberts se obrátil na továrnu KTM, aby poskytla motory pro sezonu 2005, nicméně po deseti závodech, v předvečer Velké ceny České republiky firma KTM náhle stáhla svou podporu, což tým přinutilo vynechat několik dalších závodů. Pomohla Honda poskytnutím pětiválcových motorů pro rok 2006, protože Robertsův syn, Kenny Roberts Jr., dojel na motocyklu Team Roberts KR211V na šestém místě v šampionátu a dvakrát stál na stupních vítězů.

V sezóně 2007 byl představen nový motorový vzorec MotoGP využívající čtyřtaktní motory o objemu 800 ccm. Roberts znovu zajistil motory od Hondy pro závodní motocykl Team Roberts KR212V, ale výsledky nebyly takové, jak se očekávalo, a finanční prostředky pro tým zmizely. To Robertse donutilo po sezoně 2007 stáhnout ze seriálu MotoGP.

Ve své třináct let trvající profesionální závodní kariéře Roberts dvakrát vyhrál Grand National Championships a třikrát se stal mistrem světa v kategorii do 500 ccm. Vyhrál 32 závodů Grand Nationals a 24 závodů Grand Prix silničních motocyklů.

Stal se trojnásobným vítězem jak závodu Daytona 200, tak Imola 200, a hned šestkrát byl vítězem závodu Laguna Seca 200. Zároveň byl druhým jezdcem AMA po Dicku Mannovi, který dosáhl na Grand Slam vítězstvím ve všech pěti závodech Grand National Championship.

• Robertsova metoda naklánění z motocyklu v zatáčkách s nataženým kolenem ho přinutila používat lepicí pásku jako chrániče kolen a nakonec vedla k zavedení účelových chráničů kolen, které dnes používají všichni motocykloví závodníci.
• Jeho bitvy s organizací Grand Prix nakonec vedly k přijetí přísnějších bezpečnostních norem pro organizátory závodů Grand Prix. Byl jedním z prvních jezdců, kteří zpochybnili Mezinárodní motocyklovou federaci FIM ohledně způsobu, jakým zacházela s konkurenty a pomohl zlepšit cenovou politiku i profesionalitu tohoto sportu. Až když Roberts v roce 1980 naplánoval svou konkurenční závodní sérii, FIM sáhla k tomu, aby změnila způsob, jakým jednala s motocyklovými závodníky.
• Robertsův syn, Kenny Roberts junior, vyhrál v roce 2000 mistrovství světa třídy 500 ccm, čímž zajistil, že se dvojice Kenny Roberts a Kenny Roberts jr. stala jediným duem otec - syn, které kdy dosáhla na titul.