Rally jezdí v autě, které si sami postavili. Manželé se zamilovali do Škodovek

Jejich vášní a koníčkem jsou rally závody historických aut. Manželé Luděk a Petra Brodští jsou srdcaři, jejich životy i dvůr u domu na Chutnovce nedaleko Turnova naplnila auta, hlavně Škoda 100 v několika provedeních. V rozhovoru pro Deník poodkryli pozadí takových závodů i co všechno tento nákladný koníček obnáší.  Rally jezdí v autě, které si sami postavili. „Měli bychom upřesnit, že správné označení naší závodní verze je Škoda 120 S Rallye,“ uvedl Luděk s tím, že hovorově se jí říká „esko“. Auta ho zajímala od mládí. "Zrovna ty závodní Škodovky asi nejvíc,“ dodal.

Luděk Brodský a jeho manželka Petra závodí v rally historických aut:

Stejně tak jeho žena, spolujezdkyně a navigátorka v jedné osobě. Také ona měla k autům vždy blízko. „Taťka nás bral od malička koukat na Bohemku. Už od základky jsem měla takový rally sen,“ vysvětlila.

K závodům je samozřejmě potřeba auto. K tomu manželé Brodští přistupovali pěkně od podlahy, nebo lépe řečeno od karoserie. Podle Luďka má člověk dvě možnosti, buď si sehnat auto s platnými doklady a opravit ho, což je jednodušší, nebo si ho postavit celé od začátku, což je cesta plná nejen práce, ale i papírování.

„Důležité je, aby byla v co nejlepším stavu karosérie. Spousta se toho dá vyvařit, ale co nejzachovalejší základ je důležitý,“ popsal Luděk. On sehnal auto, které doklady nemělo, takže romě oprav a shánění dílů, je čekala spousta papírování. Úřady na takový proces totiž pohlížejí jako na stavbu nového vozu. „Museli jsme třeba sepisovat návod k údržbě,“ pousmála se Petra.

Velký důraz byl kladen na detaily. Aby totiž mohlo auto závodit v kategorii historiků, musí jít o přesnou kopii „závoďáku“ dané doby. „Je potřeba koupit homologační listy od autoklubu, což je takový návod, jak má auto vypadat a co v něm může a nemůže být,“ vysvětlila Petra.

Závodní verze například nemá nárazníky, zepředu za čelem má velký chladič a lemy zadních blatníků jsou kulaté. Liší se i po technické stránce, motorem, převodovkou a podvozkem. Jejich verze auta má oproti té ze 70. let moderní bezpečnostní prvky, viditelné jsou hlavně sedačky a bezpečnostní pásy i ochranný rám vzadu.

Svůj poměrně nákladný koníček zatím manželé platí z rodinného rozpočtu. Sponzor by se jim určitě hodil. „Když bude víc financí, budeme moct auto zdokonalovat a na tom určitě závisí i výsledné časy v cíli,“ konstatoval Luděk. Zatím jsou jejich jediným sponzorem jeho kolegové v práci, kteří mu nejen fandí, ale založili pro něj i kasičku na drobné příspěvky.

První velkou akcí, kterou absolvovali, byla Bohemia Rally Legend v roce 2021. „Super bylo, že po dvacetileté pauze zařadili erzetu Kvítkovice, která vede přes vesnici, ze které pocházím,“ usmála se navigátorka a spolujezdkyně. Z první Rally Bohemia mají také na kapotě své závodní škodovky samolepku na památku.

Rok a půl trvala manželům přestavba, aby splňovali všechna kritéria pro účast na mistrovství republiky. „Ve svých úplných začátcích jsem to hlavně obdivoval a neměl jsem tušení, že bychom mohli závodit na mistrovství, to pro mě bylo nepředstavitelné. Ale jeden kamarád do mě tak dlouho vandroval, abychom to taky postavili na historiky na závody, až jsme to udělali a vyběhali si i potřebné papíry,“popsal postupnou cestu k soutěžím Luděk a dodal, že to pro něj bylo splnění snu a ohromně si užívá tu atmosféru, diváky a všechno kolem.

„Na závod padnou peníze jako na dovolenou u moře, takže si to jezdíme hlavně užít,“ dodala Petra. Za největší závodní úspěch považují první místo ve skupině na rally v Železných horách.

Letos mají závodníci v plánu ještě inimálně dva závody, později v létě to budou Hustopeče a Rally Bohemia, teď se vrátili z Českého Krumlova.

„Oficiálně je závod třeba pátek až sobota, ale pro nás začíná už ve středu. První přijde na řadu administrativní přejímka, kde dostaneme itinerář závodu s trasami, které musíme se závodním vozem dodržovat. Monitorovací GPS krabičku, která hlídá naši rychlost a polohu v civilním, tréninkovém voze. A v neposlední řadě i samolepky se startovními čísly, kterými musíme polepit naše esko,“ doplnila Petra.

Když dorazí na místo, mají možnost si před každým závodem trať třikrát projet podle itineráře. „První kolo si trasu prohlédneme, při druhém průjezdu si řidič nadiktuje poznámky a při třetím si to ještě kontrolujeme,“ popsala pak proces seznamovacích jízd Petra s tím, že do rozpisu se uvádí například, jak je zatáčka prudká a na kterou stranu se stáčí.

"My používáme šestibodovou stupnici. Nesmí chybět poznámky, co je za horizontem, kde je potřeba brzdit případně na co si dát pozor,“ popsala podrobnosti Petra.

Na dotaz, jestli se v autě hádají odpovídají manželé, že ne. „Stalo se jednou, že jsem řekla doprava, ono to opravdu bylo doprava a on jel doleva,“ pousmála se Petra. „Já jsem znejistěl, pak jsem se ptal, co říkala, ale to už jsme byli ztracení. Museli jsme trochu couvnout, ale nebyli jsme na tom místě jediní,“ obhajoval se Luděk. Jiné přešlapy by taky mohl způsobit zlobící interkom v helmách, se kterým průběžně bojují.

Kromě závodů by chtěla Petra letos vyrazit jejich „cestovní“ stovkou na dovolenou do Chorvatska. „Už jsme takhle byli na Slovensku, od rodičů jsme dostali poukaz do hotelu do Tater, tak jsme tam jeli taky stovkou. Pochvalovali jsme si, že to bylo pohodlné i když bylo docela vedro, nebyli jsme vůbec vyklepaní,“ vzpomínala Petra.