Hasiči někdy opěvovaná, jindy zatracovaná. Cisterna LIAZ slouží už čtyřicet let

I když už jim je čtyřicet let a mají svou životnost dávno za sebou, stále jich hlavně u sborů dobrovolných hasičů v České republice slouží stovky. Řeč je o vozech LIAZ 101 CAS K 25. Ty jsou v některých případech hasiči opěvované, jindy zase kvůli nedostatkům zatracované. Záleží na situaci. • Prototyp dostal přezdívku Kujebák

• Sériová výroba se neustále odsouvala

• Kabina má dodnes málo konkurentů

• Problémy s hliníkovými roletami

• Modernizace přinesla lepší jízdní vlastnosti
Nákladní vůz typu LIAZ 101 charakterizuje konfigurace náprav 4×4, má dlouhou nesklopnou kabinu, v podstatě odvozenou od autobusu Karosa řady 700. Je to speciální vozidlo především pro hasiče, které dostalo označení CAS K 25. Zkratka CAS znamená Cisternová automobilová stříkačka. Vůz se stal přímou náhradou za v té době již značně zastaralý vůz Škoda 706 RTHP.

CAS K 25 Liaz je v dnešní době zřejmě nejrozšířenějším vozidlem prvního výjezdu u jednotek sboru dobrovolných hasičů (SDH) vyšší kategorie. Od doby svého vzniku, tedy sedmdesátých let minulého století, prošla podle portálu Požáry.cz pouze jednou inovační fází, a to změnou podvozku z Liaz 101.860 na typ 18.29 XA. Nástavba se v podstatě nezměnila.

Na webu Požáry.cz se lze také dočíst, že sériová výroba CAS K 25 LIAZ začala v roce 1985.

Když začaly zastarávat civilní verze trambusů a matesů, bylo zapotřebí nahradit ve službě i hasičské cisterny Š706 CAS-25 RTHP. V polovině 70. let se ukázal podle portálu LIAZ.cz jako nejvhodnější podvozek pro hasičské účely plněpohonný Škoda 101.86 s motorem MŠ 637 s převodovkou Praga 10P80.45.

Tehdejší hlavní správa Požární ochrany vypracovala zadání na nový požární automobil na tomto podvozku, řešení celého vozidla pak bylo zadáno tehdejšímu monopolnímu výrobci mobilní požární techniky Karosa Vysoké Mýto.

„V roce 1975 byly dohotoveny technické podmínky, které však byly silně limitovány pravidly, kdy se muselo za každou cenu ušetřit, tedy využívat co nejvíce komponentů shodných s již zavedenou sériovou produkcí. Koncepce vozidla byla pro podvozek LIAZ 101.86, kabinu klasickou trambusovou, shodnou s tahačem, ve které seděl řidič s velitelem a spojkou, což byl hasič zajišťující spojení vysílačkou a navigaci na místo zásahu. Zbytek devítičlenné osádky seděl v přední části účelové nástavby, která velmi blízce připomínala nástavbu DVS-12 na podvozku AVIA A30. I čerpadlo bylo osazeno na dnešní poměry vcelku netradičně hned za převodovkou, tedy v přední části nástavby, aby odpadly veškeré hnací hřídele,“ píše se na LIAZ.cz. Vyroben byl jen jediný prototyp, který dostal přezdívku „Kujebák“.

Po zkouškách Hlavní správou PO a zavrhnutí této koncepce dlouhá léta sloužil u dobrovolných hasičů ve Vysokém Mýtě. Portál LIAZ.cz popisuje, že jeho další osud je bohužel neznámý. Pravděpodobně byl sešrotován.

Po velké diskusi o možnostech zvětšení kabiny a posunutí čerpadla do zadní části nástavby bylo nejprve rozhodnuto o použití prodloužené kabiny řady 100, toto řešení však s sebou neslo mnoho technických problémů a tak bylo nakonec rozhodnuto vyvinout zcela novou kabinu odvozenou z karoserie nových autobusů Karosa řady 730 s podmínkou využívat zejména komponenty vyráběné pro kompletaci těchto autobusů.



Nový prototyp byl dokončen v roce 1979. Ten byl podroben velmi náročným zkouškám, které završilo uvedení cisterny do provozu u tehdejšího Požárního útvaru města Prahy. I přes dobré výsledky a kladné hodnocení vozidla ze strany hasičů se začátek sériové výroby neustále odsouval zejména kvůli nedostatečným výrobním kapacitám pro výrobu kabin. Web LIAZ.cz udává, že i osud tohoto vozu je neznámý.

Když v roce 1985 po dlouhém vývoji a zásadních problémech konečně začala výroba CAS 25 K na podvozku LIAZ 101.860, bylo to ve své době jedno z nejlepších hasičských vozidel na světě. První sjela z výrobní linky dvacetikusová série.

Většina těchto vozidel sloužila na pražském útvaru, dodnes některé z nich slouží dobrovolným hasičům v Praze. Výroba však nezačala ve Vysokém Mýtě, ale v nové továrně postavené „na zelené louce“ v Poličce. Ta je dnes známá jako THT - Továrna hasící techniky.

Jak již bylo zmíněno, jednalo se na svou dobu o poměrně převratné a pokrokové vozidlo, které se vyznačovalo prostornou účelovou nástavbou, kde bylo vše potřebné a také obrovskou kabinou pro družstvo o početním stavu 1+8. Ano, i těchto celkem 9 osob se do Karosy vešlo de facto úplně v pohodě. Kabina má svou velikostí dodnes jen velmi málo konkurentů.



Koncepce vozidla byla ve své době poměrně nadčasová, ohledně kabiny pro mužstvo se dodnes vedou podle portálu Požáry.cz spory o tom, že prostornější jí mít žádné jiné auto nikdy nebude, což je zřejmě pravda.

Uvnitř nástavby vozu se skrývala ocelová nádrž na vodu o objemu 2 500 litrů a v přední části nástavby pak plastová nádrž na pěnidlo o objemu 400 litrů.



Významnou novinkou byly hliníkové rolety. Jenže s těmi byly problémy. Starší typ rolet se v podstatě otvíral jak chtěl. Rolety totiž po nějaké době zcela ztratily funkci pevného uzavření skříně pro vybavení. Mnohdy hasiči přijeli k případu, aby zjistili, že jim v nástavbě chybí celá řada věcí a nářadí. Lidé ho často našli na silnici a přivezli hasičům na stanici. V řadách hasičů se nenašel nikdo, koho by stav rolet neštval.

Po podobných zkušenostech se proto pokoušeli problém řešit podomácku, kdy se snažili skříně kryté roletou s nefunkčním zámkem, nějakým způsobem zabezpečit proti samovolnému otevření. Dělo se tak nejrůznějšími ,,gumycuky" nebo ,,lígry", což byla potřebná improvizace, která předcházela trapným situacím stylu … hadice, vypadlé na ostrůvek MHD k nohám cestujících, čekajících na tramvaj nebo do křižovatky pod kola aut a podobně.

V některých hasičských útvarech si se špatně fungujícími roletami poradili po svém a zgruntu tuto část vozu předělali. Například ve Vejprtech na Chomutovsku zdejší jednotka SDH při generální opravě vozu, který dostala od HZS Chomutov v roce 2008, vyměnila rolety za výklopné dveře.

„Od rolet bylo upuštěno z finančních důvodů, ty staré se rozpadly a musíme říct, že toho nelitujeme, dveře jsou mnohem praktičtější a nedělají problémy při zavírání a otevírání. Vytvořeny jsou z konstrukcí na protipožární okna a dveře a drží je vždy dva písty z vozidla VW T4,“ popsal změnu SDH Vejprty na portálu Požáry.cz. Po rekonstrukci bylo vozidlo dáno zpět do výjezdu v březnu 2010.

Podobně se s problematickými roletami vypořádal Sbor dobrovolných hasičů v městě Habry na Havlíčkobrodsku. Jeho vozidlo bylo zakoupeno městem v listopadu 1997 a vlastními silami několika hasičů bylo v průběhu roku 1998 renovováno.

K náhradě rolet za dveře bylo přistoupeno po negativních zkušenostech s nimi, a tak došlo na jejich výměnu na klasické dveřní zámky LIAZ. Dveře se otevírají do boku. U vozidla JSDH Habry je tedy konstrukce dveří jiná, než u LIAZu hasičů z Vejprt.



Během dlouholeté produkce tohoto vozu se s tím ve výrobním závodě nic nedělalo. Změna přišla až s produkcí inovované řady těchto cisteren, u ní však, ostatně jako i na jiných vozech, novější rolety zase nešly pro změnu otevřít vůbec nebo velice nesnadno.

Legendární jsou také použité kliky otvírání dveří, které ne úplně správně zapadají a jsou proto citlivé na otevření. Podle slov jednoho z dobrovolných hasičů prý postačí do nich jen malinko drcnout loktem a máte je otevřené. Při absenci pásů pak vznikají zajímavé a dosti ošemetné situace, kdy v zatáčkách hasiči málem „vystupují“ za jízdy z auta.

Vozidlo nebylo konstruováno do terénu, ale pro smíšený provoz, jeho vlastnosti v terénních podmínkách nejsou příliš dobré, vzhledem k uchycení dlouhé kabiny a nástavby je podle webu LIAZ.cz rám velmi náchylný k praskání při namáhání v krutu. Říká se, že kvalita toho kterého kusu CAS 25K se pozná podle rozdílu velikosti mezery mezi kabinou a nástavbou v dolní a horní části.

Podle wikipedie výroba řady 100/110/150 byla ukončena po dvaceti letech produkce v roce 1994, kdy jej nahradila nová řada LIAZ 300. S příchodem řady 300 došlo i na modernizaci hasičského podvozku – výsledkem bylo šasí LIAZ 18.29 XA s mírně upravenou původní kabinou, na které byly nadále montovány klasické CAS K25. Portál LIAZ.cz také připomíná, že jejich jízdní vlastnosti byly v porovnání s L101.860 mnohem lepší.

Zajímavostí pak je, že na podvozku 18.29 XA vznikl v THT Polička jediný technický automobil na chemické havárie TA/CH, který byl předán hasičům v podniku Spolchemie Ústí nad Labem.

CASky 101 jsou dodnes ve vybavení mnohých profesionálních i dobrovolných hasičských jednotek a prochází nejrůznějšími repasemi pro zvýšení již tak vysoké a dlouhé užitné hodnoty…