Její řidičská kariéra je poměrně krátká, ale o to intenzivnější. „V pětatřiceti jsem byla postavena před hotovou věc,” směje se operní diva, která se výzvy nezalekla a dnes se přehledem vydává i na dlouhé trasy.

Na jaře se stal vítězem ankety Auto mého srdce, v níž volí své auto roku ženy-porotkyně. Výhra byla naprosto jednoznačná. Něco na tom elektrickém Hyundai je…

S blonďatými vlasy a oslnivým úsměvem by se moderátorka v nějakém rudém kabrioletu vyjímala přímo učebnicově. Ale kdepak. Její srdce patří úplně jiným autům a na stereotypy o ženách za volantem si nepotrpí.

Byla první ženou, která prorazila v automobilovém designu, a nebylo to zadarmo. Svých rozhodnutí však nikdy nelitovala. Umění a práce pro ni zůstaly vášní a posláním až do posledních dnů.

Olympijskou nominaci vybojovala Kristiina sedm měsíců po porodu. Není divu, že si ji v loňském roce pro změnu vybojovala Toyota do svého týmu ambasadorů. Řízení navíc atletku baví, nebojí se ani dlouhých cest.

Čerstvé majitelky řidičáku i zkušené jezdkyně si vyzkoušely krizové situace, které mohou na silnici potkat každého. Školu smyku určenou pouze pro ženy uspořádala značka Suzuki.

Křehká blondýnka potvrzuje, že cvičení dělá mistra. Po mnoha letech každodenního manévrování v pražském centru zaparkuje téměř kdekoliv. Její auto přitom není žádný drobek.

Na silnicí se půvabná olympijská plavkyně cítí jako ryba ve vodě, i když je jí teprve dvaadvacet. Tréninky má i tři za den a přesouvá se mezi nimi zásadně autem. Co ji za volantem potěší, a co naopak naštve?

Červené, černé, nebo snad modré? Pro spoustu řidičů je barva auta vážná věc. A přesně tak by to mělo být, tvrdí Sandra Höner zu Bentrup, designérka barev a materiálů z automobilky Mazda.

Jedna z nejuznávanějších českých návrhářek patří k ženám, kterým je auto nejen dopravním prostředkem, ale trochu i domovem a kanceláří. Co dalšího nám na sebe prozradila?

Modelka a Česká Miss 2016 Andrea Bezděková (28) je víc než tři roky ambasadorkou značky Škoda. Pózováním u nových modelů však její vztah k motorismu nekončí. Od patnácti jezdí na skútru, od osmnácti autem a dnes se považuje za zkušenou řidičku, která si jízdu dovede užít.

Dojíždění z příměstských oblastí do práce, rozvoz dětí do školy a na kroužky, větší nákupy… To všechno jsou situace, kdy auto zkrátka potřebujeme. Pro řadu z nás přitom platí, že čím menší, tím lepší.

Muži a ženy řídí jinak, o tom není sporu. Za rozdíly, které jsou tak často terčem vtipů, však nemůže biologická výbava. Žádná žena se nenarodí s mentálním blokem vůči podélnému parkování. V čem je tedy problém? A nevytváříme si ho trochu samy?