Divím se, že někdo pořád nechápe zipování, říká plavkyně Barbora Seemanová

Na silnicí se půvabná olympijská plavkyně cítí jako ryba ve vodě, i když je jí teprve dvaadvacet. Tréninky má i tři za den a přesouvá se mezi nimi zásadně autem. Co ji za volantem potěší, a co naopak naštve? Jakým vozem právě teď jezdíte? Co se vám na něm nejvíc líbí?

Momentálně jezdím Toyotou C-HR. Asi nejvíc mě na ní baví to, jak je originální svým vzhledem. Navíc je tak akorát velká, takže s ní člověk snadno zaparkuje úplně všude. A do třetice je velmi pohotová, opravdu dobře se s ní jezdí.

K jakým účelům své auto používáte nejvíc a jak často jezdíte?

Rozhodně nejčastěji auto používám k přejezdům mezi tréninky, a to po Praze i mimo Prahu. Samozřejmě také na závody po republice. A protože tréninků i závodů je hodně, jezdím autem určitě každý den.

Jak by vypadalo vaše ideální auto a co je pro vás při výběru nejdůležitější?

K nejvýznamnějším kritériím pro mě patří komfort ve smyslu pohodlného řízení auta, dále velikost a určitě také vzhled. Mám ráda esúvéčka, takže volba by určitě padla na SUV, nejspíš v černé elegantní barvě s bílými doplňky uvnitř.

Od kdy máte řidičský průkaz?

Řidičský průkaz jsem si začala dělat ještě před osmnáctinami tak, abych ho hned po narozeninách dodělala. Chtěla jsem být co nejdříve samostatná a řídit sama.

Jak se hodnotíte jako řidička?

Myslím si, že jsem za volantem zodpovědná. Vím, co si v autě můžu dovolit, a vždycky se snažím předvídat.

Jaké bylo vaše první auto a kolik jste jich zatím vystřídala?

První bylo auto rodičů, zpočátku jsem chvíli jezdila pod jejich dohledem. Ale zakrátko mě oslovila společnost Toyota a teď jsem už pár let její ambasadorkou. Měla jsem možnost si vyzkoušet skoro všechny její modely.

Co vás na českých silnicích a řidičích dokáže nejvíc vytočit?

Určitě zipování. Udivuje mě, že to stále ještě někdo nechápe. Pak mi ještě vadí to, že lidé nejdříve brzdí a teprve potom dávají vědět, že odbočují. A samozřejmě klasická pomalá jízda v levém pruhu.

Zažila jste na silnici nějakou nepříjemnou situaci?

Snad jen nehodu, která se stala těsně přede mnou. Bylo celkem náročné to ubrzdit, abych se nestala součástí.

A naopak něco pozitivního?

Vždycky mě potěší, když někdo za volantem přemýšlí a předvídá. Je milé, když někdo nechá prostor pro lidi, co se napojují na dálnici, nebo když mě někdo pustí, i když by nemusel. Je to maličkost, ale člověku udělá lepší den. 

Platila jste někdy pokutu? Pokud ano, za co?

Bohužel ano. Ale vždy jen za parkování!