Honda Civic Type-R - letecká show 201 koníků

Již příchod pětidveřového Civicu fascinoval širokou veřejnost svým odvážným pojetím. Světě div se, nový Civic se stal po příchodu na trh žádaným zbožím. Dokonce tak žádaným, že poptávku Honda nestačila včas uspokojovat. První test Civicu v provedení hatchback jsme přinesli v květnu loňského roku. Ten poháněla zážehová osmnáctistovka. O něco později se v druhém testu objevil další Civic, tentokráte se vznětovou dva-dvojkou i-CTDi pod kapotou. Třetí test znamenal prověření čtyřdveřové varianty se známou benzínovou osmnáctistovkou. Čtvrtým do počtu se stal hybridní sedan. A dnes do pětice všeho dobrého přinášíme test ostré třídveřové verze označené Type-R.

Karoserie: z jiného světa

Běžný pětidvéřový Civic se nelíbí každému. Přestože vypadá jako z jiného světa, řada motoristů si ho oblíbila a už by neměnila. Třídveřová verze vypadá v ostré verzi ještě více sportovněji. Honda na výraznou karoserii namontovala řadu na první pohled tuningových prvků. Celek doplňují osmnáctipalcová kola. Podvozek sedí oproti běžné verzi o 15 milimetrů níže. Zadní část dotváří křídlo, které brání dobrému výhledu vzad. Dole naleznete módní trojúhelníkové koncovky výfuku. Díky agresivnějšímu designu karoserie budete na silnici středem pozornosti. U námi testovaného exempláře se o to staraly především stupidní nápisy.

Interiér: všechno jinak

Po otevření těžkých a rozměrných dveří každého zaujmou sportovní sedadla a barevné černo-červené provedení kabiny, resp. spíše kokpitu. Sedadla patří k tomu nejlepšímu co můžete v této cenové relaci dostat. Boční opora je úžasná a pohodlí solidní. Přední sedadla Vás ani na chvilku nepustí ze svých spárů. Nalezení správné pozice za výborným volantem je otázka chviličky. Sedí se velmi nízko, kontakt s vozovkou a motorem je o dost důvěrnější než v sériovém Civicu.

Při prvním setkání s palubní deskou si většina lidí myslí, že se na ní někdo pořádně vyřádil. Nějaký škodolibý designér. Opak je pravdou. Audiosystém, klimatizace i důležité ukazatele mají každý své místo. Tím po pár kilometrech získáváte opravdu výbornou přehlednost a jednoduchost ovládání. Ve výplni spolujezdcových dveří snad každého zaujme tlačítko klimatizace. Snad proto, aby se slabším povahám z vytočeného motoru (připomínající startování letadla) neudělalo přílišné horko.

(+) objem zavazadlového prostoru

(+) přední sedadla

(+) ergonomie

(-) kulatá hlavice řadící páky klouže a studí

(-) špatný výhled směrem vzad (vadí spojler)

Motor: jde to i bez turba a kompresoru

Ano, skutečně tomu tak je. Z dvoulitrového atmosférického motoru Honda vydolovala 201 koní dostupných při 8000 ot./min bez použití turbodmychadla nebo kompresoru jako je tomu u některých konkurentů. Maximum točivého momentu 193 Nm leží na hranici 5600 otáček. Oproti minulé generaci si nový Type-R polepšil pouze o jednoho koně a dokonce pohoršil o Nm. Nemusíte zoufat, Honda vše vykompenzovala posazením maxima točivého momentu o 300 otáček níže a lehčím zpřevodováním. I přes zvýšenou hmotnost si nová generace zachovala stejné parametry zrychlení a stejnou maximální rychlost jako předchozí model. Se spotřebou je to podobné. Více se dočtete v již uveřejněném testu spotřeby.

(+) zvuk motoru

(+) zátah

Jízdní vlastnosti: točit a točit

Za volant Type-R se vždy těším. Mohou za to špičková přední sedadla, které si nemohu vynachválit. Otočením klíčku a podržením tlačítka START umístěného nalevo od volantu se Civicu vdechne život. Dvoulitr ochotně za jemného burácení ožije a už jen stačí zařadit jedničku a vyrazit. Řazení je krátké, přesné, prostě jak má být. To samé platí o řízení, je přesné, komunikativní a zároveň ostré. Oproti předchozí generaci je rozhodně lepší.

Pokud s novým „tájp-árem“ budete jezdit jako s běžným vozem, nedostane se Vám téměř žádného zážitku a budete spíše zklamáni. Adrenalin nahromadíte pouze soustavným vytáčením agregátu do výšin otáčkoměru. Dvoustupňové variabilní časování ventilů i-VTEC zaručuje, že ve vysokých otáčkách se agregát probudí a dopřeje posádce pořádnou porci adrenalinu. Nejlepším zážitkem je držet motor mezi šesti a sedmi tisíci kdy doslova exceluje. V těchto sférách poskytuje dravost a dokonalý zvuk, kterého si v kabině užijete dostatek. Na jinou hudbu než od motoru rovnou zapomeňte. Audio je za zrychleného tepu a upoceného čela naprosto zbytečným doplňkem. Věřte, že po týdnu používání mi v hlavě zní symfonie vytočeného dvoulitru. Navíc na tento zážitek musím stále myslet. Po týdnu žití s „tajp-árem“ umím plně pochopit fanatické příznivce automobilů s „háčkem“ ve znaku. A vůbec se jim nedivím. Propadnou kouzlu osmitisícové hranice červeně podsvíceného otáčkoměru.

Ale zpět k podvozku. Přední kola mě překvapila velmi dobrou trakcí. Přenést 201 koní pouze na jednu nápravu může být problém. Honda však přenos síly zvládla na jedničku. Zadní náprava překvapí svou jednoduchostí. Kdo by čekal více-prvkové zavěšení kol jako u předchozího modelu nestačí se divit. Doba přeje snižování výrobních nákladů a prostornosti. Díky tomu v Japonsku konstruktéři sáhli po jednoduchých vlečných ramenech. Obavy, které jsem z tohoto zjištění nabyl, se však brzy vytratily. Zadní nápravu se podařilo dobře odladit a běžný řidič rozdíl nepozná. Určitou diferenci zažijete v táhlých zatáčkách nebo při razantní změně směru jízdy. To se Type-R drží zvoleného směru jako přikovaný, ale celý proces doprovází divné zhoupnutí karoserie (jakoby zadek ujížděl do strany a po chvilce se vrátil). Je to skutečně jen pocit, jak jsem si otestoval, tak se vůz drží silnice vehementně dlouho.

Pokud bych měl něčemu přirovnat chování podvozku, tak jedině k motokáře. Překvapením je zvládání nerovností v zatáčce při ostré jízdě. Civic se s těmito nerovnostmi umí dobře vypořádat. Neposkakuje jako nevychovaný pes, ani nemění směr jízdy. Přesto k ideálu chybí skutečně malinko. Lepší chování zažijete jen u permanentních čtyřkolek nebo Mini Cooperu S u kterého výrobce tvrdostí podvozku doopravdy nešetřil ...

(+) brzdy

(+) velmi dobré jízdní vlastnosti

(+) přesné řazení s krátkými dráhami

(+) strmé řízení (2,29 otáčky od dorazu k dorazu)

Závěr: symbióza soužití

Nový Type-R se nemusí líbit každému. Po usednutí za volant si dovolím tvrdit, že i nejzapřísáhlejší odpůrce ožije a ostrého Civica si oblíbí. Type-R není supersport, přesto dokáže rozdávat více radosti než sportovní automobil s dvojnásobnou cenovkou. Jeho zábavnost tkví v dokonalé souhře podvozku, motoru, převodky, brzd a řízení. Type-R není vhodným rodinným vozem, přesto si cestu do práce rozhodně můžete užít. Osobně bych tento automobil volil jako druhý pro zábavu. S přibývajícím věkem člověk mění preference a chce si užít trochu pohodlí. Přesto mě letošní model chytl za srdce a jen těžko se mi vracely klíčky.