Ford C-Max 1,6 TDCi - skoro maximální MPV

Kategorie vozů MPV je stále velmi oblíbená. Proto si zaslouží dostatečný prostor. Redakčním testem již prošla řada menších Em-Pé-Véček, např.: Opel Meriva, Honda FR-V, Toyota Corolla Verso, Kia Carens, Nissan Note nebo Citroën Grand Picasso. Všechny zmíněné patří k dobrým vozům. Jejich úhlavním konkurentem je Ford C-Max. Tomu jsme se před nedávnem věnovali ve verzi 2,0 TDCi a díky ohlasům čtenářů dnes přinášíme test slabší pohonné jednotky - vznětové jednašestky TDCi, která je zhruba o 100.000 Kč levnější. Spolu s Vámi nás zajímalo, zda je tento rozdíl v pořizovací ceně adekvátní a kterou verzi raději zvolit.

V již uveřejněném testu Fordu C-Max 2,0 TDCi jsem si pochvaloval velmi dobré nastavení podvozku. Ten poskytuje komfort společně s pořádnou dávkou jistoty ovládání. Rychlé průjezdy zatáček zvládá na kategorii MPV velmi dobře (stejně dobře jako běžný nízký hatchback). Vyšší stavba karoserie není překážkou ani pro boční vítr na který není C-Max náchylný. Chválou oplývá i vcelku komunikativní řízení. Řazení samo o sobě není špatné. Jenže po přesednutí z modelu 2,0 TDCi, který je vybaven šestistupňovou převodovkou, musím pětirychlostní převodovku v 1,6 TDCi trochu pokárat. Zejména z dvojky na trojku a ze čtyřky na pětku to není ono. Řazení s mírným zádrhelem vyžaduje nadoraz sešláplou spojku, která navíc zabírá až dost vysoko.

* - při krátkodobém zvýšení plnícího tlaku turbodmychadla "transient over-torque"

Pokud bychom se rozhodovali podle výše uvedené tabulky, zjistíme, že vznětová šestnáctistovka poskytuje slušný výkon spolu s točivým momentem, maximálku nižší pouze o 15 km/h a úspornější provoz (v kombinovaném provozu téměř o litr méně než 2.0 TDCi). Realita je však jiná. Jedna-šestka není vůbec špatný motor. Pro běžný provoz je naprosto ideálním společníkem. Ale jen pro toho, kdo neokusil dvoulitr. Nejmarkantnější rozdíl můžete pozorovat při plně obsazeném voze, u kterého se při ztrátě rychlosti jednašetka jen pomalu rozdýchává a nabírá zpět ztracenou rychlost. To u dvoulitru nehrozí. Šlápnete na plyn a prostě zrychlujete stejně jako u neobsazeného automobilu. Nejlépe lze pozorovat výkonnostní rozdíl motoru na pružném zrychlení o kterém vypovídají i papírové hodnoty udávané výrobcem. Ty uvádí, že C-Max s dvoulitrem zrychlí z padesátky na stovku o téměř čtyři sekundy rychleji. A právě tento parametr vidím jako největší výhodu dvoulitru.

TIP: TEST SPOTŘEBY: Ford C-Max 2,0 TDCi

Další na první pohled velkou výhodou dvoulitrového agregátu je spojení se šestistupňovou převodovkou. V praxi se však rozdíly smazávají. Pět rychlostních stupňů Ford u jedna-šestky dobře poskládal. Má dlouhou pětku - na dálnici točí při stotřicítce téměř stejné otáčky jako šestka u dvoulitru. Přesto bych se přiklonil k šestistupňové převodovce, ta mi přišla dokonce přesnější. Dalším hodnotícím aspektem bude zajisté spotřeba. Ta je v reálném provozu u obou vozů téměř srovnatelná. Je to dáno tím, že u dvoulitru máte lehčí nohu. Oba motory si jsou v tomto směru podobné jako vejce vejci. Oba dobře táhnou, nechají se dobře točit a po zahřátí nikterak nehlučí. Oba vynikají dobrou odezvou na plynový pedál. Na dálnici je pro jedna-šestku ideální cestovní rychlost mezi 130-140 km/h, pro dvoulitr je to o 20 km/h více.

TIP: TEST SPOTŘEBY: Ford CMax 1,6 TDCi

Určitě se teď ptáte, zda se vyplatí investovat téměř 100 tisíc do silnější pohonné jednotky. Já odpovídám: "jak komu". Kdo se bude pohybovat s C-Maxem jen po příměstských a městských komunikací s tím, že párkrát za rok vyjede na delší trasu nebo dovolenou k moři, tomu plně postačí šestnáctistovka. Tomu, kdo s C-Maxem bude cestovat velmi často na dlouhé vzdálenosti (při plném obsazení), doporučuji jednoznačně zvolit silnější dvoulitrový motor. S ním budete jezdit se stejnou spotřebou a budete mít vždy jistotu dobrého pružného zrychlení.