Toyota Corolla Verso 1.6 VVT-i

Toyota Corolla Verso se pro evropský trh vyrábí v Turecku od roku 2004. Produkce tohoto modelu by měla pro letošní rok činit 93 tisíc exemplářů. Pro úspěšné splnění stanovených prodejů přišla Toyota v polovině roku s velice decentním faceliftem. Nová tvář spolu s bohatší prémiovou výbavou včetně filtru pevných částic u dieselové dva-dvojky má zaručit dosáhnutí stanovených prodejů. Zda má k úspěchu zaděláno, se pokusíme odhalit během dnešního redakčního testu. K testu jsme zvolili základní verzi s benzínovou šestnáctistovkou pod kapotou, která je pro české řidiče nejdostupnější.

Karoserie: neviditelné změny

Většina lidí si kosmetických úprav na přídi ani nevšimne. Přepracovaný přední nárazník může za prodloužení vozu o 10 mm. Nové je síťové žebrování masky chladiče, kulatý tvar ukazatelů směru a dynamičtější světlomety nyní vypadají o dost lépe. Na zádi se objevil obdélníkový ukazatel směru a chromové provedení okrajů tabulky registrační značky. Prostě změny, kterých si málokdo všimne. Verso bych mohl označit za nafouklou pětidvéřovou Corollu. A skutečně tomu tak je. Verso si odnáší z Corolly dobrý základ. Vyvýšenou karoserií (1625 mm na výšku) Verso spadá do segmentu MPV.

Interiér: žádný převrat

V interiéru se téměř nic pro modelový rok 2007 nezměnilo. A je to škoda. Stříbrné provedení středového panelu na mě nepůsobilo příliš estetickým a honosným dojmem. To samé platí o orámování ciferníků a jejich barevném provedení. Startování sice probíhá tlačítkem, nejdříve však musíte zasunout klíček. Příliš mi nevyhovovalo ani ovládání zpětných zrcátek nalevo od volantu. Oproti tomu tříramenný volant s optimální tlouškou věnce padne dobře do rukou díky nastavení ve dvou osách. V základní výbavě na něm nenajdete ani tlačítko, a tak se musíte smířit např. s ovládáním audiosoustavy na středovém panelu. Ten je naštěstí jednoduchý a přehledný. Nešťastně je umístěn ovladač palubního počítače v kapličce za volantem. Ovládat ho za jízdy by byl hazard.

Vyšší posaz za volantem Vám připomene, že sedíte v rodinném MPV, ze kterého je příkladný výhled. Přední sedadla vynikají dobrým bočním vedením a dostatečnou oporou při delších cestách. Někomu může vadit kratší sedák. Osobně mi nevadila tolik délka sedáku jako nezvyklé ovládání sedačky páčkami. Pro seřízení optimální pozice v sedadle se člověk docela "napumpuje", jelikož výška i sklon se nastavují po malých stupních. Zadní sedadla můžete jednotlivě podélně posouvat ale i sklápět, a tak o pohodlí nouze nebude. Samozřejmě je nutné počítat s omezenou šířkou, osobám robustnější postavy doporučuji cestovat pouze ve čtyřech.

Verso nabízí ve své třídě průměrný zavazadlový prostor. Po hranu oken nabízí v pětimístném uspořádání objem 397 litrů (po strop 667 l), po sklopení sedadel se lze dostat až na hodnotu 779 l, resp. 1563 litrů. V možném sedmimístném uspořádání (což se testovaného vozu netýká) se prostor pro zavazadla zmenší až na 63, resp. 91 litrů, což je krajně nedostačující a uvažovat o sedmimístné variantě nedoporučuji. Verso však boduje velmi nízko položenou nakládací hranou, výborným přístupem do zavazadelníku a zcela rovnou podlahou po sklopení druhé řady sedadel. Dno zavazadlového prostoru neskrývá tradičně umístěnou rezervu, ale celou řádku úložných prostorů na drobné předměty. Rezerva našla své místo pod vozem.

Motor: šestnáctistovka je základ

Zážehová šestnáctistovka VVT-i známá z Corolly poslední generace je pro Verso základní pohonnou jednotkou. Variabilní časování ventilů dělá z jedna-šestky velmi živý motor. Maximální výkon 81 kW je dostupný při 6000 otáčkách a nejvyšší hodnota točivého momentu 150 Nm vrcholí při 3800 ot./min. Tyto hodnoty stačí na maximálku 175 km/h a zrychlení z nuly na sto za 12,7s. Relativně plochá křivka kroutícího momentu umožňuje poklidnou jízdu bez častého vytáčení do červeného pole. Více od motoru nečekejte. Při vysokých otáčkách doslova řve a spotřeba roste (o samotné spotřebě se více dočtete v již uveřejněném testu spotřeby). Samotný agregát je velmi dobrý. Například s pětidvéřovou Corollou doslova cvičil. Stovku s ním Corolla zvládala o 2,5 vteřiny rychleji a dosahovala hravě stodevadesátky. Za vším stojí zvýšená karoserie (vyšší aerodynamický odpor) spolu o dva metráky vyšší hmotností.

Jízdní vlastnosti: sportovní duch

Verso má podobné naladění podvozku jako Honda FR-V, prostě čistě a jasně "do sportovna". Kvalitně vyladěný podvozek je jistý a skvěle čitelný. Nemusíte se obávat žádné záludnosti. Jeho přílišná tvrdost je na MPV netradiční, díky čemuž se na druhou stranu Verso chová jako klasický hatchback a u mě si zaslouží pochvalu. O nerovnostech českých silnic jste celkem často informováni, což snižuje komfort cestování. Na příčných nerovnostech Verso mírně poskakuje, přesto budete mít vůz stále pod kontrolou. I přes vyšší stavbu karoserie se Verso při rychlé jízdě v zatáčkách nenaklání, ochotně drží zvolený směr a není náchylné na boční vítr. Řazení je přesné s krátkými dráhami a adekvátním odporem. Spojka je velmi citlivá a řízení přesné. Brzdy sekundují dobrému podvozku a jejich naladění by mohlo sloužit konkurentům jako vzor.

Závěr: úspěšná nenápadnost

Toyota Corolla Verso umí i po třech letech na trhu v téměř nezměněné podobě nabídnout velmi dobré předvídatelné jízdní vlastnosti. Sportovnější charakter Versa je přímým kontrastem vozů Megane Scénic nebo Picassa od Citröenu, kteří se zaměřují na komfort. Bohužel výkonnému podvozku Versa v základní testované verzi nestačí motor. Proto všem zájemcům o toto povedené Em-Pé-Véčko doporučuji pořídit výkonnější zážehovou osmnáctistovku, nebo volit úsporný vznětový motor (42% vozů se prodá s dieselem). V případě vznětové verze však povyskočí pořizovací cena o nezanedbatelných 140 tisíc korun, čímž získáte zároveň i bohatší výbavu a netřeba si připlácet.