OBRAZEM: Tyhle české sporťáky uměly i přes 300 km/h. A měly motory z tatrovek

Přestože má většina z nás kopřivnickou tatrovku zafixovanou z minulosti jako automobilku zaměřenou na luxusní "papalášské" limuzíny, případně jako výrobce nákladních aut, v historii najdeme i několik vozů, které se těmto definicím naprosto vymykají. Málokdo si totiž už vzpomene na hrstku modelů, které měly v krvi více než cokoliv jiného adrenalin a rychlost. Jejich původ pochází většinou z dob 90. let, kdy Tatra ještě vyráběla osobní auta a její velkoobjemové osmiválce byly krátce po pádu komunismu nejsnazší a nejdostupnější cestou za pořádným výkonem.

Využití tatrováckých motorů z velkých limuzín pro sporťáky bychom však vlastně mohli datovat už minimálně do 50. let, kdy vzniklo jedinečné kupé JK 2500. O tom jsme se podrobněji rozepsali už dříve.

Nepřehlédněte: JK 2500 je zapomenutý skvost z Československa. Po jediném kusu se slehla zem

Velká vlna velkých plánů s tatrováckou technikou ale vypukla až v 90. letech, za což zřejmě mohlo nadšení z pádu železné opony a s tím související nové možnosti. Výsledkem bylo několik hodně zajímavých sportovních aut, která i dnes ohromují designem či výkony.

Za některá níže zmíněná auta přitom byla zodpovědná sama automobilka, u některých zase najdete alespoň částečnou spojitost se značkou, která už bohužel dávno opustila trh osobních vozů. Každopádně jde ale velmi zajímavé kreace, na něž je škoda zapomínat.

Pro více fotek se pak nezapomeňte podívat do galerie.



Známý český supersport Tatra Grafit nebyl původně vytvořen kopřivnickou automobilkou, ale má ho na svědomí konstruktér Ivan Labaška ze Světlé ze Semil. Vystudovaný opravář zemědělských strojů měl již od mala sen o vytvoření vlastního superauta.

Pro stavbu vozu použil podvozek i motor z Tatry 613 a základem byl trubkový rám, na který umístil vlastnoručně navrhnutou laminátovou karoserií.

Na všech kolech byly kotoučové brzdy, tlumiče zajistila firma HP Sporting a tatrovácký osmiválec o objemu 3,5 litru produkoval 164 koní (121 kW). V tu chvíli vskutku nic moc pro auto, které vážilo 1,5 tuny.

Čtěte také: VIDEO: Nástupce Yetiho byl přistižen při testech na dálnici. Prohlédněte si ho

Ryze český výtvor Labaška sice dokončil už v roce 1986, nicméně brázdit silnice a udivovat znalce tatrovek mohl až za dalších pět let, jelikož úřady zprvu nechtěly vlastnoručně vyrobený vůz schválit k legálnímu používání v provozu. Po mnoha úpravách a tahanicích se však zadařilo. Vůz byl dokonce otypován jako Tatra.

Do klubu opravdových supersportů bychom Grafit mohli zařadit vlastně až poté, co majitel vyměnil starý 3,5 litrový osmiválec za mnohem výkonnější osmiválec o objemu 4,5 litru původně z Tatry 700 GT (viz další kapitoly).

Právě díky jeho 415 koním (294 kW) a 490 Nm točivého momentu se dokázal rozjet až na 325 km/h. Teoreticky se občas mluví dokonce o 341 km/h díky novější pětistupňové převodovce.

Dodnes je tedy Grafit považován za nejrychlejší silniční auto vyrobené v Česku. Mimo větší motor pak vůz dostal modifikovanou karbonovou karoserii, širší pneumatiky a pozbyl výklopných světlometů.

V této podobě existuje dodnes.





Další čistě supersportovně vypadající vůz byl vytvořen kooperací Tatry a firmy Metalex, která už měla na svědomí své vlastní formule a další různé přestavby automobilů. MTX Tatra V8 se zrodila v roce 1991 z přání závodníka Cyrila Svobody a jeho vize unikátního safety caru, který by brázdil československé okruhy.

Metalex zajistil trubkový rám, laminátovou karosérii navrhnul designér Václav Král a motor, v upravené podobě, pocházel z Tatry 623. První dva prototypy měly dokonce rozdílné varianty této motorizace.

V nejsilnější verzi šlo o 3,9litrový vzduchem chlazený osmiválec o výkonu 305 koní a točivém momentu 365 Nm. Díky němu uměla tahle Tatra akcelerovat na 100 km/h za 5,6 sekundy.

Čtěte také: Slovenský AeroMobil představil své létající auto. Z ceny se vám zatočí hlava

Oficiální naměřenou maximální rychlostí pak bylo velice slušných 265 km/h - tvůrci ale byli přesvědčeni, že by vůz dokázal jet mnohem rychleji, měli prý bohužel k dispozici krátkou dráhu. A také na krátko poskládanou převodovku.

MTX Tatra V8 každopádně ještě dodnes drží oficiální rekord za nejvyšší dosaženou rychlost při ujetí letmého kilometru.

Původní plán nasadit auto do závodů jako safety car, ani následná výroba několika stovek kusů pro nadšené zájemce, ale nedopadly dobře.

V Kopřivnici o projekt nakonec neměli zájem a sám Metalex by produkci bez finančních ztrát nezvládnul. Hořkou tečkou pak byl požár, který zničil veškerou dokumentaci a techniku k výrobě. Vznikly tak všeho všudy tři prototypy. Dodnes jsou ve sbírkách soukromých majitelů.





Důkazem, že i česká automobilka dokázala v 90. letech vyrobit auto takzvaně na zakázku, je právě Tatra 700 GT. Jakmile se v roce 1996 rozjela výroba nového modelu limuzíny T700, jistý soukromník se obrátil na Tatru s prosbou o vytvoření její sportovní verze.

A inženýři se vrhli do úkolu opravdu po hlavě. Ostřejší T700 se rozhodli postavit na základu okruhové Tatry 613 GTH. Z nové sedmistovky vlastně nakonec zůstal jen exteriér a to navíc v dost upravené podobě.

V mnoha ohledech šlo o nekompromisní přístup ke snižování hmotnosti, a proto vůz dostal okna z plexiskla, zmizela klimatizace, přídavné topení a mnoho dalších komfortních prvků v čele s náhradou pohodlných sedaček za lehké skořepiny.

Čtěte také: Ostrá BMW z divize M končí s manuálními i dvouspojkovými převodovkami

T700 GT byla o 360 kg lehčí než klasická sedmistovka a její hmotnost se zastavila na 1480 kg. Dozadu byl namontován unikátní 4,4litrový vzduchem chlazený osmiválec se dvěma svíčkami na válec, který produkoval 415 koní (305 kW) a točivý moment 490 Nm.

Staré informace udávají zrychlení vozu na 100 km/h za 5 vteřin a možnost dosáhnutí maximální rychlosti až 316 km/h. Doopravdy však tyto hodnoty nikdy nebyly testováním potvrzeny.

V následujících letech se majitel rozhodl jedinečnou tatrovku prodat, přičemž v rukách nového vlastníka došlo k nehodě. Po incidentu byla T700 GT upravena na karoserii kupé, díky čemuž je na většině dochovaných fotek auto pouze dvoudvéřové, a vytratil se i výkonný motor. Ten putoval právě Ivanu Labaškovi na stavbu Tatry Grafit...

V roce 2004 bylo auto prodáno opět novému majiteli, který vozu vrátil zašlý lesk, dodnes s ním jezdí a vybavil ho nejvýkonnějším motorem z Tatry 613 o výkonu 234 koní.





Jak nejlépe oslavit stoleté výročí založení automobilky? Přece velice speciálním autem, jehož jediným cílem bude překonání domácího rekordu v maximální dosažené rychlosti na letmý kilometr. Právě proto se v roce 1997 zrodila Tatra Ecorra Sport V8.

Jak je zřejmé, roli vysokorychlostní tatrovky si vysloužil model T700, jehož karoserii upravila restaurátorská firma Ecorra Lubina.

Jako motorizaci pak kopřivnická značka použila opět 4,4litrový vzduchem chlazený osmiválec. Motor měl podobnou specifikaci jako v Tatře 700 GT, tudíž výkon se pohyboval kolem 415 koní (305 kW) a točivý moment dosahoval 490 Nm. Po konečných úpravách vážilo celé auto jen 1280 kg.

Než ale vůbec došlo k první jízdě o překonání rekordu, titul nejrychlejšího českého auta vyfoukla téhle tatrovce další Tatra, a to navíc jedna s nečistým rodokmenem.

Čtěte také: Nová Škoda Octavia dorazí v roce 2020, bude větší a prostornější. A co design?

Supersportovní MTX Tatra V8 totiž měsíc předtím dosáhla na letmém kilometru s přehledem rychlosti 210 km/h, což na překonání hodnoty starého rekordu z 50. let bohatě stačilo, a tímto byla rázem zapsána v oficiálních tabulkách jako rekordman.

Ecorra sice při své jízdě dosáhla mnohem vyšší rychlosti 275 km/h, ale díky absurdním podmínkám ze strany automobilové federace prý nemohly být rekordní knihy přepisovány více než jednou ročně.

O překonání rekordu se Tatra s Ecorrou už dále nepokoušela a MTX mimochodem svůj oficiální rekord drží dodnes. I přesto, že Ecorra a také výše zmiňovaná Tatra Grafit jsou neoficiálně zřejmě mnohem rychlejší.

Dnes byste Ecorru možná již nepoznali. Jistý čas si pobyla v kopřivnickém muzeu a následně putovala na závodní okruhy. Pro tuto disciplínu ji postupně upravovali v oboru znalí bratři Hajduškovi.

V této specifikaci už byla schopná rychlosti 320 km/h, měla novou šestistupňovou sekvenční převodovku, širší upravenou karoserii s mnoha aerodynamickými prvky a v posledních stádiích nový černý lak.





Sporťák Lanta vznikl velice podobně jako známá Tatra Grafit. Zajímavý sporťák si doma na koleně vyrobil Milan Láník z Luk nad Jihlavou bez jakékoliv opravdové pomoci od kopřivnické automobilky. Vyučený automechanik si od mala navrhoval vlastní designy aut, a jakmile začal pracovat v rodinném servisu, rozhodl se postavit si vlastní auto.

Do práce se dal už v roce 1998, kdy podle dřívějších plánů nejprve vyrobil zmenšený model vozu a následně se pustil do konstrukce rámu a laminátové karoserie.

Jelikož se Láník rozhodl použít k pohonu 3,5litrový vzduchem chlazený osmiválec z Tatry 700, napadlo ho vůz nazvat právě Lanta, jakožto spojení svého příjmení s názvem automobilky. AML je pak zkratkou názvu rodinného servisu – Auto Moto Láník.

Čtěte také: Na prodej je perfektně zachovalé „erko". Jen cena může být trochu problém

Dokončení projektu trvalo dlouhých pět let, a ačkoliv auto vzbudilo určitou pozornost, zamýšlená spolupráce se samotnou Tatrou nenastala, jelikož v roce 2003 už značka dlouho osobní vozy nevyráběla.

Motor nadějného kupé byl upraven na výkon 220 koní (162 kW), čímž se dokázalo 1400 kg vážící auto rozjet až na 250 km/h. Podvozek dostal nezávislé odpružení vpředu i vzadu a pro zastavení sloužily kotoučové brzdy na všech kolech.

K plnému využití vozu se ale Láník nikdy neschýlil, přestože si sporťák zkonstruoval v rámci homologačních předpisů. Starost o jeho osud při využití v každodenním provozu byla jednoduše příliš velká.

Je tedy možné, že je auto dodnes zavřeno v garáži a dělá majiteli radost alespoň staticky.