Křupka a Koník. Nadšenci pojmenovali své staré škodovky a vyrazili do Banátu

Čtyřiačtyřicetiletá Škoda 100 zvládla výlet do Rumunska s minimem problémů. Jen její posádce bylo horko. Když máte ke svému autu vztah, měli byste mu dát jméno. To ví i parta nadšenců z východočeské Budislavi u Litomyšle, která na konci letošního července vyrazila se svými starými vozy na výlet do Banátu – oblasti na západě Rumunska, kde dodnes existuje velká česká komunita. Na cestu si vzali Škodu 100 z roku 1975 a o 10 let mladší Škodu 120 (742). Dostaly jména Křupka a Koník.

„Kamarád Zdeněk je takovým sběratelem škodovek. Sám ale říká, že jich má pořád málo. První auto měl po tátovi a pak se mu pomalu začaly hromadit na zahradě. Škodu 100 má někdy od roku 2013, kdy se na ní začalo pracovat zvláštním stylem: Co se najde, to se na Křupku připevní. A tak se dostala až do dnešní podoby,“ vysvětluje jeden z členů výpravy, dvaatřicetiletý Jakub. Křupka své jméno prý nabyla tak, že Zdeňkova přítelkyně měla rozbitý telefon a označila ho za starou „křupku“.

S auty, které jsou starší než kterýkoliv z šesti členů výpravy, by se na dlouhou cestu bál kde kdo vyrazit. Ale Koník má přece jen nedávné zkušenosti. Loni s ním jeho majitel objel celou Evropu a na počítadle mu přibylo 22 tisíc kilometrů. Bylo rozhodnuto, že se do Banátu vydá hlavně jako doprovodné auto, kdyby se Křupka měla potýkat s problémy.


Hrdý majitel Zdeněk se opírá o záď Křupky. Cestu zvládla jen s drobnými problémy.


Přitom žádnou speciální přípravou tahle na první pohled „slepovaná“ Škoda 100 neprošla. „Asi měsíc před cestou dostala pětistupňovou převodovkou a při té příležitosti se udělala i generální oprava zadní nápravy. Ale zástavba převodovky byla už dlouhodobě plánovaná, takže se ani o žádných přípravách na cestu mluvit nedá,“ namítá Jakub s tím, že auto běžně slouží pro zábavu a převoz lyží nebo kočárku. Křupka ale i tak nebyla dál než 100 kilometrů od svého současného domova.

Výprava šesti nadšenců a dvou škodovek vyrazila od budislavské čerpací stanice na víc než tisíc kilometrů dlouhou cestu s plánovanou zastávkou u maďarského jezera Balaton a s cílem v jedné z několika českých vesnic v Banátu. Křupka se sice podle Jakuba nedostala do zásadních problémů, ale s lehčími závadami se přece jen potýkala.

„Hned u Balatonu jsme uklepali drátek na alternátoru. V Rumunsku nám začaly zlobit brzdy, protože se zavzdušnil brzdový válec. Podařilo se ho odvzdušnit a jelo se dál. To na doprovodném vozidle praskla hadička u nádržky s vodou a přetrhlo se plynové lanko. Jinak se ale opravdu nic nestalo,“ popisuje Jakub s tím, že Křupka „nežere“ ani olej, ani vodu. Spotřebuje okolo osmi až devíti litrů benzinu na 100 kilometrů.

Jediné, s čím se tak posádka musela hrdinně potýkat, bylo vedro. To se parta snažila řešit zastávkami na koupání, třeba v řece Moravě, v Dunaji nebo právě v Balatonu. Nakonec to už ale nevydržela a cestou zpět vymontovala zadní okno, aby bylo prý možné „alespoň trochu dýchat“.


Posádka s sebou vzala vlajku České republiky i Budislavi.

Výprava v Banátu navštívila hned několik českých vesnic. Začala v Gerníku, prohlédla si Svatou Helenu nebo Tisové Údolí, kde vám v místním obchodě prodají Kofolu a v hospodě natočí „Plzeň“. Kluci si splnili sen. Svezli se na traktoru, pomohli se sušením sena a probrali s místními, jak se v Banátu žije. Jakub je na Budislavi členem zastupitelstva, takže se setkal i se zástupci Gerníku a řešil s nimi, jak funguje jejich samospráva.

Na cestu s sebou samozřejmě nezapomněl vzít budislavskou vlajku. „Je dobré dát lidem vědět, odkud jsme. A také jsme je pozvali k nám. Byl bych moc rád, kdyby jim to vyšlo a přijeli na návštěvu,“ vypravuje.

Po týdnu stráveném v Banátu pak nadšenci ještě škodovky protáhli po slavných rumunských klikatých silnicích Transalpina a Transfaragasan, které úspěšně zdolali. Cestu zakončili tam, kde začali, tedy na benzince v Budislavi. V deset večer na ně sice mnoho fanoušků nečekalo, ale stejně si to užili. Při průjezdu vesnicí pořádně troubili.

Kam Křupka a Koník vyrazí dál? „Zdeněk bude brzy tátou a tak to už na cestu někam daleko moc není. Zatím nemáme pořádný plán, ale chtěl bych ho zkusit nalákat alespoň na rakouskou Hochalpenstrasse,“ vymýšlí už Jakub.