Fiat Panda - jak zvládl cestu do Dubrovniku a zpět?

Pandou do Dubrovniku a zpět.
Následující řádky nemají být souhrnem zkušeností za celé období, kdy je pandík v mém používání, ale svědectvím o tom, že i tak malé autíčko lze docela dobře použít i na relativně velkou vzdálenost (cca 1 650 km jedním směrem) na rodinnou dovolenou.
Proč zrovna pandou až do jižní Dalmácie?

Události se seběhly tak, že u většího rodinného auta se krátce před odjezdem na dovolenou vyskytla závada, která se již nedala rychle odstranit a která by mu s velkou pravděpodobností neumožnila absolvovat celou cestu tam i zpět, a tak jsem byl postaven před volbu, zda vyhodit již zaplacené peníze za ubytování 'oknem', protože storno poplatek by se rovnal 100 % zaplacené částky, či se trošku uskromnit a cestu prožít v sice poněkud stísněném, zato však spolehlivému autíčku.

Volba padla na druhou možnost, tak jsem pandovi připevnil na střechu střešní box a mohlo se, samozřejmě po běžné kontrole všeho možného v servisu, vyrazit. Díky bohu jsem byl před koupí boxu poměrně předvídavý a řekl si tenkrát, že když box, tak potom co možná největší, běžně dostupný, a koupil 'rakev“ o objemu cca 530 l. Díky tomu jsem mohl naskládat do vozu vše potřebné pro čtyřčlennou rodinu a malého psa, včetně stanu, karimatek a spacáků pro přespání během cesty.

Přiznám se, že jsem se trošku obával jízdních vlastností plně osazeného a naloženého Pandíka, po prvních pár desítkách kilometrů cesty jsem však zjistil, že zbytečně. Na brzdách jsem žádnou výraznou změnu nepociťoval, mohl jsem se na ně spolehnout i při opakovaném intenzívním brzdění, dynamika se samozřejmě trošku zhoršila, ne však nijak tragicky, a tak jediné, co jsem pociťoval negativně, byly věci, které jsou běžné při jízdě s čímkoliv na střeše v každém autě - vyšší citlivost na boční vítr, větší náklony v zatáčkách a hluk vzduchu proudícího kolem boxu, hlavně při otevřeném střešním okně.

Bydlím v západním koutě republiky, v Karlovarském kraji, proto jsem zvolil trasu Regensburg - Salzburg - Villach - Trieste (vyhnul jsem se tak placení slovinské dálniční známky, cesta přes Itálii včetně mýta a zajížďky cca 60 km vychází levněji). Dále jsem pokračoval na Rijeku a odtud po Jadranské magistrále dále na Zadar a Šibenik. Na cestu jsem vyrazil v pátek v podvečer o půl šesté a cesta byla celou dobu naprosto bezproblémová a po několika zastávkách, např. v Salzburgu kvůli zakoupení rakouské vignette, tankování, občerstvení atd., jsem v sobotu ráno kolem deváté hodiny dosáhl po cca 1 200 km chorvatského Šibeniku. Teplota začínala stoupat, hustota provozu také, proto jsem se rozhodl najít nějaký malý, cenově výhodný kemp u moře a udělat dlouhou, celodenní přestávku. To se záhy povedlo, postavili jsme stan a po zbytek dne se střídavě věnovali odpočinku a koupání v moři.

Po přenocování jsme ráno asi v devět pokračovali v cestě, stále po Jadranské magistrále. Postupně jsme minuli Split, Makarskou, projeli i úzkým územím Bosny s městečkem Neum, kde se vyplatí natankovat, neb benzín vyjde na příznivých 32,50 Kč a kousek za deltou řeky Neretvy jsme odbočili na poloostrov Pelješac, tím jsme projeli až do přístavu Orebić, kde jsme se Pandíkem nalodili na trajekt a nechali se převézt na ostrov Korčula, do cíle naší dovolené. Potom zbývalo již jen přejet ostrov Korčula napříč do městečka Vela Luka, tedy asi 60 km, a byli jsme "doma"…

Během dovolené jsme podnikli jen pár výletů po ostrově, třeba do městečka Korčula, nikam daleko se tam jet nedá.
Po týdnu odpočinku nastal čas na návrat a protože pronajatý apartmán jsme museli opustit do deseti hodin a při sjetí z magistrály směrovník ukazoval nějakých 65 km do Dubrovnika, rozhodli jsme si dovolenou prodloužit ještě výletem tam.
Okolo čtvrté hodiny odpoledne jsme vyrazili na zpáteční cestu, opět po magistrále, ostatně z/do Dubrovnika zatím dálnice nevede, opět jsme v Bosně natankovali a pomalu se loučili s Jadranem. Během cesty zpět jsme v Omiši narazili na první menší zácpu, která se hned za městem rozjela a krátce nato - před Splitem - následovala další, tentokrát delší. Po hodinovém popojíždění v koloně jsme dorazili do Splitu a protože se již začínalo stmívat a krásy chorvatského pobřeží by již nebylo možné sledovat, najel jsem ve Splitu na dálnici a pokračoval do Rijeky. Z Rijeky pak stejnou cestou jako tam i zpět, u rakouského Millstäter See jsme opět jeden den v kempu odpočívali a nocovali. I cesta zpět proběhla, kromě malého zdržení u Splitu, naprosto bez problému.

Nyní pár čísel k cestě: celkem jsem najel téměř 3 300 km, průměrná spotřeba jak podle počítače, tak podle výpočtu na základě účtenek z čerpacích stanic, byla 5,5 l/100 km, Pandík 'spolykal' 6 plných nádrží po cca 30 litrech, čistý čas na cestě byl asi 45 hodin a průměrná rychlost téměř 72 km/h.
Co napsat na závěr: během celé cesty jsem nezaznamenal jediný technický problém s autem! I přes skromné vnitřní rozměry mého Pandíka jsem nikdy nebyl po cestě přehnaně unavený, ztuhlý, záda či cokoliv jiného mě nebolelo… Dokonce ani absence klimatizace nepředstavovala zásadní problém, velkou měrou pravděpodobně pomohl box na střeše, který fungoval jako jakýsi slunečník, zastínil téměř celou střechu pandy i část čelního okna a interiér se tak přehnaně nepřehříval a i když stál vůz na přímém slunci, díky stále otevřenému střešnímu oknu mohl vzduch cirkulovat a nikdy nebylo uvnitř nepříjemně horko... Pro pochybovače musím ještě uvést, že mám zkušenosti z podobně dlouhých cest i s velmi prostornými a pohodlnými auty jako Peugeot 406 nebo Ford Mondeo a mohu tedy srovnávat.

Panda tedy i na dlouhé trase jednoznačně obstál, nechci však moralizovat a tvrdit, že nikdo nepotřebuje větší auto, než je panda. Faktem však je, že velká většina lidí jezdí z mnoha důvodů s o mnoho větším autem, než skutečně potřebují. Lidi, pojďme se zamyslet, zda opravdu potřebujeme 5 m délky, 150 koní pod kapotou a spoustu elektronických nesmyslů, které nepoužíváme a které stejně časem přestanou fungovat. Získáme tím všichni, ušetříme vlastní peněženky při nákupu i v servise, proč zbytečně špinit již tak dost znečištěné ovzduší, zdroje nerostných surovin se také jednou vyčerpají, proč to tedy urychlovat, v ulicích bude více místa, v malém autě se slabým motorem se prostě nedá jezdit agresivně, ubylo by tedy nehod, mrtvých a zraněných. Nestojí toto všechno alespoň za úvahu?

Hezký zbytek léta a šťastný návrat z dovolené přeje
Arthur