Škoda Superb 2.0 TDI CR: Chytrá Horákyně

Úvod:
Už je tomu více než rok, co začali linku Kvasinského závodu opouštět nové Superby. Oproti svému bachratému předchůdci, který jakoby z obou očí vypadl zbožňovanému Passatu páté generace včetně pro něj typických neduhů, se nynější vlajková loď tváří mnohem svébytněji. Dosud bylo ponejvíce skloňováno neortodoxní provedení zadních partií auta nebo tisíckrát velebený dvoustupňový systém otevírání víka zavazadlového prostoru. Posouvá-li ale ve vývoji aktuální Superb něco opravdu vpřed, pak je to špičkový common-railový turbodiesel objemu dva litry. Ten jsme zkoušeli v kombinaci s nejvyšším stupněm výbavy Exclusive.

Karoserie: Dr. Jekyl a Mr. Hyde
Narozdíl od první generace projevili boleslavští u karoserie současného Superbu přeci jen více samostatné tvůrčí invence a navrhli vůz, jehož zevnějšek nechá málokdo bez komentáře. Jestliže je reprezentativní příď s respekt budícími podmračenými světlomety a výraznými hranatými mlhovkami hodnocena veskrze pozitivně, pak negativních emocí publika nejsou často ušetřeny partie zadní. Zadní část 4838 mm dlouhé limuzíny totiž působí poněkud disharmonicky v kontextu souměrných linií celého zbytku auta. K rozměrnému C sloupku je vše v nejlepším pořádku, poté ale navazuje poměrně strmé a nízké zadní sklo, útlé „sedanovité“ víko kufru a kolmé zalomení směrem k vozovce. Toto řešení jistě nepostrádá punc originality a své příznivce si jistě najde i díky opěvovanému Twindooru, jehož instalace je touto konfigurací víceméně podmíněna. Odmítavých pohledů je ale přece jenom o něco více a ani mě nezbývá než se k tomuto škarohlídství připojit. Za rušivý element na zadním čele bych označil i zbytečně křiklavou příčnou stříbrnou linku, která zbytečně ruší důstojný charakter vozu. Kladné hodnocení naopak zasluhují s dobou jdoucí vodorovné koncové svítilny nebo zvýrazněná dvojitá koncovka výfuku v dolní části nárazníku naznačující sílu dřímající pod přední kapotou. Lahvově zelenému zkoušenému vozu velice slušely i zdařilé osmnáctipalcové ráfky osazené pneumatikami o odpovídajícím rozměru 225/40 .

Interiér: Basketbalistův sen
První co vás po nasednutí do rozměrného obýváku nebo-li interiéru škodovácké vlajkové lodě zaujme je velké množství různých stříbrných lištiček, obrouček a jiných ozdob stejné úpravy, které rámují, zvýrazňují nebo rozdělují kdeco. Platí zde to samé co o liště na zadku auta, totiž že zejména v kombinaci s exkluzivním černým koženým čalouněním, kterým byl „náš“ vůz vybaven, působí tyto prvky poněkud rušivě a snad i trochu kýčovitě. Za vyloženě levný pokus o odlišení se vidím zejména „stříbrný úsměv“ na středu čtyřramenného volantu, jehož věnec je jinak tvarován velmi zdařile. Na poměrně nízké čelní sklo navazuje celkem subtilní přístrojová deska konzervativních tvarů, která působí mnohem vzdušněji než stejná partie u její předchůdkyně. Ergonomie ovládacích prvků je tradičně příkladná a z funkční strohosti vybočují pouze hluboké tubusy rychloměru a otáčkoměru, které pohltili dříve samostatné měřáky množství paliva a teploty chladící kapaliny. Druhým dominantním prvkem je rozměrný dotykový displej bezkonkurenčně přehledné i ovladatelné navigace Columbus, na který se přirozeně zobrazují i funkce výkonného audiosystému Bolero s CD changerem a dvouzónového climatronicu. Velmi výrazným minusem tohoto příplatkového hi-tech zařízení (53.990,- Kč) je enormní zájem zlodějů, takže pokud nedisponujete nedobytným parkovacím bunkrem doporučují zvolit o něco méně sofistikovaného Amundsena s menší obrazovkou a pomalejším softwarem, který ovšem potěší velmi lákavou cenou lehce přes sedm tisíc. Za velký anachronismus si dovoluji označit klasickou klíčovou spínací skříňku, jakou najdeme i v těch nejlevnějších Škodovkách. Ve Mondeech, Passatech či Mazdách se s podobně pravěkým zařízením už nesetkáte. Vpředu i vzadu vyhřívaná sedadla jsou oproti „jedničce“ o něco tužší, nelze je ale rozhodně označit jako nepohodlná. Ta přední disponují možností všestranného elektrického seřízení včetně čtyřstranně hybatelnébederní opěrky, u řidičova křesla nechybí paměť. Óda na enormně dlouhatánský prostor pro nohy v zadním oddílu pro cestující je u Superbu už klasikou, v našem případě luxusní dojem ještě dokreslovala čalouněná posuvná trnož o níž si mohou opřít chodidla osoby, které se ostýchají nohy zcela natáhnout. Reprezentativní dojem z limuzíny podtrhuje samostatná regulace topení pro zadní oddíl jehož výdechy jsou umístěn pod předními sedadly a ve středu B sloupků. Nechyběly manuálně ovládané státnické záclonky v zadních bočních dveřích i na zadním skle. Na četbu lejster ministerskému úředníkovi posvítí hezká bodová světélka nad hlavami, v přihrádce před řidičem chlazené Plzeňské lze umístit do držáku vysouvaného ze střední loketní opěrky, která by mohla mimochodem být také o poznání měkčí .Ve dveřích nechybí ani útroba pro tradiční deštník. Další vychvalování originálního systému otevírání kufru TWIN DOOR by už skutečně zavánělo PR aktivitou a tak se spokojím s konstatováním, že tohle zařízení kombinující charakter sedanu a liftbacku je zkrátka opravdu podařené. Snad jen způsob jeho otevírání by šlo zvládnout logičtěji, protože chcete-li auto otevřít jako liftback, musíte jednotlivě zmáčknout dvě tlačítka na spodku víka. Lepší by bylo oba způsoby otevírání mezi tlačítka jednoduše rozdělit. Možnosti využití obřího nákladového prostoru o základním objemu 565 litrů jsou každopádně parádní i když nakládací hrana je trochu vyšší. Jen výjimečně bude asi majitel Superbu sklápět zadní sedačky, ale pokud tak učiní, dostane se mu nekonečných 1670 litrů celkového objemu. Nechybí ani možnost protáhnout delší předměty do interiéru v místě zadní středové loketní opěrky. Potěšující skutečností je, že pod třípatrovým dnem jistí případný defekt plnohodnotná rezerva.

(+) naddimenzovaný prostor pro cestující zejména vzadu
(+) funkční a přehledné ovládání
(+) vynikající navigace Columbus
(-) levně působící kýčovité stříbrné doplňky
(-) zvýšený zájem zlodějů o navigaci Columbus
(-) zejména cestujícím vzadu se mohou sedadla zdát až příliš tvrdá

Motor: Sbohem hřmotnému PD
Situace, kdy největší tuzemský výrobce automobilů své modely tvrdošijně osazoval klasickými tédéíčky se vstřikováním typu Pumpe-Düse (čerpadlo – tryska) se poslední dobou zdála být již dosti na pováženou. Ať už šlo čistě o koncernovou politiku nebo něco jiného, skutečností bylo, že škodovka značně hřešila na obrovskou oblibu koncernových turbodieselů bez ohledu na jejich stále více zaostávající charakter, vlak konkurence plně obsazený common-railovými hádéíčky či jétédéčky začal znatelně poodjíždět. U nových modelů byla v letošním roce tato tvůrčí krize už naštěstí zažehnána a tak jsem mohl s povděkem kvitovat, že pod kapotou auta dřímal motor TDI o objemu 1.968 cm3 osazený vstřikováním common rail s piezoelektrickými vstřikovači s tlakem 1800 barů, turbodmychadlem s variabilní geometrií lopatek a vyvažovacími hřídeli potlačujícími vibrace (i když ne tak zcela). Tento dvoulitr v nabídce nahradil dřívější klasickou šestiválcovou dvaapůli, která v modifikaci pro Superb dávala průměrných 120 kW. V současné době je samozřejmě stále ještě možné pořídit do Superba i zastaralá „pédéčka“, která jsou k mání budťo s tradiční jednadevítkou (77 kW) nebo o něco lepším dvoulitrem (103 kW). Dovedu si představit, že zákazník, který tolik netrvá na celkové reprezentativnosti vozu po jednom z těchto nekultivovaných ústrojí ještě s chutí sáhne. Oproti dřívější „passáťácké“ konfiguraci je motor nyní uložen logičtěji napříč a přenos jeho klidného zvuku do kabiny eliminuje zdokonalené v karoserii. Hluk „ropáka“ proniká i za studena do kabiny opravdu minimálně a po ohřátí už byste podle ucha skoro nepoznali že řídíte diesel. Při rozjezdu je podobně jako u benzínové jednotky common-railu trochu naložit, jinak by se mohlo snadno stát, že se stanete terčem posměchu ostatních řidičů poté, co motor při příliš citlivém rozjezdu na zelenou vypoví službu. Velmi záhy se ale můžete těšit na pořádnou porci točivého momentu, maximální hodnota 350 Nm je dosahována v širokém spektru otáček. Oproti dřívějšku se akcelerační proces obejde bez výraznějšího turboefektu a prudkého záběru v úzkém otáčkovém rozmezí. Snadno se točící agregát nabídne plynulé dynamické zrychlování až ke kótě 4.200 otáček, kde leží výkonové maximum, tedy na svůj objem impozantních 125 kW. S výkonným ústrojím je dobře spřažena ideálně odstupňovaná šestistupňová převodovka, jejímuž příjemnému charakteru odpovídá řadící páka s hladkým chodem mezi jednotlivými a přiměřeně krátkými přesnými drahami. Možná se vám dvoulitr se stosedmdesáti koni může zdát na 1555 kg vážícího cvalíka málo, ale výborná dynamika tohoto motoru, který nyní trůní na vrcholu nabídky tédéíček pro Superb, vás rychle zbaví veškerých pochybností. Komu to nestačí, zde jsou klíčové provozní údaje - maximální rychlost 222 km/h, zrychlení na stovku za 8,8 sekundy. To vše za skvělých 6,5 litry nafty na 100 km při maximálním využívání výkonového potenciálu. Tenhle motor se zkrátka nadmíru vydařil.

(+) kultivovaný chod
(+) plynulý nárůst výkonu bez větších výkyvů
(+) výkon v poměru ke zdvihovému objemu
(-) méně síly při rozjezdu

Jízdní vlastnosti: Agilita na úkor komfortního odpružení
S ohledem na impozantní rozměry i jim přiměřenou hmotnost vozidla jsem od Superba neočekával žádné sportovní ambice. Počítal jsem spíše s klidnou houpavou jízdou na výjezdní zasedání, na které příliš nespěcháte nebo svižný, ale patřičně komfortní úprk z nervózního nezdařeného volebního meetingu hladkým asfaltem dálnice. Z různých důvodů začalo mé prvotní přesvědčení brát rychle za své. Tak za prvé, podvozek založený na prodloužené platformě pětkového Golfu není zdaleka tak měkký, jak by člověk od tohoto jezevčíka čekal. Ne, že by odpružení v klidu neabsorbovalo všemožné výmoly a nerovnosti, ale pronikání občasných tupých rázů do interiéru je výraznější, než by mohlo být pozadí zhýčkaného pasažéra sedícího vpravo vzadu zdrávo, zvláště, vezmeme-li v potaz již zmíněné tvrdší sedáky. Druhou stranu mince představují agilní a jisté jízdní vlastnosti na běžných silnicích. Prosto ustrašených zásahů vypínatelného ESP auto bezpečně sleduje zvolenou stopu a až při krajně hrubém zacházení naznačí svoji vrozeně nedotáčivou charakteristiku. Citlivým rozhozením před zatáčkou lze ale docílit i přetáčivého vybočení těžké zádě. Mírně limitující se mi v takových situacích jevilo trochu vláčné řízení, které v podobně vypjatých jízdních situacích postrádalo lepší zpětnou vazbu. Superb v každém případě překvapí ochotou vrhat se bez zábran i do utaženějších zatáček a zvláště rychlé průjezdy „na srdce“ táhlými oblouky dokážou zvednout hladinu adrenalinu v krvi. Překvapivě obratná je i jízda po městě, kde velký díl práce odvádí pohonná jednotka. Když na silnici vyvstane náhlá potřeba prudkého zpomalení, můžete se spolehnout na dostatečně dimenzované kotoučové brzdy s jedovatým nástupem a nevadnoucím účinkem.Vrátím-li se k problematice naladění podvozku, nabízí se logicky řešení v podobě systému regulace jeho tuhosti, které zatím bohužel v nabídce absentuje. Sledování dění okolo vás napomáhá klasické uspořádání karoserie i skutečně rozměrná vnější zpětná zrcátka. Na obtíž je již tradičně pouze dešťový senzor v čelním skle. Parkování obligátně usnadňují přední i zadní senzory, testovaný exemplář byl navíc vybaven technickou finesou v podobě parkovacího asistenta schopného takřka bez vaší pomoci zacouvat do řady zaparkovaných aut. Po stisknutí příslušného tlačítka na středovém panelu za vás nalezne i vhodné parkovací místo, které si přesným okem zaměří. Pak již stačí jen zařadit zpátečku, mírně pošimrat plyn a sledovat milimetrové zajetí k chodníku. Pravda, s tím nacházením příslušné „díry“ v řadě to nebylo vždy tak slavné a občas se stalo, že i místa, kam by se evidentně zajet dalo minul systém bez povšimnutí. Dobře poslouží také asistent pro rozjezdy do kopce, suplující manuální použití ruční brzdy při stejném úkonu. Systém tedy ve svahu zablokuje kola proti pohybu vzad vždy na dvě sekundy, ve kterých by průměrný řidič měl zvládnout plynulý rozjezd bez nežádoucího úkroku vzad. Méně už tuto pomůcku oceníte při couvání samospádem z kopce, které je bez zařazené zpátečky znemožněno.

(+) velká jízdní stabilita za všech okolností
(+) citlivý nástup EPS
(+) parkovací asistent
(-) příliš tvrdé odpružení pro předpokládané využití vozu
(-) absence nastavení tuhosti podvozku

Závěr: Důstojný praktik
Superbem druhého vývojového stupně se v Mladé Boleslavi vydali cestou výroby velkého reprezentativního auta se svébytnou identitou. Bez dřívějšího nezdravého sebevědomí model marketingově vsadili do nabité střední třídy, kde může vlajková loď domácí automobilky zamířit o poznání výše než mezi éčkovými Mercedesy či Audinami A6. Široký záběr zejména na českém trhu zajišťuje kombinace důstojných linií prostorné limuzíny a praktického charakteru typicky reprezentovaného variabilním otevíráním kontroverzní zádě. K tomu si připočtěte výkonný vznětový motor se vstřikováním common-rail (konečně!), vyspělý arzenál elektronických systémů a jisté jízdní vlastnosti, které ale svou tvrdostí mohou lézt ex-tatrováckým zákazníkům trochu na nervy. Rozumná je i cenová politika výrobce - aktuální cena špičkově vybavené testované varianty Exclusive začíná na 881.900,- Kč, základní provedení Superbu s malým turbobenzínem 1,4 litru pořídíte ale už za 569.900,- Kč.