První Ford Focus spatřil světlo světa v roce 1998 jako náhrada Fordu Escort. Díky famóznímu podvozku se stal rychle lídrem ve své třídě, přinejmenším co se jízdních vlastností týče, a nejinak tomu bylo i u jeho druhé generace, která se vyráběla až do roku 2010. V roce 2010 pak byla na autosalonu v Detroitu představena současná třetí generace. Nyní jsme měli možnost vyzkoušet nového Focuse v provedení kombi. Daří se Fordu udržet si svou vedoucí pozici v dané třídě i s novým kombíkem?
Kinetický design bez kontroverze
Podobně jako Fiesta je i Focus nejaktuálnějším ztělesněním „kinetického“ designového jazyka Fordu. Pro karoserii jsou tak charakteristické prvky, které navozují dojem dynamičnosti. Čelní část Focusu je shodná s provedením hatchback a zahrnuje tak nárazník s naznačeným předním spoilerem a vertikálně dvojitě děleným otvorem chladiče. V kombinaci s lehce vystupujícími blatníky tyto prvky působí sympaticky sportovním dojmem. Mezi štíhlými lomenými světlomety je umístěna chromovaná lišta s typickým znakem Fordu. Zde si neodpustím kritiku k mezeře mezi kapotou a nárazníkem. Ta je na rozdíl od ostatních precizně slícovaných dílů karoserie dost široká a působí tak nepatřičně. Efektní je naopak tvarování kapoty, kde vybíhá linka od předního světla a plynule navazuje na A-sloupek. Při pohledu zboku zaujme hodně šikmé čelní sklo, které má kromě pozitivního estetického efektu také nižší odpor vzduchu. Plochu dveří se designérům z Fordu podařilo šikovně rozbít dvěma vystupujícími liniemi a prolisem ve spodní části dveří. K dynamickému efektu vozu také přispívá pozvolna stoupající spodní hrana oken, díky níž je celé kombi jakoby přikrčené dopředu. Zezadu pak Focus v provedení kombi působí elegantněji, než kontroverzně přijatý hatchback. Zadní světla navazují na stoupající linii ve dveřích a jsou přimračená. Zadní okno sice působí zvenku poměrně rozměrně, z pozice řidiče však umožňuje pouze omezený výhled dozadu. Námi testovaný vůz byl vybaven příplatkovými 16“ více paprskovými koly (19 900,- v rámci sady Top Plus), které mu slušely. Osobně bych asi jen vybral méně výraznou barvu, než byla červená Colorado u našeho vozu. Focus se mi nakonec v provedení kombi zalíbil podstatně více než jako hatchback.
Kvalitní extravagance
První překvapení po otevření dveří mi připravily chrániče jejich hran. Inženýři ve Fordu dali hlavy dohromady a přišli tak s jednoduchým systémem, který po otevření dveří „nasadí“ gumové chrániče na hrany a zabrání tak jejich poškození o další vozidla nebo překážky. Nasazování chráničů funguje čistě na mechanickém principu a tak by měly být relativně spolehlivé. Nehrozí také jejich přivření při seberychlejším zavírání dveří, což jsem svědomitě otestoval. Za zanedbatelný příplatek 1600,- korun tak tenhle šikovný systém nelze než jen doporučit. Interiér nového Focusu doznal oproti předchozí generaci značných změn ve vzhledu i zpracování. Na rozdíl od konzervativního designu palubní desky druhé generace je ta nynější podstatně extravagantnější a působí kvalitním dojmem. Dvěma výraznými prvky jsou přístrojová kaplička a mohutný středový panel. Přístrojový štít je rozdělen na čtyři segmenty, z nichž nejvýraznější jsou dva pětiúhelníkové tubusy rychloměru a otáčkoměru. Ukazatele jsou bíle podsvícené a jsou výborně čitelné. Efektní je pak modré podsvícení jejich ručiček korespondující s barvou podsvícení zbytku ovladačů v kabině. Dominantním prvkem je ale středový panel, který je díky asymetrickému ohraničení sympaticky orientován na řidiče. V našem případě se pod středovou kapličkou nacházel jednoduchý grafický displej audiosystému (sada Audio 3 za 10 500,-). Ten sice nabízí dostatečné nastavení a umožňuje připojení externích přehrávačů, kvalitou ozvučení mě však nijak nenadchl. Výtku si také neodpustím k ovládacím prvkům audiosystému, které se zejména díky své šikmé orientaci při jízdě nenacházejí intuitivně. Pod panelem rádia je pak umístěna dvouzónová automatická klimatizace (sada Comfort za 16 900,-), která si rychle poradí i s rozpáleným interiérem. Zajímavé je pak madlo ruční brzdy atypické konstrukce připomínající žehličku, nebo tlačítka na boku hlavice řadicí páky sloužící k manuálnímu ovládání automatické převodovky PowerShift.
Pro umístění drobností lze vepředu využít jednu ze tří přihrádek na středovém tunelu, šuplíček u volantu a schránku u spolujezdce a pod loketní opěrkou. Chybělo mi ale místo vyčleněné na sluneční brýle. Na druhou stranu mě potěšilo, že lze do dveří umístit 2l PET láhev. Větší kreativitu však Ford projevil na zadních sedadlech, která mají po stranách netypicky dvě přihrádky na drobnosti.
Mile jsem byl překvapený také po usednutí za volant, tedy alespoň zprvu. Sedadlo působí na rozdíl od předchozí generace nižším dojmem a řidič se tak cítí být více součástí interiéru. Mé nadšení bohužel opadlo po seřízení volantu v podélném směru, kdy jsem se kvůli své vyšší postavě (192 cm) musel přisunout blíže k volantu. To mělo za následek opírání pravého kolene o masivní středový panel. Plocha opěru kolene je sice rovná, je ale vyrobená z tvrdého plastu, který mě pak na delších cestách nepříjemně tlačil. Esteticky i ergonomicky povedený je anatomický čtyřramenný volant, byť bych uvítal o něco málo tlustší věnec. Seřiditelné sedačky s nastavitelnou bederní opěrkou (3000,-) pak nenabízí příliš bočního držení, zato jsou pohodlné i na delších cestách.
A co vzadu? Tady Focus nevyčnívá z ostatních středně velkých rodinných vozů. Místa na hlavu je dostatek, s místem pro nohy už je to ale horší. Sám za sebe jsem si sice sedl, ale kolena jsem měl lehce vychýlená do stran, což by vadilo třetímu cestujícímu. Zavazadlový prostor poskytuje objem 476 l (VW Golf Variant 505 l, Hyundai i30 kombi 528l), po sklopení dělených sedadel v poměru 40:60 pak 1502 l s rovnou ložnou plochou. Pod dnem kufru se pak nachází dojezdová pneumatika.
(+) chrániče dveří
(+) pohodlná sedadla
(+) kvalitní interiér
(-) podprůměrný zavazadlový prostor
(-) opírání kolena o středovou konzolu
Automatický louda
Mnou testovaný vůz byl vybavený zajímavou kombinací motoru 1.6 Duratec Ti-VCT a šestistupňové automatické převodovky PowerShift. Atmosférická šestnáctistovka dosahuje maximálního výkonu 125 koní (92kW) ve vysokých 6300 ot./min. a nepříliš vysokého točivého momentu 159 Nm, takže jsem od této motorizace nečekal zázraky. I tak jsem byl ale dynamikou vozu nepříjemně překvapen. Točivost motoru se ukázala být Achillovou patou jinak povedené převodovky PowerShift. Ta se při pokusu o svižnou jízdu pokusí podřadit, poté trvá, než vytočí motor do otáček a následně ještě chvíli trvá, než měnič točivého momentu převede snažení motoru na pohyb vpřed. Předjíždění je pak mnohdy nechtěně adrenalinovým sportem stejně, jako například rychlý výjezd z křižovatky. Při klidné jízdě se však automat chová vzorně, za dálniční rychlosti udržuje motor na úrovni 3400 ot./min. a cestování je tak vzhledem k tichému chodu motoru příjemné. Točivý charakter motoru v kombinaci s automatem se projevuje i na spotřebě. V městském provozu spotřeba neklesne pod 8,6 l/100 km ani při asketické jízdě. Při dálničním cestování však s využitím automatu není problém dosáhnout spotřeby 7,5 l.
(+) kultivovaný chod motoru
(-) nevhodná kombinace převodovky s motorem
(-) vyšší spotřeba
Focus stále Focusem
Jestliže jsem byl u nového Focusu na něco zvědavý, tak to byl jeho podvozek. Ten naštěstí zůstal u osvědčené koncepce MacPherson se zkrutným stabilizátorem vepředu a víceprvkovým zavěšením Control Blade vzadu. Jak je navíc Fordu vlastní, dokázal u něj skloubit ovladatelnost s poddajností. Ve výsledku je tak podvozek komfortní na všech typech komunikací a zároveň dokáže řidiče pobavit na jeho oblíbené okresce. Změn se bohužel dočkalo řízení, které má nyní elektrický posilovač a ztratilo tak část své komunikativnosti. Pochvalu si naopak zaslouží brzdy, které mají okamžitý nástup, a lze u nich snadno dávkovat brzdný účinek. Jako vynikající se také ukázalo být odhlučnění interiéru, kde ani při dálničních rychlostech neruší aerodynamický hluk.
(+) agilní a komfortní podvozek
(+) odhlučnění interiéru
(-) nekomunikativní řízení
Zábava jak má být
Jak si tedy Focus kombi vede ve své nejnovější podobě? Zcela určitě se nemusí obávat o prvenství v jízdních vlastnostech své třídy. Do zatáček se stále vrhá s udivující chutí a to bez ztráty komfortu posádky. Potěší také vynikající odhlučnění, kvalitně zpracovaný interiér a pomyslnou třešničkou na dortu jsou pak chytré chrániče hran dveří. Jedinou zásadní slabinou testovaného vozu je motorizace. Pakliže bych si měl zvolit agregát 1.6 Duratec Ti-VCT, rozhodně bych si ho zvolil s manuální převodovkou. Jestliže ale není atmosferický charakter nutným kriteriem, doporučil bych některý z povedených agregátů Ecoboost, případně dvoulitrový Duratorq s automatickou převodovkou.