Fiat 500: Být věčně mlád

Italská automobilka se letos vytasila se zbrusu novým modelem 500, jakkoliv na to na první pohled vůbec nevypadá. Vyzkoušeli jsme jej s osvědčeným benzinovým motorem z nesmrtelné řady FIRE.

Ano, čtete správně, toto není test Fiatu 500X ani Fiatu 500L, toto je pojednání o modelu, který celé to šílenství začal. Fiat totiž postupem let zcela rezignoval na výrobu svébytných modelů, jakými byla Croma nebo Bravo a vedle lidové Pandy a prastarého Punta tak udávají tón právě modely s číslovkou 500 ve jméně. Malá auta Italové umějí nejlépe a notně omlazená pětistovka je toho jasným důkazem. Její novodobé reinkarnace se od roku 2007 prodalo více než 1,5 milionu kusů, po osmi letech však dozrál čas na omlazovací kúru, která se oproti některým předpokladům nakonec omezuje především na vybrané kosmetické detaily. I tak je ale skoro polovina auta zbrusu nová.

Vzhled prodává
Zvenku novou pětistovku bezpečně poznáte podle pozměněné optiky přední masky, někdejší otvory pro blinkry jsou nyní větší a obsahují LED denního svícení a dálková světla. Úpravy doznaly také koncové svítilny, jejichž střed je nyní plný v barvě laku. Samozřejmě přibyl nějaký ten nový barevný odstín nebo design litých kol, reálně však nebylo nutné na mimořádně povedeném původním návrhu nic měnit – zákazníkům se stále moc líbí.

Retro pokojíček
Zásadní novinkou v interiéru je možnost mít plně digitální přístrojový štít, který je dostupný pro dražší verze, a multimediální systém UConnect Live nabízející dnes již obvyklý arzenál funkcí zahrnutý pod všeobjímající pojem konektivita. Plusem je určitě vestavěná navigace TomTom, která není odkázaná pouze na vrtkavost mobilního signálu, jako je tomu například u Škody Fabia a dalších vozů užívajících rozhraní MirrorLink. Jinak i zde zůstalo po stylistické stránce to podstatné při starém, drobné nuance najdete pouze u tlačítek na středovém panelu. A to je vlastně dobrá zpráva, neboť kouzelný retrodesign se ani po osmi letech neokoukal, těšit se přitom můžete z kvalitních materiálů, solidního zpracování a dobrého výhledu do okolí. Přední sedačky mají navíc zcela dospělé rozměry, takže pokud cestujete ve dvou, klaustrofobií ani bolestmi zad trpět nebudete. Posaz však není úplně nejpohodlnější, protože sedačka nelze seřídit moc nízko, takže v ní sedíte spíše jako na židli. Minimálně první z jmenovaných útrap vás však jisto jistě postihne ve druhé řadě sedadel, která nabízí podmínky pro dospělé skutečně nouzové. Svým způsobem to platí i o nevelkém prostoru pro zavazadla – inu daň za půvabný zevnějšek.
(+) pohledné a funkční zpracování
(+) dostatek místa vpředu
(-) málo místa vzadu a v kufru

Klasik pod kapotou
O pohon pětistovky se nadále starají osvědčené benzinové jednotky 1.2 FIRE a 0.9 TwinAir (ve dvou verzích), přičemž první z nich je určena spíše pro pohodovější jezdění, oturbený dvouválec osloví i dynamičtěji založené řidiče. Oproti dřívějšku je jeho projev kultivovanější, zejména pokud jde o vibrace v nízkých otáčkách, také rozsah použitelných otáček je větší. Jako jediné miniauto se pětistovka bude i nadále nabízet s naftovým motorem, to však v tuto chvíli není záležitost českého trhu a bůhví, jestli kdy bude. My jsme se spokojili se základní čtyřválcovou dvanáctistovkou a nebyli jsme vůbec zklamaní, ba naopak. Ani ne sedmdesátikilový osmiventil s kořeny v legendárním Unu se sice s každou emisní normou sbírá do otáček o něco méně ochotně, když mu ale trochu stoupnete na krk, dokáže s autíčkem pohybovat příjemně hbitě za nečekaně příjemné zvukové kulisy, svým nakřáplým zvukem typické pro starší italská auta. Věřte nebo ne, když jsme opravdu spěchali, nebyl problém s pětistovkou i v kopcích držet tachometrových stosedmdesát. Spotřeba přitom nestoupá ani za těchto okolností do omračujících výšin, běžně jsme jezdili za 5,7 litru v průměru. Líbila se nám také optimálně převodovaná pětistupňová převodovka, jejíž páku má řidič velmi dobře po ruce.
(+) stále jeden z nejlepších malých motorů
(+) nízká spotřeba
(-) v nižších otáčkách lenivější

Městská motokára
Jízda se stylovými miniauty slibuje při relativně malém výkonu spoustu radosti za volantem. Platí to o Smartu, platí to o Mini a platí to i o pětistovce. Kola v rozích karoserie, krátký rozvor a „rychlé“ řízení z vás udělají štiku městských ulic a suveréna ostře utažených zatáček. Pětistovka je navzdory své malé délce při rychlé jízdě směrově velmi stabilní a zatáčky zpravidla projíždí s velkou adhezní rezervou. Podobným hodnocením se takový Renault Twingo rozhodně chvástat nemůže… Pohodlnější než dříve je přitom jízda po nerovnostech, takže i proslulé kočičí hlavy zvládalo pětikilo na sedmnáctkách bez větších otřesů a vibrací. Hbité, ale současně poněkud necitlivé řízení se mezigeneračně příliš nezměnilo, tradičně dodávaný režim City posilovače řízení však spolu s velmi dobrým rejdem výrazně usnadňuje městské manévrování. Při energičtějším tempu oceníte také výkonnější brzdovou soustavu.
(+) hbitá jízda ve městě i v zatáčkách
(+) pohodlný podvozek
(-) necitlivé řízení

Závěr
Není v dnešní době mnoho aut, která se stanou kultem už za svého života, Fiat 500 mezi ně však bezesporu patří. Mimořádně povedená kombinace retro vzhledu a vyspělé a přitom jednoduché techniky je tím správným receptem na dlouhověkost a přízeň zákazníků.