Zajíždění nového auta: dělá se pořád, je ale jednodušší než dřív. Co se změnilo?

Každý, kdo prošel autoškolou dřív než v posledních letech, se ještě setkal s technickou naukou, jejíž nedílnou součástí byly poučky o záběhu nového automobilu. První tisícovky kilometrů, kdy si jednotlivé díly auta a zejména motoru postupně „sedají“, aby pak mohly dlouho spolehlivě sloužit, byly v úvodu životního cyklu velmi zásadní. Informace k záběhu najdeme v příručkách k novým autům i dnes, celý proces je ale výrazně jednodušší než kdysi.     Zejména dříve platilo, že výrobní tolerance jednotlivých dílů, stejně jako kvalita jejich povrchové úpravy, nebyly vždy perfektní. Zejména v agregátech pohonného řetězce – tedy nejčastěji v motoru, převodovce a diferenciálu, tak docházelo ke zvýšenému tření a prvotnímu opotřebení, jak si na sebe díly postupně „sedaly“.

Právě v této fázi bylo mimořádně důležité motor nepřetěžovat, nejezdit v konstantních otáčkách, nepodtáčet ani nevytáčet, často řadit a celkově jezdit šetrně. Starší ročníky budou ještě pamatovat ikonické samolepky „v záběhu“, které se dávaly na nová auta, a které vysvětlovaly pomalou jízdu do kopců, nebo třeba fakt, že nový Trabant hulil jako fabrika, protože součástí procesu záběhu bylo zvýšení poměru oleje v palivu.

U čtyřtaktních aut pak bylo nezbytné vyměnit po záběhu olej, který byl kontaminovaný kovovými částečkami z toho, jak se díly motoru vzájemně „opracovávaly“.

Bylo pak celkem známým faktem, že poctivé provedení záběhu rozhodovalo o budoucím životě auta. Lišit se mohl výkon motoru, ale zejména jeho životnost, spotřeba oleje a další parametry. Až takovou důležitost záběh nového auta měl, a na prvotní část jeho života byl kladen velký důraz.

I dnes je zajíždění tématem, se kterým se v uživatelských příručkách nových aut setkáme, obecně je na něj ovšem kladen mnohem menší důraz. Vděčíme za to mnohem kvalitnější výrobě a přesnějším tolerancím, díky kterým na sebe jednotlivé vnitřní díly agregátů mnohem lépe sedí. Motor má už od prvního nastartování před autosalonem prakticky stejný chod a výkon, jaký bude mít po celou svou životnost, neznamená to ale, že bychom měli proces záběhu zcela vypustit.

Třeba tuzemská Škoda Auto u všech svých spalovacích modelů v uživatelské příručce uvádí, že bychom prvních 1 000 kilometrů měli motor vytáčet maximálně do tří čtvrtin přípustných otáček a nejezdit s přívěsem. Během dalších 500 kilometrů pak můžeme zvyšovat otáčky až do maxima a nechybí ani upozornění, že se po prvních 5 000 kilometrů můžeme setkat se zvýšenou spotřebou oleje.

Technický specialista Toyoty Petr Frühauf zase zdůrazňuje, že bychom se během prvních 1 000 kilometrů měli vyvarovat jízdy vysokými rychlostmi – tedy přibližně přes 80 % konstrukční rychlosti – a auto plně nezatěžovat. „Není také dobré se zcela novým vozem vyrazit na dlouhou zahraniční dovolenou k moři. Tedy že naložíme kufr, na střechu dáme box nebo kolo a jedeme konstantní vysokou rychlostí po dlouhou dobu," uvádí Frühauf z Toyoty.

Realisticky se u obou zmiňovaných automobilek jedná o velmi podobné doporučení, kterému musíme zvláštní pozornost věnovat pouze tehdy, pokud chceme nové auto okamžitě plně nakládat či zatížit přívěsem nebo pokud často akcelerujeme s plynem na podlaze.

Většina běžných řidičů může začít jezdit tak, jak je zvyklá, a v souvislosti se záběhem vlastně nic neřešit. Řečeno velmi zjednodušeně – pokud se k úplně novému autu nechováme jako čuně, prakticky zde není co pokazit. U novějších aut odezněla i potřeba výměny oleje po záběhu, takže až na výjimečné případy bychom měli podle servisního plánu měnit olej až ve standardním intervalu.

Je ovšem třeba mít na paměti, že zde vstupují do hry obecně natahované servisní plány, postavené pro potřeby velkých firemních flotil. Není potřeba měnit olej hned po záběhu, ale obecně vůbec není na škodu celkově zkrátit interval výměny oleje z dnešních standardních 30 000 kilometrů na polovinu.

Nad záběhem motoru a převodovky tedy v dnešní době prakticky není potřeba přemýšlet, rozhodně bychom ale neměli vypustit záběh brzd a pneumatik. Ty se zabíhaly vždy, a i když rozdíl v chování nových a zajetých dílů není propastný, je potřeba myslet na to, že nové pneumatiky začnou podávat stoprocentní výkony až po ujetí přibližně 500 kilometrů běžným tempem. Přibližně stejnou porci kilometrů bychom měli být obezřetní i s brzdami.