Podle údajů organizace ICCT (Mezinárodní rada pro ekologickou dopravu) se udávaná a reálná spotřeba v roce 2011 lišily o celou čtvrtinu. O deset let dříve se většina velkých automobilek vešla do desetiprocentního rozdílu.
Tlak na automobilky je obrovský. K co nejnižším hodnotám je tlačí legislativa i zákazníci. V řadě evropských zemích jsou s nižší spotřebou, a tedy i nižšími emisemi oxidu uhličitého, spojeny nižší daně.
Rozdíl mezi deklarovanou a skutečnou spotřebou podle studie stojí motoristy v průměru 300 eur (zhruba 7.800 korun) ročně. Studie se ale nezabývá tím, zda zákazníci naopak neušetří na daních, například v Nizozemsku dokáže spotřeba nižší o desetinu litru snížit daň z vozu o stovky eur.
U všech jedenácti zkoumaných automobilek se rozdíly mezi "laboratoří" a realitou zvýšily. Například u Mercedesu se rozdíl zvýšil ze dvou na více než 25 procent.
Ve studii nejsou žádná data o automobilech značek Škoda ani Hyundai. První zmíněná ale používá motory Volkswagen. Tato automobilka byla v roce 2001 mezi zkoumanými tou, která měla největší rozdíly mezi realitou a laboratorními podmínkami, a to o více než deset procent. V roce 2011 už byl tento rozdíl zhruba dvacet procent, což ale stačí, aby se automobilka zařadila naopak mezi ty s nenejrealističtější uváděnou spotřebou na trhu.
Autoři studie rostoucí rozdíl vysvětlují třemi důvody. Prvním je rostoucí rozšíření technologií, které sice pomáhají v laboratorních podmínkách, v reálném provozu ale takový přínos nemají. Jde například o systém start - stop, který vypne motor při zastavení vozu.
Druhým důvodem je to, že automobilky více využívají možností, které nejsou zakázané. Přelepují se spáry na karosérii, před zastavením se vyřazují rychlosti nebo se přehušťují pneumatiky. Odpojují se také alternátory, aby se neplýtvalo palivem na dobíjení baterie.
Třetím a jediným důvodem na straně uživatelů aut je vyšší rozšíření klimatizací, a tedy i s tím spojená vyšší spotřeba aut. Výrobci spotřebu samozřejmě testují bez zapnuté klimatizace.
Zdroj: IHNED.CZ