Test Suzuki Vitara: Bytelné a poctivé auto je trošku návratem do starých časů

Japonské značky byly již dávno propagátory vozů kategorie SUV. Svoje důležité místo si v tomto segmentu udržují nadále. A platí to i o Suzuki, konkrétně modelu Vitara, který se úspěšně nabízí již čtvrté desetiletí. Aktuální generace, přes poněkud letitý původ má stále, jak dokazuje naše recenze stále co nabídnout. Test ovšem také prokázal, že na některých věcech by už bylo záhodno zapracovat. Značka Suzuki zatím nenabízí elektromobil, nepoutá na sebe pozornost neobvyklým designem. Přesto její vozy každoročně u nás zaujmou tisíce zákazníků, kterým se líbí třeba i možnost získat za poměrně vstřícnou cenu také pohon všech kol.

V kategorii menších SUV má nyní Suzuki dva typy. Větším, a na trhu momentálně úspěšnějším modelem je S-Cross, menším vůz s tradičním názvem Vitara.

Na to, jak vypadal konkrétní zkoušený kus Vitary, se podívejte do komentované fotogalerie.Ten na jaře prodělal facelift a já jsem ho nyní získal na týdenní test. Modernizace přinesla vozu novou čelní masku s lesklým černým povrchem, upravené světlomety a uvnitř třeba modernější devítipalcový dotykový displej multimediálního systému. Samozřejmě se doplnil výčet asistenčních systémů o další, na výběr jsou také jiné laky a tak podobně.

Změn není moc, ale vlastně jich více nebylo zapotřebí. I po devíti letech, během nichž je současná verze Suzuki Vitara v prodeji, vypadá tohle auto stále dobře. Určitě to platilo o konkrétním zkoušeném kusu s černou střechou a šedivým zbytkem karosérie.

Některé detaily v interiéru ale už působí tak trošku starosvětsky. Nápadné je třeba zabudování kamery hlídající pozornost řidiče (což je jeden z nových povinných asistenčních systémů) do prostředního ze tří výdechů klimatizace uprostřed horní části palubní desky. Až pod nimi je centrální displej, na který tak má řidič trošku horší výhled.

Trošku také udiví stále analogový přístrojový štít, v jehož středu umístěný palubní počítač se ovládá vyčnívající tyčinkou. Dosáhnout na ni je obtížné a docílit pomocí ní nějakého požadovaného úkonu je ještě složitější. Například je ji zapotřebí využít rovněž při deaktivaci pro mnohé řidiče otravného systému upozorňujícího pípáním na i malinkaté překročení místního rychlostního limitu.



Ovšem valná část jiných funkcí vozu se ovládá rychle a snadno. Třeba pro vypnutí systému start&stop, asistenta pro udržení se v pruhu nebo pro klimatizaci a zapínání vyhřívání sedaček jsou k dispozici klasická tlačítka. Jejich design není ovšem úplně nejmodernější a také použité plasty v kabině by mohly být o chloupek kvalitnější. I volant s obrovským středem nepůsobí úplně jako prvek z roku 2024.

Vitara je poměrně malé auto. Pro rodiny s více než jedním dítětem se už příliš nehodí. Místa vzadu není na rozdávání a kufr svým objemem odpovídá spíše městským hatchbackům než rodinným SUV.

Určitou výtku lze mít i k předním sedadlům. Jejich sedáky jsou poměrně krátké a i vinou chybějící bederní opěrky můžou přispět k tomu, že po vysednutí po delší cestě budou leckoho bolet záda.

Tím ale výčet nectností auta končí a musím přejít k silným stránkám. Ty se projeví zejména při jízdě. V podstatě všechny vozy Suzuki se řídí příjemně a o Vitaře to platí rovněž.

Podvozek je naladěný tak, aby cestující na nerovnostech netrpěli z houpání nevolností a současně se ani necítili omláceni při tvrdých dopadech. Přestože se nejedná o vyloženě nízké auto, v zatáčkách se moc nenaklání a vlastně projevuje docela slušnou ochotu se do nich stáčet. Brzdy nemají příliš zbrklý nástup, jejich účinek se zesiluje v přímé úměře s tlakem, který řidičova noha vyvíjí na pedál.

Řidiči se dobře pracuje také s pákou manuální převodovky. To je dobře, protože automat k mání s touto motorizací (1,4 BoosterJet) není. Kdo by rád samočinnou převodovku, ten musí sáhnout po objemnějším čtyřválci (má objem 1,5 litru). Jeho nevýhodou je ale zase nižší výkon.

A i když jsem v mnoha případech nejel zrovna volným tempem vhodným ke kochání se krajinou, spotřeba byla vesměs blízko u pětilitrové hranice. I na tuzemské dálnici lze apetit motoru udržet pod šesti litry.

Jen na německé autostrádě s neomezeným limitem, na kterou jsem také zavítal, a kde jsem jel obvykle tempem cca 150 kilometrů v hodině, už z nádrže ubývalo osm litrů každých sto kilometrů. V takovém případě pak rovněž do kabiny pronikal výraznější aerodynamický hluk. Ty, kteří ale budou s autem jezdit po českých luzích a hájích toto ale opravdu trápit nemusí.

Na rychlé a bezpečné předjetí výkon přeplňované čtrnáctistovky bohatě stačí. A posledním argumentem, který by ke koupi mohl přimět i dosud nerozhodnuté motoristy, je vstřícně nastavená cenovka na českém trhu. Což platí jak o základní verzi, tak i pro více vybavené exempláře.

• Karosérie: pětimístné pětidveřové SUV
• Motory/Spotřeba: Zážehový přeplňovaný čtyřválec 1,4/ 130 koní – 5,3-5,4 litru, zážehový čtyřválec 1,5/102 koní – 5,0-5,6 litru
• Převodovky: šestistupňová manuální, šestistupňová automatická
• Vnější rozměry: 4185x 1775x1600 mm
• Rozvor: 2500 mm
• Zavazadlový prostor: 362/1119l
• Maximální rychlost: 175 - 195 km/hod
• Zrychlení 7,5 - 9,5
• Ceny: od 552 900 Kč