Škoda Trekka má narozeniny: Žádné jiné auto se na Novém Zélandu nevyrábělo

Bylo 2. prosince 1966. Tisíce kilometrů od socialistického Československa se začal vyrábět vůz pro farmáře, který vznikl na základě Škody Octavia. Místní obyvatelé jsou na něj dodnes pyšní. Model Trekka je výsledkem velmi neobvyklé spolupráce. Představte si socialistické Československo, které vyšle na Nový Zéland svého schopného konstruktéra Josefa Velebného, aby pro tamní farmáře postavil nové auto na bázi tehdejší Škody Octavia. Přesně to se ale na konci roku 1965 opravdu stalo a Velebný se tak ze sněhem zaváté komunistické země dostal na věčně zelené ostrovy.

Nový Zéland měl se Škodou dobré zkušenosti. Už před druhou světovou válkou se sem totiž dovážely vozy Laurin&Klement. V polovině šedesátých let se pak na ostrovy posílaly i Škody 1000 MB a Octavia. Nikoliv však v kompletním stavu, ale jako rozmontované. I na jejich montáž měl právě Velebný dohlížet.

V zemi chyběl tehdy terénní vůz, který by posloužil místním k práci a pomohl jim se starostmi o jejich rozlehlé farmy, kam se třeba běžná auta se svou světlou výškou nemohla podívat. Dovoz aut byl náročný, nejen kvůli odlehlosti Nového Zélandu, ale i vysokému clu, které země uvalovala na dovážené automobily. Velebného proto napadla spásná myšlenka, že by šlo auto montovat na místě. Ve městě Otahuhu našel firmu Motor Industries International a dohodl se s jejím majitelem Noelem Turnerem na budoucí spolupráci. Pak se vrátil do Československa.



Tourner si brzy u Škody vyjednal, aby mu Velebného poslala zpět. Netrvalo dlouho a vznikly první prototypy vozu nazvaného Trekka. Jako základ mu posloužilo šasi Octavie a to nejen včetně náprav a podvozku, ale i motoru. Atmosféricky plněný benzinový čtyřválec s objemem 1,2 litru posílal na zadní kola výkon 47 koní. Přitom měl spotřebu okolo 8,6 litrů paliva na 100 km. Řadilo se čtyřstupňovou manuální převodovkou. Karoserie byla svařena z plechových dílů. Vůz byl velmi lehký, vážil jen půl tuny, což mu umožnilo snazší pohyb v terénu.

Auto přišlo na trh 2. prosince 1966 jako Trekka 2-10 se zeleným lakem. Nabídka karosářských variant se postupně rozšiřovala. Začínalo se pick-upem, pak se objevil kombík a plážový kabriolet. Automobil mohl být vybaven plátěnou střechou a později se začala jako nadstandard prodávat i pevná střecha ze sklolaminátu. Díky širokému výběru se tak vozu dařilo.

Kvůli vysokému zájmu se výroba plechových panelů přesunula na externího dodavatele H J Ryans (výrobce zahradních sekaček), takže se výroba Trekky značně urychlila. Každý den vzniklo šest nových vozů. Za první rok se podařilo celkem postavit 708 aut a už v lednu 1968 oslavila Trekka svůj tisící vyrobený kus. Trekka se také exportovala od Austrálie, na Samou, Fidži a dokonce jezdila i ve Vietnamu.



Vzhledem ke svému původu nedisponovala Trekka pohonem všech kol. I přes nízkou hmotnost tak měla v těžším terénu problémy a určitě nedosahovala takových schopností jako Land Rover, kterému designem jakoby z oka vypadla. Problém částečně řešila příplatková uzávěra zadního diferenciálu. I tak ale nadšení farmářů po prvních letech pomalu uvadalo. Do země se navíc ve větším začaly dostávat jiné off-roady, zejména japonské provenience.

Výroba se proto zpomalila. Poslední Trekka vznikla v roce 1973. Celkem se vyrobilo okolo 2500 exemplářů, z nichž se zachovalo ne příliš velké množství. Auto je dnes spíš raritou, která zůstává zajímavým kouskem v garážích sběratelů. Jednu můžete také objevit při návštěvě Aucklandu. Stojí na hrdém místě v dopravním muzeu MOTAT. Další se ukázala před několika lety v dražbě s předpokládanou částkou 8 až 12 tisíc dolarů, tedy kolem půl milionu korun.

Pěkné ale je, s jakou hrdostí se na Trekku dívají obyvatelé Nového Zélandu. Je to totiž jediné auto, které se zde kdy sériově vyrábělo. I proto se s ním v roce 2003 pochlubili na mezinárodním biennale v Benátkách. Každá zmínka, která se o tomto voze objeví, přitom nikdy nezapomene zdůraznit jeho československé kořeny.

Prohlédněte si slavnou Trekku na nových i starých fotografiích v přiložené fotogalerii.