Palubní kamery jsou dnes poměrně snadno dostupné. Ceny levnějších zařízení startují na několika stokorunách, a i když nejsou k dispozici přesné statistiky o počtu kamer ve vozidlech, lze usuzovat, že jejich obliba u tuzemských řidičů narůstá. V případě dopravní nehody mohou být totiž pořízené video-záznamy poměrně cenným důkazním materiálem. Jejich používání upravuje zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. Samotný Úřad pro ochranu osobních údajů (jehož interpretace zákona v této oblasti je závazná) potvrzuje, že použití palubních kamer ve vozidlech je legální. A není k tomu ani nutné žádné speciální povolení či registrace. Záznam ale nesmí být žádnou formou zveřejněn – a to platí zejména v případě, že na něm lze jednoduše identifikovat nějakou osobu (zveřejněním se nemyslí například předání videa policii, soudu či pojišťovně). Mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů David Pavlát říká: „Aby bylo pořizování záznamu v souladu s uvedeným ustanovením § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů, musí být účelem zpracování osobních údajů ochrana majetku, případně zdraví a života osob.“ Oprávněnými příjemci záznamu v případě incidentu tak budou zejména Policie České republiky, případně pojišťovna nebo soud. Lze tedy konstatovat, že běžné použití kamery pro ochranu práv řidiče, je v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů. A nemusíte se bát, že by váš záznam z kamery mohl být zneužit proti vám. „Nikdo vás žádným způsobem nemůže donutit vydat záznam z dopravní kamery, který by z nějakého důvodu svědčil proti vám. Dle zákona vás nikdo nemůže nutit svědčit proti sobě,“ říká advokát Emanuel Mašín.
A proč se může palubní kamera hodit? Každý se může stát účastníkem dopravní nehody, po které je navíc určování viníků z různých důvodů sporné. Skutečný viník může po nehodě velmi obratně jednat, na místě se objeví několik svědků, kteří budou svědčit v jeho prospěch atd. A právě v takovýchto situacích je řidič ohrožen. Pokud by byl neprávem označen za viníka dopravní nehody, hrozí mu pokuta, bodové ohodnocení a viníci nejzávažnějších dopravních nehod mohou dokonce skončit za mřížemi.
Existuje celá řada typů kolizí, při kterých se v případě protichůdných svědectví řidičů prokazuje vina jen velice složitě. Jde mimo jiné o nechvalně známé vybržďování, jehož jsme s obecně narůstající agresivitou některých řidičů svědky stále častěji. „České vybržďování prakticky jinak, než s palubní kamerou, neprokážete. V naší praxi sledujeme, že kamery vozí stále více – a to hlavně profesionálních řidičů vč. řidičů kamionů a autobusů. Využívání palubních kamer našim řidičům rozhodně doporučujeme,“ říká Milan Káňa, mluvčí pojišťovny Kooperativa a dodává: „Klienti nám již několikrát záběry z kamer ve vozidle předložili. Využili jsme je a většinou nám pomohly stanovit míru zavinění jednotlivých účastníků nehody.“ To je totiž důležitá podmínka, záznamy musí jednoznačně prokazovat děj, míru zavinění a zároveň musí být vozidla identifikovatelná. Na záznamu nemusí být přímo vidět čitelná registrační značka, ale v kontextu s jinými důkazy je nutné vozidla jednoznačně identifikovat. Například na záběru z kamery je vidět samotný střet vozidel, který je následně doplněn fotografiemi postavení vozidel po nehodě, které obsahují i zmíněné registrační značky jednotlivých účastníků nehody.
Jak vyplývá z informací od pojišťoven, je dobré záznam palubní kamery doplnit po nehodě také o fotografie z místa kolize. Není tedy na škodu zařadit do palubní výbavy kromě kamery také fotoaparát. Jejich funkci dnes často přebírají smartphony, které mnohdy disponují fotoaparáty s velmi dobrým rozlišením.
I když zatím podle právníka Emanuela Mašína neexistuje žádná zvláštní legislativa, která by používání palubních kamer regulovala, kromě pojišťoven se záznamy běžně pracuje i Policie ČR. Jozef Bocán – mluvčí z Policejního prezidia říká: „Záznam z palubní kamery bere Policie ČR jako podpůrný důkaz. Policie ČR si v rámci řešení každé dopravní nehody vede vlastní šetření spojené s ohledáním místa nehody, zajištěním výpovědí účastníků dopravní nehody, případných svědků apod.“ Záznam pak může policistům posloužit jako podpůrný důkaz v případě, že je dopravní nehoda řešena v blokovém řízení na místě. V případě, že dopravní nehodu bude řešit správní orgán nebo soud, je to otázkou spíše na tyto orgány, jakým způsobem k případnému záznamu z palubní kamery přistoupí a jak velký zřetel na něj budou brát. Policie ČR v takovém případě vykoná veškeré úkony, viz výše a celý spis (kde i existence takového záznamu může být uvedena) předá k řešení příslušnému správnímu orgánu nebo soudu.
Policii ale nezajímají jen záznamy z palubních kamer. Jde rovněž o to, jakým způsobem je kamera umístěna ve vozidle, či na jakém funguje principu, jak říká Bocán: „Jestliže záznamové zařízení umístěné ve vozidle pořizuje pouze příležitostně záznam např. v případě dopravní nehody, nelze takový záznam posuzovat jako zpracovávání osobních údajů. V případě, že záznamové zařízení pořizuje záznam provozu nepřetržitě, může docházet k systematickému shromažďování údajů účastníků silničního provozu, které lze posuzovat jako zpracování osobních údajů. V případě řidiče jde o zpracování pro osobní potřebu, na které se zákon o ochraně osobních údajů podle § 3 odst. 3 nevztahuje, pokud nejsou záznamy dále šířeny nebo zveřejňovány. Posouzení legálnosti takového záznamu jako důkazního prostředku vzniklé události je v působnosti příslušného orgánu. Dodávám, že záznamové zařízení musí být ve vozidle umístěno tak, aby neomezovalo a neohrožovalo řidiče nebo osoby přepravované ve vozidle a nebránilo výhledu z místa řidiče.“ V zorném poli řidiče nesmí být umístěny žádné předměty, které by omezovaly výhled řidiče všemi směry, s výjimkou schválených označení určených k umístění na skla vozidla. Znamená to například, že kamera pevně uchycená za zpětným zrcátkem být může za předpokladu, že nebude omezovat řidiče ve výhledu.
Podstatné podle Bocána také je, že kamery mohou zaznamenat i přestupky řidičů, přestože nedojde k žádné dopravní nehodě. Majitel kamery pak může video s pirátem silnic předat policii: „V případě, že dojde k situaci, kdy vás ohrožuje jiný řidič vozidla svou bezohlednou a agresivní jízdou, doporučujeme věc neprodleně ohlásit na bezplatnou linku 158. Jestliže dojde k zachycení incidentu prostřednictvím palubní kamery, je možné videozáznam zaslat na organizační článek Policie České republiky (dopravní inspektorát, dálniční oddělení), v jehož územní působnosti k incidentu došlo. S případy, kdy nám občané zašlou záznam z palubní kamery, kde je zachyceno protiprávní jednání některého z účastníků silničního provozu, se čas od času setkáváme. Je však vždy důležité, aby ten, kdo záznam zasílá, uvedl místo, kde k pořízení záznamu došlo. Stejně tak je žádoucí, aby zde byla patrná například tabulka registrační značky vozidla, dle které se Policie ČR může dopátrat až k samotnému řidiči.“.
Kvalitní kamera by měla mít alespoň HD rozlišení (tedy 1920×1080 pixelů) a měla by být vybavena antireflexním (depolarizačním) filtrem, aby si poradila s odlesky z čelního skla vozidla, na kterém je instalovaná. A také, aby nebyly odlesky na SPZ natáčených vozidel. U starších typů kamer byl problém s nedostatečným rozlišením záznamu, takže často ani nebylo možné přečíst SPZ. Skoro na žádném záznamu není vidět obličej řidiče (často bývá natočeno auto zezadu, nebo v rozpoznání obličeje brání odlesky či slabší rozlišení video-záznamu), což může být problematické v případě, kdy viník od nehody ujede. V lepším případě jsou pak kamery rovněž vybaveny GPS, která zaznamenává, kde bylo video pořízeno. Datovou kapacitu záznamu, kterou je možné do kamery uložit, ovlivňuje zejména (kromě kvality videa) kapacita paměťové karty. Nicméně pokud kamery slouží vyloženě k záznamům nehody, stačí, když je na záznamu jen několik minut videa před kolizí a po ní. Postačující jsou tedy i paměťové karty s nejnižší kapacitou – např. 16 GB. Po nehodě musí ale být paměťová karta vysunutá (nebo kamera vypnutá), aby nedošlo k přemazání záznamu natáčením po kolizi (na paměťové kartě je novým záznamem po vyčerpání kapacity paměti přemazáván kontinuálně ten starý). Kamera by také měla umět zaznamenávat aktuální rychlost vozidla nebo mít integrovaný napájecí kabel v držáku.