Nádhernou historii doplňují věhlasné adventní trhy. Vítejte ve vánočním Lipsku

/AUTEM ZA POZNÁNÍM/ Stovky světel a vůně vánočního punče. Tak nyní vypadá německé město Lipsko. Místní věhlasné adventní trhy sahají svým počátkem až do roku 1458 a patří k nejstarším vánočním trhům v Německu. Je to vyhledávané místo pro předvánoční výlety i nákup dárků, speciálního cukroví a koření. Ovšem město láká i na spostu jiných oblíbených cílů.  Lipsko je krásné město, které se nachází jen kousek za hranicemi. Portál Mapy.cz nabízí dvě trasy. Ta nejrychlejší měří 254 kilometrů a zabere necelé tři hodiny. Z Prahy vede přes Ústí nad Labem a Drážďany.



Richard Wagner si tu možná broukal motivy Lohengrina a Johann Wolfgang Goethe hledal své múzy. Pan Baedeker kreslil prvního průvodce a knihy se tu tiskly snad na každém rohu. Také se tu narodil Till Lindemann z kapely Rammstein. Takové je Lipsko. Po pádu Berlínské zdi se lidé odsud, stejně jako z jiných východoněmeckých měst, stěhovali pryč. To už je ale minulostí. Lipsko je pro svůj kulturní i univerzitní ruch přezdívané Hypezig.

„Pořád se tu něco staví,“ potvrzuje elegantně oblečená dáma, jež spolu hledí na monumentální trio jeřábů tyčících se u Augustova náměstí v centru jako nehybní čápi. „Ale zase je tu pořád něco nového a spousta zajímavé architektury. A to je dobře, ne?“  Za poslední dekády udělalo město z nevýhody přednost - prázdné tovární haly se proměnily v galerie, obchody na grafická a designérská studia, kdysi nezajímavé ulice v širším centru rozsvítily komiksem žijící zdi, výtvarně zdobené kavárny, umělecké obchůdky a undergroundové kluby.

Turisté obvykle míří na obří památník slavné Bitvy národů, jež se kousek za městem strhla léta páně 1813 a při níž utrpěl fatální porážku Napoleon Bonaparte. Se svými 91 metry je největší stavbou svého druhu v Evropě a z nejvyššího patra je úchvatný výhled na Lipsko. Upřímně, spíš než úžas budí ale hrůzu. Stejně jako obří sochy strážců uvnitř nebo vodní nádrž před venkovním schodištěm zvaná „moře slz“ - na památku sta tisíce vojáků, kteří tu padli.

Milovníci architektury si užijí raně barokní Starou burzu z druhé poloviny 17. století, renesanční městskou váhu, kterou v roce 1555 dokončil Hieronymus Lotter, od nějž pochází i okázalá renesanční Stará radnice. Náměstí Markplatz je vyhledávané hlavně díky trhovcům. Konají se zde věhlasné adventní trhy, jejichž počátky sahají do roku 1458 a které patří k nejstarším vánočním trhům v Německu. Je to vyhledávané místo pro předvánoční výlety i nákup dárků, speciálního cukroví a koření.

Turistickým magnetem je i tříposchoďové nákupní centrum na Hlavním nádraží, budova BMW od Zahy Hadid (i když uvnitř se teď potýkají s nemalými problémy) nebo novostavba Galerie současného umění. A samozřejmě slavná jména spojená s místní univerzitou – Richard Wagner, Johann Wolfgang von Goethe, Friedrich Nietzsche nebo i Angela Merkelová. Ti všichni tu studovali a podléhali magii města.

Symnolem městě je takém Johann Sebastian Bach. Od roku 1723 až do své smrti (1750), tedy dlouhých sedmadvacet let, tu působil jako kantor chlapeckého sboru Thomanerchor, nejstaršího pěveckého sboru na světě. Jeho socha u kostela Thomaskirche, kde je mimochodem hudebník pohřben, přitahuje turisty. Někdy i zcela nečekané, lehce bizarní. „Fotím a natáčím je na nejrůznějších místech, pak to skládáme do minipříběhů nebo reklam,“ vysvětluje nám bělovlasý chlapík s pivním bříškem aranžující duo barbín před Bachem. Kdyby autor Matoušových pašijí tušil, v jak prsaté společnosti se jednou ocitne…




Nechybí nostalgická atmosféra pasáží a dvorů, které vás přenesou do jiného světa. Je jich tu přes dvacet a v těch nejstarších má člověk pocit, že se ocitl ve 20. či 30. letech minulého století. Chybí už jen jazz nebo swing. Brühl-Arkade nebo luxusní, secesně zdobená Mädlerova pasáž mají mimořádné kouzlo. Mimochodem, tento jedinečný systém průchodů a nádvoří má i svůj svátek. Od roku 2010 se první pátek v září koná Passagenfest Leipzig, který nabízí lákavý program od kultury a gastronomie až po obchůdky, otevřeno bývá od 18 hodin do půlnoci.

Mädlerova pasáž je 140 metrů dlouhá a ukrývá jeden historický skvost - dochovalý hostinec Auerbachs Keller, kam situoval Goethe část svého Fausta. Ostatně sochy Mefista a Fausta stojí před vchodem a tváří se vpravdě ďábelsky. Kolemjdoucí sem tam jednu z bot sousoší pohladí. „Říká se, že když se jí dotknete, ještě se do Lipska někdy vrátíte,“ vysvětluje zdejší průvodce. Sáhnu si. Je tu krásně a o kousek dál nalévají dobré moselské. Proč se nevrátit?

Zvlášť když se tu dobře daří i knihám, koneckonců zdejší knižní veletrh je po Frankfurtu druhým největším svátkem tohoto druhu v Německu. Z galerií si můžete vybrat od klasického muzea Grassi až po alternativní Kunstkraftwerk v bývalé továrně, první místní muzeum věnované digitálnímu a multimediálnímu umění, momentálně tu potkáte například imerzivní výstavu Dalího.

O Lipsku by se toho dalo napsat hodně. O jezerech v zatopených lomech za městem, pivovaru a restauraci na nádraží Bayerischer Bahnhof a jejich Gose Bier či Kuppler-Weiß s banánovým aroma svrchně kvašeného pivního speciálu nebo o retro kavárně Riquet-Haus s výtečnou kávou, pralinkami a čokoládou. Ale lepší bude, když tam prostě přijedete a do města se spontánně vnoříte. Intuice, vůně i nálady různých čtvrtí a kultury už vás povedou.