Agresivita způsobí až 40 procent vážných dopravních nehod. Postihy na ni neplatí

Nadávky a zdvižený prostředníček nejsou jediné zbraně v arzenálu agresivních řidičů. Patří sem vybržďování, riskantní předjíždění a další praktiky, které nezřídka vedou k nehodám a ztrátám na životech. Naše legislativa přitom pojmem agresivita vůbec nezná, tudíž ji ani netrestá. Kabina auta funguje na některé lidi podobně jako obrazovka počítače - v iluzi anonymity si připadají nedotknutelní. Mnohem snadněji se pak nechají vybudit k chování, které by v běžném mezilidském styku považovali - alespoň doufejme - za nepřijatelné. Tykání, nadávky a neslušná gesta představují pouhý začátek.

Podle průzkumu České kanceláře pojistitelů, provedeného společností Ipsos, se na českých silnicích necítí bezpečně 54 procent řidičů a v 95 procentech případů je příčinou chování a způsob jízdy jiných řidičů, zejména pak bezohlednost, agresivita, arogance nebo ignorace dopravních předpisů.

Podle některých studií má až 40 procent fatálních nehod na českých silnicích souvislost s agresivním chováním. „Definic takového chování existuje mnoho, osobně preferuji tu nizozemskou,“ uvádí Roman Budský, předseda Expertní rady Platformy Vize 0. „Ta říká, že agresivita je úmyslné jednání, jehož cílem je fyzicky či emocionálně poškodit jiného účastníka silničního provozu.“

Nejčastější formy agrese jsou podle odborníků překračování rychlosti, nedodržování bezpečné vzdálenosti, kličkování v jízdních pruzích, problikávání, riskantní předjíždění a gestikulace. Do škatulky silniční agrese ale patří třeba i vybržďování, troubení, předjíždění zprava na dálnici nebo vychovávání ostatních například pomalou jízdou v levém pruhu. 

Agresivita za volantem je kromě přímých dopadů na dopravní situaci nebezpečná i svou tendencí eskalovat. Podle průzkumu, který si nechala vypracovat Česká asociace pojišťoven v roce 2020, se k agresivnímu chování někdy nechá vyprovokovat 7 z 10 českých řidičů. 

Dlouhodobá zkušenost ukazuje, že nejúčinnější zbraní v boji s agresivitou na silnicích jsou  preventivní programy. Ve zmiňovaném průzkumu ČKP a Ipsos uvedlo 33 procent respondentů, že se agresivnímu chování vyhýbají díky svým vnitřním etickým limitům, jednoduše řečeno morálce. K budování individuálních hodnot pak mohou přispět dobře vytvořené a zacílené kampaně. Velký úspěch tak zaznamenala například kampaň Agresivita zabíjí, na níž v roce 2020 spolupracovala Česká asociace pojišťoven, BESIP i Policie ČR. O zájem veřejnosti nemá nouzi ani aktuální projekt Kooperativy nazvaný „Řitiči aneb Nenechte se rozladit“. 

Naopak vidina postihu v podobě pokuty nebo trestných bodů odradí jen 11 procent řidičů. Zákon tedy jakožto nástroj potírání silniční agrese víceméně selhává. Vzhledem k tomu, že česká legislativa pojem agresivita nezná, nejde o velké překvapení. 

Podle Romana Budského jde o zásadní nedostatek, u nějž je třeba začít a nedostatečnou legislativu změnit. Inspiraci přitom můžeme hledat u evropských států, které již s pojmem agresivity operují, což je například Francie, Německo, Rakousko, Nizozemí či Belgie.

Narazíte-li na silnici na agresora, ze všeho nejdůležitější je nenechat se „nakazit“. „Doporučujeme zachovat se spíše pasivně, zůstat ohleduplný k ostatním účastníkům silničního provozu a rozhodně agresivní jednání neoplácet,“ radí Zuzana Pidrmanová, vedoucí odboru prevence Policejního prezidia ČR. „To by mohlo vést k eskalaci konfliktu a případné dopravní nehodě. Důležité je oznámit takové jednání Policii ČR.“  

Roman Budský pak doporučuje hlavně nadhled a trochu vtipu. Humor je mimochodem nosnou myšlenkou i zmíněné kampaně Řitiči. „Kampaň ukazuje projevy agrese skrze karikatury Lepiče, Myškaře, Vybržďovače a dalších. Pomáhá tak lidem rozpoznat a pojmenovat agresivní řidiče, nenechat se vyprovokovat a situaci zvládnout s humorem,“ uzavírá Budský.