Volvo S/V40 je nástupcem oblíbené modelové řady 4xx. Jelikož i Volvo pocítilo v devadesátých letech konkurenční tlak, rozhodlo se pro spolupráci s automobilkou Mitsubishi na novém modelu. A tak v holandském Bornu sjížděly z jedné linky modely S/V40 a Carisma. Přesto, že oba vozy sjížděly z jedné linky nebyly identické. Například brzdy měla Carisma na zadní nápravě bubnové, Volvo kotoučové a to samé platí o většině motorů na které se zaměříme podrobněji hned po uvedení tabulky.
motor | zdvihový objem (ccm) | výkon (kW/k) | ve výrobě (mm.rr) |
1.6i 16V | 1588 | 77/105 | 12.95-08.99 |
1.6i 16V | 1587 | 80/109 | 03.99 - |
1.8i 16V | 1731 | 85/115 | 07.95-08.99 |
1.8i 16V | 1783 | 90/122 | 03.99 - |
1.8 GDI 16V | 1834 | 92/125 | 03.98- |
1.8i 16V | 1834 | 90/122 | 06.01- |
2.0i 16V | 1948 | 100/136 | 07.95- |
2.0i 16V | 1948 | 103/140 | 07.95-08.99 |
2.0 T | 1948 | 120/163 | 06.01- |
2.0 T4 | 1984 | 147/200 | 07.00- |
1.9i 16V T4 | 1855 | 147/200 | 05.97-07.00 |
1.9 dCi | 1870 | 75/102 | 07.00- |
1.9 dCi | 1870 | 85/115 | 07.00- |
1.9 TD | 1870 | 66/90 | 07.95-08.99 |
1.9 dTi | 1870 | 70/95 | 03.99-07.00 |
Základní pohonná jednotka B4162 S2 o objemu 1588 cmm dávala výkon slušných 105 koní a pro běžnou jízdu je plně dostačující. O čtyři roky prodělala drobné úpravy a výkon povyskočil na 109 koní při 5800 otáčkách. Maximum točivého momentu dosahuje 145 Nm/4000 otáčkách, což stačí na 190 km/h a stovku za 12s. Dalším motorem v nabídce byla zážehová osmnáctistovka s výkonem 122 koní při 5800 ot./min. a točivým momentem 170 Nm/4000 ot. (B4204 S2) a dvoulitr s výkonem 136 koní (B4204 S2) Třešničkou na dortu se stal přeplňovaný zážehový turbomotor B4194 T2 a B4204 T5 s výkonem rovných 200 koní. Od roku 2001 je k dispozici benzínový turbomotor s variabilním časováním ventilů s výkonem 163 koní. Téměř všechny benzínové motory má na svědomí Volvo (většina jich vznikla ubráním jednoho válce z osvědčených pětiválců známých např. z Volva 85) a při správném zacházení překračují hravě životnost 300 000 km. Jedinou vyjímkou je zážehový motor od Mitsubishi nesoucí označení GDI. Jedná se obdobu dnešního FSI, tedy přímého vstřiku paliva s vysokým kompresním poměrem 12,5:1, což zaručuje nízkou spotřebu. Přesto bych se tomuto motoru vyhnul. Evropský benzín mu nesvědčí díky obsahu síry a v neposlední řadě se zanáší karbonem.
Ze vznětových motorů se jako první u Volva objevil agregát pocházející od automobilky Renault. Jednalo se o předkomůrkovou 1.9 TD s nevalným výkonem 90 koní. U tohoto motoru občas praská hlava válců a nebo dochází k poškození těsnění pod hlavou. V nabídce vydržel čtyři roky, než ho vystřídala další devatenáctistovka 1.9 dTi s výkonem 95 koní opět od Renaultu. Ta již měla přímý vstřik a intercooler. U tohoto agregátu pozor na včasnou výměnu rozvodového řemene (praská) a také často padá řemen pomocných agregátů. O rok později se objevila moderní devatenáctistovka s variabilním turbem a systémem common-rail. Ten byl označován jako 1.9 dCi a byl dostupný ve dvou výkonnostních variantách - 102 a 115 koní při 4000 otáčkách (točivý moment 265 Nm/1750 otáčkách). Tento moderní motor byl tichý a výkonný zároveň. Patřil k velmi oblíbeným a vynikal nízkou spotřebou (průměr kolem 6 l/100km). Bohužel právě u tohoto agregátu je nutné počítat s největšími problémy (vadné vstřikovače a turbodmychadla).
Ze zkušeností a různých přehledů bych nedoporučoval vozy vyrobené v období 1995-1998, kterým je vytýkána nižší spolehlivost a horší kvalita provedení. U prvních vozů v roce 1997 automobilky musela vylepšit komfort odpružení a změn doznala i zvuková izolace interiéru, když si zákazníci houfně stěžovali na nadměrný hluk (aerodynamicky i od motoru). Byl také upraven tlumič torzních kmitů motoru. Bohužel tyto úpravy moc nezabraly. Základní podvozek byl stále měkký a sportovní příliš tvrdý. Vyskytovaly se také problémy s motorky stěračů nebo vlhkost vnikající do světlometů. Zřídka se objevují závady klimatizace nebo přimrzlá parkovací brzda.V roce 2000 Volvo prodělalo slabý facelift během kterého byly upraveny nápravy i odpružení (nová přední ramena). Rozvor nabral o 12 mm na délce a rozchod přibral 16 mm.
Bezpečná tuhá karoserie Volva má vynikající antikorozní ochranu. Poměrně dlouho také vydrží výfuk a elektronika na palubě vozu je bezporuchová. Standardní vybavení o počátku výroby čítalo systém ABS, 2x airbag (postupně se přidávaly boční i hlavové) a například systém ochrany krční páteře proti nárazu zezadu WHOPS.
Ke koupi bych doporučil model vyrobený po roce 2000 a nejlépe se zážehovým motorem. Získáte vůz vyhlížející svěžím dojmem (nové nárazníky, čirá optika atd.) a lépe vybavený interiér, zejména po stránce bezpečnosti (boční i okenní airbagy).