Velcí šílení Američané – závody NASCAR

Padesátka burácejících dravců dychtivě čeká na pokyn ke startu. Túrované motory vyjí, jako by si mezi soupeři chtěly zjednat respekt. Pak blikne zelená a stroje se vrhnou kupředu. A doleva. A stále doleva a dokola a znova a znova, než dvěstěpadesátkrát obkrouží monotónně oválný okruh.

Nezasvěcenému se těžko může zdát ve světě závodů něco úchylnějšího, než téměř čtyři hodiny stále dokola kroužit na mílovém okruhu. Úchylnější je na tom snad jen to, že to připadá zábavné desítkám milionů diváků.

Kořeny soutěže sahají do poválečného období a éry hot rodů. Na rozdíl od honiček konaných na solných jezerech v Kalifornii se NASCAR pojí se závody bývalých pašeráků alkoholu na jihovýchodním konci Spojených států. Ovšem borci z východního pobřeží se přesunuli na oficiální tratě mnohem dříve než jejich kalifornští kolegové. A již rok po založení NASCAR (National Association for Stock Car Auto Racing) v roce 1948 se konaly první závody v Charlotte a na floridské Daytona Beach. Tehdejší okruhy ale byly odlišné od těch dnešních, většinou šlo o neupravené povrchy obehnané plotem, a tak není divu, že nejslabším článkem vozu byly pneumatiky. První úpravy proto vznikly právě jako kontrolní systém ojetí pneumatik - šlo o padací dvířka v podlaze, kterými mohl jezdec kontrolovat stav pneumatik - když začal prosvítat bílý lem, měly již namále.

Války motorů

Bylo zřejmé, že se auta i dráhy musí změnit. Reagovali výrobci, kteří začali vylepšovat svoje řadové modely, ale i externí firmy. A tak v roce 1952 vznikly první závodní pneumatiky, rozšířily se ochranné klece, hliníkové brzdové bubny pro lepší odvod tepla, vozy GM začaly používat křížové rámy a vinuté pružiny místo původních listových, a konečně přišly i nové karburátory a osmiválce jako předzvěst nacházející éry "válek motorů". Výrobci se začali zaměřovat na opomíjený prvek -aerodynamičnost, a tak vznikaly agresivnější modely jako Ford Thunderbird nebo Chevrolet Corvette. Ovšem do přímé podpory týmů se zapojit nemohli, protože podle usnesení Automobile Manufacturers Association se měli výrobci držet mimo sport. Ale počátkem šedesátých let se stavěním dalších okruhů kategorie "superspeedway" bylo jasné, že z NASCAR se stává velký byznys a automobilky začaly jedna po druhé odmítat stanovisko AMA a vrhly se na vyvíjení nových motorů.

Stvořeni pro rychlost

Vývoj šel nezadržitelně dál a dnešní speciál NASCAR je na hony vzdálený původní ideji sériově vyráběného vozu. Vlastně je celý vůz vyráběn ručně.

Základem je bezpečnostní rám, na nějž se navaří karoserie. Ta se skládá z přibližně 30 prefabrikátů, z nichž jen kapota, střecha a kufr jsou přímo od výrobce, zbytek se dotvarovává ručně, což umožňuje karoserii individualizovat podle typu trati, takže zkušené oko na první pohled pozná, zda se jedná o vůz na kratší a pomalejší, nebo na delší a rychlejší okruh. Na kratších tratích, kde jde kvůli ostřejším zatáčkám především o přítlačnou sílu a lepší kontakt s vozovkou, se celá karoserie posouvá o několik palců dozadu.

Zároveň je ale díky menším rychlostem potřeba zvětšit mříž chladiče a zajistit přídatné chlazení brzd. Naopak karoserie speciálů na rychlejší tratě je posunuta dopředu, nárazníky jsou méně zakřivené a díky vysoké rychlosti proudění vzduchu stačí menší průduchy.

Srdcem je motor, který sice vychází ze sériových automobilů, ale po všech možných úpravách s nimi má společného jen velmi málo. Objemově se sice oproti minulosti motory zmenšily, ale dosahují brutálního výkonu až 750 koní (560 kW).

Zdroj: V. Růžička