Rychlé vozy na netradiční paliva

Jestliže ekologické vozy a automobily na alternativní pohon slavily dosud úspěch hlavně u standardních vozů a na přehlídkách inovativních projektů, začínají se nyní hlásit o slovo i v oblasti, kde by si to dříve asi motoristé nedokázali představit: ve sportu a na závodních dráhách. A biopaliva silným strojům jak se zdá docela svědčí. U Ferrari vyvinuli sportovní vůz na etanol. Italský výrobce luxusních vozů, který je součástí italské automobilky Fiat, představil na detroitském autosalonu prototyp sportovního automobilu s pohonem na etanol. Vůz s názvem Ferrari F430 Spider Biofuel je podle firmy odrazem jejích zkušeností z Formule 1 (v důsledku nařízení, že závodní vozy musejí používat benzín s více než pětiprocentním obsahem biomasy) a reakcí na stoupající poptávku po alternativních palivech v USA. Automobil je poháněn směsí E85, kterou tvoří z 85 % etanol a z 15 % benzín. Vůz je součástí snahy firmy o snížení výfukových emisí o 40 % do roku 2012.
I když nasazení biopaliva do výkonného sportovního vozu vzbudilo u fanoušků značky zpočátku nedůvěru, podle výrobce vůz s tímto palivem zvýšil výkon o deset koní (na rovných 500 koní) a také točivý moment vzrostl o 4 % na 483 Nm - při stejné hmotnosti vozu a navíc snížení spotřeby a emisí. Vůz prý vykazuje průměrnou spotřebu o 5 % nižší.
Ferrari však není jediným silným strojem, který vstoupil do oblasti alternativních paliv. Bioetanol E85 najdeme např. v nádrži i u další ikony - jezdí na něj Lotus Exige 265E, který je považován za vůbec nejvýkonnější silniční verzi této řady. Přeplňovaný motor 1.8L inline-4 (2ZZ VVTL-i) dává výkon 264hp při 8 000 ot/min. a z 0 na 60 mil (96,56 km/h) zrychlí za 3,88 s.

I sportovci rádi alkohol - ale zásadně BIO!
Dalším silničním dravcem, který využívá biopalivo, je Koenigsegg CCXR - maximální rychlost 250 mil za hodinu, tj. 402,34 km/h, zrychlení z 0 na 60 mil (96,56 km/h) za 3,2 s. Zajímavé je mj. i to, že supersport na biopalivo je ještě výkonnější než jeho protějšek jezdící na benzín - spalování etanolu v biopalivu má totiž pozitivní vedlejší efekt na chlazení spalovacích komor.
Na biodiesel jezdí i závodní speciál Peugeot RC(jeho 2.2 liters HDI motor vybavený částicovým filtrem používá směs 50 % nafty a 50 % biopaliva Diester).
Bioetanol pohání i Ford Focus Coupe-Cabriolet, sportovní verzi vozu Ford Focus. Focus FFV, uvedený na britský trh v roce 2005, se stal vůbec prvním britským vozem na biopalivo, který byl na tamním trhu v prodeji. Jeho současné verze LX stejně jako FFV mohou jezdit na směs bioetanolu a benzínu v jedné nádrži v různém poměru. Nyní si ekologických vozů mohou užít i příznivci kabrioletů - vývojáři z londýnské Imperial College vytvořili 1.8-l FFV v podobě Coupé-Cabriolet concept (poprvé se představil v roce 2006 na British International Motor Show). S kabrio verzí už přišel i další z výrobců aut na biopaliva, Saab u svého modelu 93, a to dokonce v hybridní variantě. BioPower Hybrid Concept s 2litrovým turbomotorem na čistý etanol spolupracuje v tandemu s elektrickou pohonnou jednotkou, která posiluje hlavní motor při akceleraci a start/stop operacích a pohání vůz při městské jízdě. Vůz využívá rovněž dobíjení baterií při brzdění. A opět překvapení pro ty, kdo jsou skeptičtí k používání biopaliv v silných sportovních vozech: zrychlení z 0 na 100 km/h zvládne za 6,9 s., zhruba o dvě sekundy rychleji než obdobný benzínový model.

Na alektřinu rychle i úsporně
Firma Venturi vstoupila do povědomí motoristického světa jako výrobce prvního sportovního elektromobilu Fétish. Její záběr je však širší a další pozoruhodné projekty, např. elektrosolární hybridní vůz Astrolab: jeho kapota z uhlíkových kompozitů je pokryta 3,6m2 filmu s fotovoltaickými články se speciální strukturou "nanopyramid", umožňující až 21% účinnost. Velmi úsporný motor o výkonu 16 kW umožňuje dojezd až 110 km, a maximální rychlost dokonce 120 km/h!
Za pozornost však stojí hlavně unikátní vozítko zaoblených tvarů s označením Eclectic s hliníkovým šasi a kabinou z kompozitních materiálů. I když je jeho pohonnou silou elektřina, nejde o běžný elektromobil, ale v podstatě o malou pojízdnou elektrárnu a úschovnu energie, která si elektřinu ke svému provozu sama vyrábí. Na rozdíl od ostatních vozidel, která v převážné většině nejsou z 90 % času využita, využívá Eclectic dobu, kdy není v pohybu, pro výrobu a ukládání elektřiny, a proti klasické automobilové nádrži tuto nashromážděnou energii může poskytnout i pro jiné účely.
Jeho designér Saša Lakič charakterizuje Eclectic jako "moderní, autonomní a inteligentní vůz, který využívá energie, jež proudí všude kolem nás". Je prvním vozidlem poháněným obnovitelnou energií - a to dokonce více druhy zároveň v jediném autě, prvním vyrábějícím solární energii, a prvním vozidlem, které může být přímo poháněno energií z osobní větrné turbíny.
Elektrickou energii ke svému pohonu ve "standardním" provedení (lze li vůbec tento výraz u tak kuriózního vozidla použít) čerpá jednak ze zásuvky, jednak ze solárních článků umístěných na jeho střeše, a využívá samozřejmě i energii vytvořenou rekuperací při brzdění.
Na přání se vůz dodává i s novou generací kapalinou chlazených NiMH (NIV-7) baterií, které umožňují při padesátikilometrové rychlosti (elektronicky omezena) dojezd až 50 km - což je dostatečné pro městský provoz. Podíl solárního dobíjení je asi 7 km jízdy na jednodenní nabíjení. Při využití elektřiny ze sítě je vozidlo plně dobité asi za 5 hodin (za 3 hodiny při doplňkovém použití sekundární nabíječky). Jako opční možnost je nabízena také malá přenosná větrná turbína, kterou lze umístit na zem poblíž vozidla, a v tomto případě ve větrných oblastech podle výrobce poskytne za den energii zhruba na 15 km jízdy.
Z projektů Venturi je ve výrobě zatím jen Fetish, ale všechny tyto pozoruhodné vozy se budou vyrábět, byť jen v omezeném počtu - např. u Eclecticu se uvažuje s výrobou pouhých 200 kusů.

Jeden vůz, různá paliva
U vozidel pro běžný provoz však počítají vývojáři hlavně se standardními pohonnými látkami. Sází spíše na jejich kombinaci, takže uživatelé budou moci přizpůsobovat provoz palivům, která budou právě nejvýhodnější. Většinou jde o hybridní vozy využívající kombinaci spalovacího či vznětového motoru a elektromotoru, ale na popularitě získávají i auta umožňující používat kromě benzínu či motorové nafty např. stlačený zemní plyn (CNG) a ekologičtější tzv. biopaliva. K nim patří např. systém Flexifuel, který využívají u některých svých modelů Volvo a Ford. Jeho výhodou je, že umožňuje jezdit na téměř libovolnou kombinaci benzínu a lihu (koncentrace lihu může být 0-85 %), ale nevyžaduje zásadní náročné úpravy motoru. Stačí prakticky jen vyměnit některé prvky v palivovém potrubí za odolnější (protože etanol více podporuje korozi), zajistit předehřívání bloku motoru při teplotách nižších než minus 15° C, upravit vstřikovače a vyladit na použití tohoto paliva řídicí software. Modely flexifuel přitom stojí zhruba jako vozy s dieselovými motory.
Skutečným multipalivovým šampionem je zřejmě Volvo Multifuel anebo GM tri fuel car, který GM vyrábí v Brazílii. Tyto vozy jsou schopné jezdit hned na několik různých druhů paliva, počínaje běžným benzínem přes alkohol (resp. v brazilském případě směs 96% alkoholu a 4% vody), biopalivo (bioetanol) či zemní plyn, Volvo navíc spaluje i biometan, hytan (10 % vodíku + 90 % metanu) a podle výrobce má tento vůz motor stejně silný a výkonný jako běžný benzínový agregát při použití jakéhokoli ze zmíněných paliv.