Navigace dělají z řidičů zombie, bez nich nikam netrefí

Podle průzkumu leasingových společností například v Británii je závislost řidičů na navigacích tak velká, že nejsou schopni po příjezdu do cíle říci, kudy vlastně jejich cesta vedla. Vrcholem toho je zjištění, že prakticky každý, kdo elektronické navigace používá, se někdy dostal do situace, kdy zabloudil v posledních kilometrech či metrech své cesty, protože ne vždy jsou tyto přístroje schopné přesně určit konkrétní bod.

Spoléháme se na tyto naše elektronické vůdce natolik, že často vůbec nevíme, kde se nacházíme. Prý až 77 procent lidí při jízdě zcela spoléhá na pokyny elektronických navigací bez toho, aby se na cestu předem nějak připravilo. Dokonce 63 procent řidičů a řidiček při jízdě poslouchají jen navigaci a vůbec nesledují dopravní značení, 60 procent z dotazovaných lidí pak přiznalo, že neumí zacházet s klasickými papírovými mapami.

Není tedy divu, že celých 91 procent motoristů se podle průzkumů někdy ztratilo na konci své cesty, protože jim navigace nečekaně oznámila, že jsou u cíle a odmlčela se. Jen 9 procent řidičů se před cestou do neznámé destinace předem připraví a nastuduje si trasu. Co z těchto čísel vyplývá? Jednoznačně to, že jsme čím dál línější řidiči a vůbec netušíme, kudy jezdíme. Nemůžeme se tedy divit, že mnohým geografie dělá potíže. Učitelé ze základní školy za to nemůžou.

Odborníci se dokonce domnívají, že sledování navigací a závislost na nich vyvádí lidi z rovnováhy a zbavuje soudnosti, a to především při jízdě v centrech měst. Stačí jen sledovat, jak řidiči často náhle a nečekaně mění směr nebo jízdní pruh, přesně podle toho, co jim zrovna v onu chvíli navigace nakuká. Při tom nějak tak mimochodem zapomínají sledovat dopravní značky a stávají se neřízenými střelami, které občas zbrklým manévrem vyděsí okolí. A jaká je rada, aby se i z vás nestal řidič-zombie? Je vlastně jednoduchá. Než vyrazíte po neznámé trase, sedněte si na chvíli k normální mapě a předem si ji projeďte prstem tak, jak se to dělalo v dobách, kdy o satelitní navigaci v NASA a v Pentagonu jen snili.

A jak takové slepé následování diktátu elektronického hlasu může dopadnout? Tak třeba v Plzni před pár měsíci jednoho řidiče nákladního vozu přivedla navigace k pokutě a ještě mu nadělila poškozený semafor. Nešťastný Moravák se se svým náklaďákem motal podle pokynů navigace v centru Plzně. Protože tam ale bylo hned několik rozkopaných ulic, uvízl nakonec i s návěsem ve slepé uličce, nemohl se hnout, zablokoval dopravu a ještě poškodil semafor. Do parády si ho poté vzali místní strážci zákona, kteří ho počastovali pokutou, a ještě musel zaplatit dvacet tisíc na opravu ubohého semaforu.

Mohlo by se zdát, že navigace je výborný pomocník, když není vidět na cestu. Přesně to si asi myslel řidič z Prahy, když ve vánici projížděl okrajovou částí Pardubic. Ztratil totiž orientaci, podařilo se mu vrazit do svodidel, pak sjet ze silnice do závějí a zapadnout. V bezvýchodné situaci se chtěl nejspíše zahřát, proto si otevřel láhev alkoholu a začal popíjet. Bůh ví, jak by to s ním dopadlo, kdyby kolem záhy neprojížděla policejní hlídka. Ta ho odvezla na záchytku se skoro dvěma promilemi a když vystřízlivěl, zjistil, že i jeho Peugeot bude potřebovat pomoc.

Extrémním příkladem závislosti na navigacích a slepé víry v ně je jistá Sabine Moureau z belgické vesničky Erquelinnes. Tato dáma v letech se jednoho dne vydala do 80 km vzdáleného Bruselu, aby na nádraží vyzvedla svou známou. Po dvou dnech jízdy uviděla u silnice ceduli, která jí oznamovala, že právě vjíždí do chorvatského Záhřebu. Místo 80 km jich urazila 1 450, a to ještě stihla dvakrát natankovat, a dokonce si i na několik hodin v autě zdřímnout. Bezmezná důvěra v onen neomylný hlas elektronické navigace nás může evidentně zavést do netušených končin a do prapodivných situací. Tak ať se vám to v Novém roce neděje příliš často.