V písničce Automatka před pěti lety shrnula život mámy-taxikářky s notnou dávkou ironie. Sama však řídí ráda a nevadí jí ani rušný městský provoz nebo parkování ve stísněných uličkách.
Začátkem ledna byl zahájen čtvrtý ročník ankety
Auto mého srdce, v níž pro nejlepší auto roku 2023 hlasují výhradně ženy. Jednou z porotkyň je i Bára Vaculíková, zpěvačka a členka skupiny Yellow Sisters. Možná ji znáte jako Divou Baaru, spoluzakladatelku projektu Mateřská.com nebo dceru herečky Petry Černocké, kterou svým úsměvem rozhodně nezapře. Ale věděli jste, že je i zkušená a nadšená řidička?
Už jsi koukala do seznamu nominovaných aut na letošní ročník?Koukala. Anketu máme jako takový malý rodinný fetiš. Miluju ji já i můj muž, ale hlavně ji miluje moje dcera Coco. Testování aut totiž znamená naše společné chvíle, které si užíváme, malé výlety, ospravedlněné tím, že musíme testovat. Takže v lednu už jsme vždycky všichni nedočkaví.
Vybrala jsi tedy své favority?Jasně. Pár kandidátů bylo jasných okamžitě, třeba retro dodávka od Volkswagenu. Viděla jsem ji přesně v té podobě, jaká se mi líbí, v červenobílé. Retro design na mě perfektně funguje. Tohle auto má navíc úžasný vibe prázdnin a větru ve vlasech.
Co tam máš dál?
Samozřejmě BMW, protože jsem dlouholetý fanda značky. Máme od ní už asi čtvrté auto a seznámila jsem se přes ní dokonce i se svým mužem. Byla to trochu bizarní situace, kdy mi v Karlových Varech nabídl, že můžu odjet domů v jeho BMW z roku sedmdesát devět: Chtěl si mě zaháčkovat, protože věděl, že jinak odejdu davem a už se třeba nikdy nepotkáme. Bylo to krásné staré auto s koženými sedačkami a chromovanými zrcátky. Takže od té doby je BMW i něco jako symbol mého dlouholetého vztahu a do finále chodí snad vždycky.
Jak ses vůbec k porotcování v anketě dostala?Se Sabinou Kvášovou (pořadatelka ankety Auto mého srdce, pozn. aut.) spolupracujeme dlouho. Už kdysi jsme s Léňou (členka skupiny Yellow Sisters, pozn. aut.) dostaly vypůjčené dva Peugeoty na delší cestu do Chorvatska, z níž jsme dělaly reportáže. S projektem Mateřská.com jsme totiž měly písničku, která se jmenuje Automatka, a to tenkrát Sabinu nadchlo.
Co pro tebe účast v anketě znamená? Přinesla ti něco zajímavého?Až díky anketě jsem pochopila, jak obrovské rozdíly mohou mezi jednotlivými auty být. Předtím jsem měla zato, že každé nové auto je nutně super. Taky jsem například zlomila svůj velký předsudek vůči škodovkám. Dvakrát jsem dokonce v anketě dávala škodovku na první místo. Někdy bojuju s tím, že mentalita auta a jeho systému je národnostně úplně mimo. Přijde mi, že třeba právě škodovka má logiku uspořádanou dost po česku.
Kdyby sis měla vybrat, chtěla bys ovládání přes displej, nebo postaru tlačítky?Některé funkce mi nevadí ovládat přes displej, ale jsem ráda, když nejjednodušší věci zůstanou na tlačítko. Když chceš ztlumit topení, proč dlouze klikat? Takže já jsem pro vyváženou kombinaci, která se u nových aut naštěstí občas objeví. Mimochodem, s funkcemi displeje mi hodně pomáhá mladá spojka v autě. Sama bych leccos ani nezapnula, ale když auto testuju s dcerou, zajímá ji hlavně ten displej. Všechno mi vysvětlí a mám to zadarmo.
Podle čeho vybíráš auto pro sebe?Co jsem v anketě, hrozně se mi rozšířily obzory. Jízdní vlastnosti jsem dřív vůbec neřešila a teď už je řeším. Osobně potřebuju velké auto… No, nepotřebuju velké auto, ale chci ho (smích). Jsme malá rodina a asi bychom si vystačili s malým městským autem, ale už dost dlouho jezdím spíš většími a zjistila jsem, že mi to vyhovuje. Větší mi připadá bezpečnější.
Čím tedy teď s rodinou jezdíte?Máme trojkové BMW v kombíku, asi osm let staré. I když mám BMW ráda, tentokrát k němu mám dost výhrad. Předtím jsme měli pětkovou řadu, a když pak downgraduješ, jsi najednou o něco chudší, nosíš konfekci a máš kolem sebe plastový interiér (smích). Není to špatné auto, ale byla jsem zvyklá na něco, co bylo sice staré, ale velmi důstojné.
Co říkáš na SUV?Dřív jsem je úplně nesnášela, připadalo mi jako auto pro zbohatlíky, co chtějí ukázat nadhled. Ale když se projedeš dobrým SUV a užiješ si komfort výhledu, tak se potom do nízko posazeného BMW o dost hůř sedá. Naučila jsem se je ocenit.
Jak to vypadá u tebe v autě? Ani se neptej. (smích) Většinou tam od léta do zimy zůstává paddleboard, vybavení na plavání včetně dek a ručníku, které mám přes léto v kufru neustále. Pak se stane totéž s lyžemi. Ty už tam většinou tak dlouho nevydrží, protože jsou mnohem víc otravné, navíc vím, že auto není trezor. Ale teď už třeba čtrnáct dní testuju, jestli je někdo nepotřebuje.
Bydlíš na Letné, která je proslulá nedostatkem parkovacích míst… Téměř nikdy neparkuju legálně, protože se vracím z akcí pozdě večer. Tady se místa zaplní kolem páté, pak už není šance. Ale mám své oblíbené místo na šrafech, kde pozdě večer zaparkuju a ráno zase odjedu. Jednou za čas holt dostanu pokutu. A to si platím na Praze 7 parkovné. Ale holt jsme si vybrali živou čtvrť, kterou máme jinak rádi.
Jezdíš hodně po Praze?Pořád. Jistou dobu jsem si to vyčítala - že jsem pohodlná, že je to neekologické a neekonomické. To jistě je. Ale auto má pro mě ten komfort, že v něm můžu pracovat. Buď poslouchám hudbu, nebo telefonuju… ne že bych telefon držela v ruce, to určitě ne! (smích) Řízení je pro mě navíc trochu i meditace, nevadí mi dokonce ani zácpy. A v neposlední řadě ušetřím dost času - hodně vozím Coco na dabingy, což je vždycky někde na periferii, a tam bych hromadnou dopravou cestovala třikrát tak dlouho.
Řídíš dlouho?Hodně dlouho. V osmnácti jsem zasedla a od té doby drandím.
Do čeho jsi tehdy zasedla?Moje o dva roky starší kamarádka Léňa z Yellow Sisters dostala k osmnáctinám zeleného malého pežota a já jsem ho po ní o ty dva roky později zdědila. Samozřejmě dlouho nevydržel. Pak jsem měla maličkou třídveřovou fiestičku a v té jsme odjezdily celé první turné Yellow Sisters. Protože jsme akapela, nevozily jsme s sebou nástroje, ale zase jsme vozily našeho manažera. Takže jsme se v pěti lidech narvali do fiesty a jezdili třeba štreky na severní Moravu a podobně. Možná proto nám manažer moc dlouho nevydržel. (smích)
Jaká jsi řidička? Dokáže tě na silnici něco rozčílit?Myslím, že jsem relativně klidná, nerva v autě nechytám nikdy. Samozřejmě mi vadí dva extrémy - když se někdo courá, nebo myškuje. Snažím se ale zachovat stoický klid a neruinovat si hlasivky. Občas použiju slovenskou nadávku od K a to mě pak dcera vždycky napomene. Občas jsem v autě možná trochu nesoustředěná.
Když jsme u toho, bourala jsi někdy?Několikrát, z toho jednou dost blbě. Usnula jsem na dálnici, vzala jsem svodidla a měla zrovna v autě celou rodinu. To pak všechno žertování kolem aut končí. Mikrospánek je pro mě největší strašák, takže se snažím nesedat za volant unavená a po setmění si beru brýle, i když jinak je nenosím. Tenkrát se naštěstí nikomu nic nestalo, ale od té doby jezdím s velkou pokorou.