Vítězka MasterChefa Kristína Nemčková jako řidička nesnáší troubení a nadávky

Je nejmladší vítězkou MasterChefa a možná i nejmladší osobností, která u nás spolupracuje s automobilkou coby ambasadorka. Řidičské zkušenosti, kterých je jen za pár let víc než dost, sbírá ve vozech Mini. Kariéra se jí rozjela raketovou rychlostí ve stejnou dobu, kdy směla poprvé legálně usednout za volant. Hned za první rok s řidičákem v kapse najezdila Kristína Nemčková deset tisíc kilometrů. Vlastní auto si ani nestihla pořídit, neboť ji jako ambasadorku zlákala značka Mini. Žádný div, vždyť Kristína ztělesňuje všechny její hlavní hodnoty - tvořivost, energii a hravý přístup k životu. 

Žijete hlavně v Anglii, řidičské fotky na sociálních sítích ale vždycky pocházejí z Česka. Jak je to možné?
Auto využívám vždy, když dorazím domů do Prahy. Tady mám na všechno omezený čas, a tak je pro mě ideální se autem dovést tam, kam potřebuji. Jinak ale žiju už třetím rokem v Londýně, který je proslaven dopravními zácpami a vysokými poplatky za parkování. Michelinská restaurace Story, ve které pracuji, se nachází v samém centru Londýna, kousek od Tower Bridge. Na každodenní přesun do práce a z práce je pro mě tedy rozhodně výhodnější a pohodlnější městská doprava. 

Když už jste v Česku, jezdíte spíš za prací, nebo za zábavou?
Když doletím, auto mi hodně usnadní přesuny a taky odveze vše, co s sebou potřebuji vzít třeba na kurz vaření nebo degustační večeři, kterou organizuji. Během krátké návštěvy se taky chci vidět s přáteli a rodinou a auto mi umožní to všechno stihnout.

Jak vzniklo vaše partnerství se značkou Mini?
Naše spojení trvá již dlouho a začalo, hned jak jsem v osmnácti získala řidičský průkaz. Propojil nás kamarád a hned na prvním „pracovním“ setkání jsme si sedli. Líbilo se mi, že mi zapůjčili auto na odzkoušení a dali mé fantazii volnost v tom, jak jízdu a auto odkomunikuji na svých sociálních sítích @Made by Kristína. S čerstvým řidičákem nemělo smysl si hrát na motoristického experta. Pojala jsem spolupráci po svém a natočila vtipná videa, která zaujala i mé sledující. Naši spolupráci považuji za ideální, protože nikdy nepotřebuji auto na dlouhou dobu, vždy se jedná o pár dnů. Mám tak šanci si vyzkoušet pokaždé jiný model a to mě hodně baví.

Takže vám takzvaně sedla i značka samotná?
Ti, co už v Mini seděli, vědí, že je to láska na první pohled. Je tak propracované a designové! Každý detail uvnitř i venku dává smysl a máte chuť auto neustále prozkoumávat. Naše seznamování bylo a je postupné, s každým dalším vozem od Mini objevuji nové zajímavosti. A dnes už umím docenit i sílu motoru a technické vychytávky. Řídila jsem všechny možné modely, od elektrického až po opravdu nadupaný John Cooper Works. Vždycky je to pro mě zážitek a s každým autem se při odevzdávání těžko loučím. Ale do letadla ho prostě nedostanu. (smích) 

Co si na autech Mini užíváte úplně nejvíc? A je něco, co byste na nich změnila?
Asi nejvíce oceňuji design vozu. Baví mě jeho oblé tvary uvnitř i zvenčí, nevím proč, ale vždycky se při pohledu na to auto usměju. Je prostě roztomilé. Na první pohled působí jako malé auto, ale nabízí opravdu velkorysý prostor. Je nadupané funkcemi, které jsem ani neměla šanci všechny využít. S novým autem se vždycky propojím přes aplikaci Mini Connected, abych mohla poslouchat vlastní hudbu a taky měla přehled, kde parkuji, jestli jsem zavřela dveře a podobně, v případě elektrického auta vím, na kolik procent mám nabito. Automatická převodovka je v základní výbavě a velice rychle se na ní zvyká. Nedokážu říct, co bych změnila, protože mě zatím každá změna v novém modelu mile překvapila.

Baví vás řízení, nebo je to spíš povinnost?
Řízení auta mě baví. Možná to bude i tím, že moji rodiče rádi jezdí a vždy jsme si dlouhou cestu na Slovensko nebo na dovolenou krátili zpěvem. To ale nechcete slyšet. Proto během řízení ráda poslouchám hudbu a oceňuji kvalitní zvuk. Hlasitost se světelně zobrazuje i na hlavním okrouhlém ovládacím panelu - další z detailů, které mě na designu od Mini baví. Jízdu s ním je radost.

Bez čeho byste se v autě neobešla?
Bez pohonné hmoty nebo nabité elektriky. Tam asi vaše otázka nesměřuje, ale napadlo mě to jako první. (smích) Pro mě je důležité pohodlné sezení během jízdy, a bezpečný rozhled z předního, ale i bočních oken. Pak je tu propojení s mobilem a možnost spuštění vlastní hudební aplikace nebo navigace, na kterou jsem zvyklá. Oceňuju pohodlné ovládání přes volant a v neposlední řadě dostatek místa na vše, co potřebuji odvézt s sebou třeba na kurz vaření.

Co je pro vás na autě vůbec nejdůležitější?
Nejdůležitější je pro mě bezpečnost. Musím se cítit ve vozidle bezpečně a to souvisí s jeho technickým stavem. Zatím jsem neměla příležitost řídit auto, kterému bych v této oblasti nedůvěřovala, a tak se můžu kochat designem nebo pohodlím.

Od kdy máte řidičský průkaz? Začala jste aktivně jezdit, hned jak jste ho získala?
Řidičský průkaz jsem získala ve svých osmnácti letech a ze začátku se mnou hodně jezdil  táta, aby měl jistotu, že můžu vyrazit na silnici s autem sama. Praxi v řízení jsem získala relativně rychle hned v prvním roce - bylo to po mém vítězství v soutěži MasterChef a čakalo mě hodně pracovních aktivit po celé České republice i na Slovensku. Najezdila jsem odhadem přes deset tisíc kilometrů.

Jak se hodnotíte jako řidička?
Vnímám se jako opatrná a rozvážná řidička, která na silnici s nikým nesoutěží. Užívám si jízdu a nechci ohrozit sebe ani ostatní. Provoz ale nezdržuju. (smích)

Je pro vás řízení stres, nebo spíš relax?
Záleží na situaci. Když jsem v časovém presu a vím, že nestíhám, řízení pro mě rozhodně není relaxem. Naštěstí je takových situací velice málo a tak si cestu s Mini většinou užívám. Ono to s ním jinak skoro nejde.

Jak se cítíte na místě spolujezdce? Mluvíte druhým do řízení?
Jako spolujezdec vypnu a do řízení nezasahuji. Dělám dýdžeje a pouštím hudbu přes mobil. Možná to bude tím, že se nevozím s nikým, komu by řízení vysloveně nešlo. Já sama spolujezdce, kteří prožívají každou zatáčku nebo brždění, nemám ráda. Třeba prarodiče z máminy strany byli povoláním dlouhá léta učitelé v autoškole a tak jim zůstaly učitelské sklony. Naučili řídit spoustu lidí a řekla bych, že zrovna oni už nebudou řízení někoho jiného prožívat, ale patří mezi ty nejhorší spolujezdce, jaké si můžete přát. Promiň, babi a dědo!

Vyzkoušela jste si i jiná auta než Mini, třeba v rodině?
Jako rodina máme dvě veliké auta  - VW Multivan a Sharan, protože moje sestra je na invalidním vozíku a je tak potřeba velkých prostor jak v zadní části, tak na místě spolujezdce pro její usazení do speciální sedačky. Tahle auta pro jejich velikost nerada řídím a možná to je i důvod, proč jsem si tak oblíbila Mini. Je pro mě ideální.

Kolik modelů jste zatím vystřídala a který z nich se vám nejvíc zapsal do paměti?
Na tohle vám ani neumím odpovědět, za celou dobu naší spolupráce už to možná bylo i deset. Designem mě ohromilo Mini Electric, v němž dokonce elektromotor vydával zvuk s melodii. Po motorické stránce neměl konkurenci Mini Cooper Clubman a nejvíc mi to „slušelo“ s kabrioletem. Ideální pro mě ale zůstává Mini Cooper Countryman Hybrid. Má ten správný mix - z každého modelu něco.

Co vás na českých silnicích a řidičích dokáže nejvíc vytočit?
Začnu Slovenskem, kde mám kořeny. Zkuste si zajet autem třeba jenom do Bratislavy. Jezdí tam mistři „myšek“ a vy nikdy nevíte, z jaké strany vás někdo předjede. Taky je cítit, že se tu lidé v autě nebo autem rádi předvádějí. Nemám tam pocit bezpečí. 

Jak jsou na tom Češi?
Asi to není jenom česká vlastnost, ale nemám ráda, když kdokoliv jezdí ve stresu, pod tlakem a přenáší to na ostatní. Zbytečné troubení, ukazování, nadávky… to ničemu a nikomu nepomůže. V Česku mě ale stresují spíš úzké silnice, na kterých trpím při každém míjení se s autem ve druhém pruhu.

Zažila jste na silnici nějakou nepříjemnou situaci? Bourala jste?
Klepu na dřevo, nikdy jsem nebourala ani žádnou větší havárii na vlastní kůži nezažila. Nevím, jestli je to nepříjemné, nebo jenom vtipné, že před každým usazením do auta si musím v hlavě srovnat, že jsem v Česku, kde se jezdí po pravé straně. I když v Anglii auto neřídím, princip ježdění vlevo skrze autobusy nebo při přecházení přes silnici vnímám. Zvyknout si mi vždycky chvíli trvá.

Co vám na silnici dokáže udělat radost?
Víte, že se řidiči Mini navzájem zdraví zablikáním světel? Ze začátku jsem si vždycky lámala hlavu, co dělám špatně, když na mě blikají. Teď už blikám i já. (smích)

Platila jste někdy pokutu? Pokud ano, za co?
Policejní hlídka mě už zastavila několikrát, ale pokutu jsem ještě neplatila. I to samotné zastavení byl ovšem docela stres.

Kdybyste si mohla vybavit garáž svých snů, co by v ní parkovalo?
Teď v naši garáži „parkují“ moje kuchařky a výrobky, které nabízím na stránkách www.madebykristina.cz. Ale v jejich společnosti by se dobře parkovalo i hybridnímu Mini Cooper Countryman.