Kdo je lepší za volantem? Muži jsou pohotovější, ženy nemají sklony závodit

Rozdíly v řízení auta nejsou jen vděčným tématem pro plamenné diskuse, ale i předmětem vědeckých průzkumů. Z nich ženy obvykle vycházejí jako ohleduplnější řidičky, muži trumfují rychlejšími reakcemi a orientací v prostoru. Všimnout si toho můžete dnes a denně v běžném provozu – muži a ženy většinou jezdí jinak. Nelze říci, že by jedno pohlaví nad druhým vynikalo, spíš má každá skupina své silné a slabší stránky. Přestože svou roli hraje i přístup v autoškolách a obecné nastavení společnosti, některé rozdíly jsou zkrátka dané odlišným fungováním lidského těla. Už v roce 1979 například popsal psycholog Robert Rosenthal z Harvardovy univerzity ve slavném testu PONS (Profile of nonverbal sensitivity, Profil neverbální citlivosti) významné odlišnosti v komunikačních schopnostech, které patří spíše k doménám žen.

Právě komunikace je přitom dle dopravních expertů jedním z klíčových faktorů silniční bezpečnosti. Dávat na silnici najevo své zámery – ať už očním kontaktem nebo třeba gesty – přirozeně přispívá k přehlednosti a plynulosti provozu. Důležitost neverbální komunikace dokazuje i výzkum některých výrobců automobilů (například Mercedes-Benz), kteří již nyní pracují na vozidlech, které budou v provozu komunikovat světly či symboly nad rámec blinkrů.

Lepší prostorová orientace, jež se mužům často připisuje, je vědecky popsaným faktem. Studie Rozdíly mezi pohlavími v prostorových schopnostech ve velkém a malém měřítku, která byla zveřejněna v odborném magazínu Frontiers, naznačuje, že muži při řešení úkolů více využívají pravou mozkovou hemisféru, což jim umožňuje lépe odhadovat vzdálenost, prostor, směr a rychlost pohybujících se předmětů. Při řízení auta jde o neocenitelnou schopnost, a ne jen při parkování nebo manévrování v těsných prostorech.

Další nezanedbatelnou výhodou mužů je lepší povědomí o technice a fungování vozidla. To je sice do značné míry dáno kulturním kontextem, zaměření na exaktní vědy je však opět dané specializací mozku. Tým profesora Richarda J. Haiera z Kalifornské univerzity v roce 2005 zkoumal práci mozku mužů a žen a vyšlo najevo, že muži při myšlení mnohem více používají šedou kůru mozkovou (a mají jí šest a půl krát více než ženy), která obsahuje centra pro zpracování informací. Naopak ženy upřednostňují bílou mozkovou kůru, která slouží jako síť k propojování těchto center.

V neposlední řadě se muži za volantem snáze rozhodují a vynikají pohotovostí i rychlostí reakcí. Může to souviset s tím, že se při řízení obecně cítí neohroženější. Podle studie největšího evropského výrobce palubních kamer, společnosti Nextbase, a agentury Ipsos se 12 % řidičů cítí za volantem zcela bez obav, zatímco u řidiček je to pouhých 6 %.

K nejvýraznějším vlastnostem žen řidiček patří opatrnost. Mnoho z nich nemá potřebu závodit či jinak soupeřit s ostatními řidiči na silnici a projevuje více ohleduplnosti, ať už k řidičům nebo například chodcům. V obecné rovině potvrzuje přirozenou ohleduplnost žen například studie v odborném magazínu Evolutionary Psychology, zpracovaná na základě výzkumu Oddělení antropologie na univerzitě ve Vratislavi a liverpoolské univerzitě.

Opatrnost se odráží i v dopravních statistikách, které ukazují, že ženy mají méně vážných dopravních nehod, způsobených například riskantním předjížděním. Pokud se podíváme na vážné dopravní nehody s následkem úmrtí nebo těžkého zranění, 79 % viníků v České republice tvořili muži a pouze 21 % ženy (data z roku 2019).

Některé studie rovněž ukazují, že ženy méně často porušují dopravní předpisy. Například průzkum o využívání bezpečnostních pásů ukázal, že problém s poutáním mají z 91 % muži a jen z 9 % ženy. Také řízení pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky se z 90 % dopouštějí muži. Podíváme-li se mužům a ženám na bodová konta, zjistíme, že v roce 2021 bylo z celkového počtu dvanáctibodových řidičů 91,5 % mužů a 8,5 % žen.