Alfa Romeo Giulia Q4 Veloce je ódou na radost a řidičskou zábavu

Neoplývá prostorem, praktičností ani super spotřebou, přesto je Alfa Romeo Giulia skvělé a okouzlující auto. Musíte splňovat jedinou podmínku - řízení vás opravdu baví. • VIDEO: Alfa Romeo Giulia Veloce 2.0 Turbo je oldschool, který jezdí skvěle:
• Giulia je stále stejně krásná
• Sportovní posez a všechno po ruce
• Jako ze staré školy
• Režim Dynamic - aktivovat!
• Sportovní svezení, které si užijete
• Kolik za Giulii zaplatíte
Přestože i Alfa Romeo má dnes v nabídce SUV, zachovává si pověst značky, pro niž je sportovní svezení a zábava za volantem na prvním místě. Hlavní nositelkou těchto tradičních hodnot je právě Giulia - klasický sportovní sedan se šmrncovním italským designem, výkonným motorem a podvozkem dovedeným k dokonalosti.

Marně byste v ní hledali simply clever doplňky nebo pokročilé digitální funkce, jakmile se však rozjedete vstříc zakrouceným silničkám, na všechny zbytečné serepetičky zapomenete. A až se vrátíte domů s úsměvem na tváři, zálibně spočinete zrakem na jejích půvabných tvarech. Probouzet emoce a radost ze života, to šlo italským tvůrcům automobilů vždycky ze všeho nejlépe.

Giulia sice není ideální rodinné auto, klidně ji ale můžete používat i takto. Čtveřici lidí usadí a nabídne i přiměřené místo v kufru. Pokus s sebou nepotřebujete stále vozit půlku domácnosti, obstojí docela dobře. Takže si bez obav objednejte testovací jízdu - jen vězte, že řízení je prudce návykové.

V loňském roce dostala Giulia lehkou modernizaci - skutečně tak lehkou, že si jí na první pohled všimnou jen fandové značky. Přední světla jsou nyní tvořena třemi obloučky, které mají odkazovat na Alfu Romeo SZ z přelomu osmdesátých a devadesátých let a také přibližují Guilii sesterskému modelu Tonale.

Vypadají velmi efektně, ještě důležitější je však fakt, že starší bixenony nahradila technologie LED s adaptivní funkcí dálkového svícení. Jinak se na designu Guilie nic nezměnilo - ale proč taky, když je její silueta klasického sedanu téměř dokonalá?

K testované verzi Veloce patří sportovní zadní nárazník s difuzorem, devatenáctipalcová kola - jak jinak než tradiční, tvořená pěti kruhy - a černé lišty okolo oken. Ladné tvary i rafinované detaily zkrátka Italům vždycky šly.

První nahlédnutí do kabiny možná vzbudí obavy ze stísněnosti, realita však celkem příjemně překvapí. Nastupování možná není tak pohodlné jako u jiných aut, ale hlavně proto, že přední dveře jsou posunuté trochu víc dopředu, za volant se tedy musíte tak trochu zasunout. Pak už na vás ale čekají jen příjemné vjemy - perfektní nízký posez za volantem, sedačky s nastavitelnými bočnicemi pevně objímající tělo a všechny ovládací prvky na dosah ruky bez natahování.



Ergonomie je příkladná - myslelo se zde na to, že se řidič věnuje v první řadě řízení, a nic by ho nemělo rušit či zbytečně zaměstnávat. Materiálům nemám co vytknout, všechny díly jsou pěkně slícované a nic nevrže.

Potěšilo mě i umné začlenění displeje do linie palubní desky, tedy žádná vytrčená obrazovka clonící v zorním poli. Odkládací prostory jsou spíš skromné, termosku s kávou, mobil i pár drobností si však své místo najdou, v loketní opěrce pak najdete i přihrádku pro bezdrátové nabíjení.

Cestování na zadních sedačkách lze s klidným svědomím doporučit jen průměrně vzrostlým dospělým, ti nadprůměrní už mohou mít problém, kam s koleny. Místa navíc ještě ubírá poměrně masivní středový tunel. Neoslní ani zavazadlový prostor, 480 litrů patří spíš k průměru, kvůli převážení nábytku či spotřebičů si však Giulii dozajista nekupujete…

Obrazovka infotainmentu se na dnešní poměry jeví trochu malá, má však hezkou grafiku a rychlou odezvu na dotykové pokyny. Systém navíc můžete ovládat i kolečkem u řadicí páky, což je za jízdy jistě příjemnější, než se trefovat do ikonek na obrazovce. Zrcadlit můžete také telefon a jeho aplikace, i když pouze přes kabel, a audiosystém Harman Kardon hraje velice dobře.

Klimatizaci zůstal samostatný panel s klasickými kolečky a tlačítky, ovládání je tedy pohodlné. Jen ukazatel prováděných změn na displeji by mohl být trochu větší, malé číslíčko teploty v okolním zobrazení úplně zapadne.

Přístrojová deska je nově kompletně digitální, zobrazení tradičních budíků však neurazí ani staromilce a vybrat si lze ze tří typů.

V autě najdete většinu moderních asistentů, nejednoho však jistě potěší, že nejsou přebujelé ani přemotivované, jak je u dnešních vozů zvykem. Například udržování v pruhu jde trvale vypnout a systém start-stop má tlačítku umístěné hned vedle volantu.

Trochu vylepšit by si zasloužila jen parkovací kamera, která svou grafikou dává vzpomenout na časy dávno minulé.

U Giulie si stále můžete vybrat mezi dieselovým a benzinovým motorem, přičemž žádný z nich nemá elektrickou dopomoc.

Testované auto poháněl benzinový dvoulitr s výkonem 280 koní, což je na hmotnost kolem tuny a půl víc než dost. Giulia s ním má dostatek síly na jakýkoliv manévr v provozu a taky na příjemné sportovní svezení.

Pokud ale hledáte zábavu za volantem, připravte se na to, že budete mít většinu času přepnuto do režimu Dynamic. V režimu Normal má automatická převodovka sklony motor podtáčet a na reakci na plynový pedál si počkáte déle, než je milé.

Ve sportovním módu však dostanete přesně to, co od atletické Alfy čekáte - bryskní reakce na plyn, příjemnou gradaci otáček a hlavně radostný zátah až k poli omezovače. Řadit ale samozřejmě můžete i ručně - krásnými a rozměrnými kovovými pádly pod volantem.

Přitom ani není nutné přepínat do manuálního režimu, neboť jakmile jednou zařadíte, zůstane převodovka automaticky v manuálním módu na poměrně dlouhou dobu. Jestli mi na motoru něco chybí, je to jen trochu jadrnější zvuk.

Za zábavu se platí, proto při svižnější jízdě čekejte spotřebu kolem 10 litrů benzinu. S velmi lehkou nohou se na udávané hodnoty výrobce - 7,7 - 8 litrů - možná dostanete, pravděpodobně se o to ale nebudete ani snažit. Tohle auto nevzniklo za účelem úspěchů v eko-rally.

Prioritou Giulie je jednoznačně zábavné svezení a po pár kilometrech točitých okresek na tak přízemní věci, jako je spotřeba, úplně zapomenete. Podvozek je totiž mistrovské dílo, které ještě vylepšuje nízké těžiště a ideální rozložení hmotnosti.

Auto uhání jako přilepené k asfaltu, nerozhodí ho žádná nerovnost na silnici. Přestože poháněna jsou všechny čtyři kola, primárně zabírají ta zadní, což poznáte podle toho, jak ladně a suverénně vás vystrčí ze zatáčky.

Přední náprava funguje spíš jako pojistka pro případnou ztrátu přilnavosti. Přidejte přesné, strmé a na dnešní poměry překvapivě komunikativní řízení, a máte skvělý sporťák, který stále zůstává dost pohodlný na to, aby vás každý den odvezl do práce.

Ani na městských retardérech a kanálech z vás nevytřese duši, při plynulé jízdě zůstává příjemně tichý a rozměry má tak akorát, aby bez potíží vklouzl do jakéhokoli parkovacího místa.

Startovní cena Giulie se slabším naftovým motorem ve výbavě Sprint činí 1 199 000 Kč, za verzi Veloce s benzinovým dvoulitrem dáte 1 499 000 Kč.