Renault Mégane II 1.9 dCi

Důvody koupě tohoto automobilu byly zcela prosté – zaujalo mne svým designem. Žádné srovnávání s konkurencí, kdo má lepší kvalitu zpracování a kdo nejlepší servis.

Značka:	Renault
Model:	Mégane
Typ:	1.9 dCi
Karoserie:	hatchback
Obsah motoru:	1870
Palivo:	nafta
Rok výroby:	2003
Typ řazení:	manuální
Najeto km při koupi:	139000
Najeto km nyní:	117000
Koupen jako:	ojetý
Jak dlouho vůz využívám:	15 měsíců
Průměrná spotřeba:	6,5
Poruchy:	viz. text
Předchozí vozidlo:	Peugeot 206

Důvody koupě tohoto automobilu byly zcela prosté – zaujalo mne svým designem. Žádné srovnávání s konkurencí, kdo má lepší kvalitu zpracování a kdo nejlepší servis. Když jsem tenhle automobil poprvé uviděl v časopisech, resp. později na silnici, bylo jasné, že si ho jednou koupím. A ta chvíle nastala asi před rokem a půl. Byl jsem si vědom kolísavé kvality, horšího dílenského zpracování a problematických motorů 1.9 dCi s jejich věčně odcházejícími turbodmychadly. Delší dobu jsem sledoval inzerci a klesající ceny v té době již tříletých exemplářů. Postupně jsem zjišťoval, že ne každý vůz je na první pohled hezký. Na vině je takzvané provedení automobilu, které měl v té době francouzský výrobce na výběr hned čtyři. Zatímco to „nejhorší“, Authentique, má černé kliky dveří, černé plasty na náraznících, šedivý interiér a plechová kola, „nejlepší“ provedení nabízí interiér v béžové kůži (kromě volantu a řadící páky se samozřejmě jedná o koženku), která je použita na výplních dveří a bocích sedadel, přístrojová deska kombinuje béžový a tmavě šedý plast. Zaměřil jsem se tedy tímto směrem. Bohužel pořizovací cena vozu dle katalogu z roku 2003 v tomto provedení se zmíněným motorem a dalšími příplatkovými prvky – např. stabilizací podvozku, automatickou klimatizací, vyhřívanými předními sedadly byla lehce nad 700 tisíci Kč. Bylo tedy jasné, že automobil koupený v ČR jako nový nebude možné sehnat. Většina aut prodaných v ČR byla s motorem 1.4 nebo 1.6 benzín, popř. 1.5 dCi a výbava Authentique, popř. Expresion, tedy druhá „nejhorší“. Volba motoru byla tedy jakýmsi vedlejším efektem. Občas se objevil automobil v požadované výbavě a vždy s nejsilnějším turbodieselem – samozřejmě z dovozu. V době, kdy jsem byl už pro koupi 100% rozhodnutý, byly na výběr tři kousky. Na fotkách vypadaly krásně, dle informací bazarů samozřejmě nehavarované a se servisní knížkou. Jeden byl k vidění v Uherském Hradišti, druhý v Hradci Královém a třetí v Praze. První dva exempláře byly na první pohled po bouračce, dále jsem se jimi tedy nezabýval. Poslední exemplář vypadal nejlépe. Světle modrá metalíza, originál hliníkové disky, výše popisovaná výbava. Motor 1.9 dCi, najeto 117 tisíc km. Dovezeno z Německa, po prvním majiteli. Servisní knížka, v ní záznam o záručních opravách – výměna turbodmychadla a zanesený EGR ventil asi při 55 tisících km. Po důkladné prohlídce, dostatečně dlouhé zkušební jízdě a zjištění, že tento automobil asi opravdu absolvoval maximálně opravu nárazníku jsem se rozhodl pro koupi. Jediná negativní informace byl právě stav najetých kilometrů. Pokud by tam bylo 130 tis., bylo by vše v pořádku, ale 117 tisíc signalizovalo, že původní majitel již nechtěl nést náklady na výměnu rozvodů a další povinné úkony při 120 tis. km. Ale o tom později.

Interiér
Interiér automobilu je velice příjemný na pohled i na dotek. Použité materiály a barevná kombinace vyvolávají dojem solidního komfortu. Škoda ale špatného dílenského zpracování. Na nerovnostech tak interiér vrže a drnčí a tím obtěžuje posádku. Od modernizace, tj. od modelového roku 2006 by to mělo být podstatně lepší, neměl jsem ale ještě možnost srovnání. Sedadla nabízejí dobré boční vedení, nejsou to ale žádné tvrdé lavice. Kromě obligátního výškového seřizování mají také nastavitelnou bederní opěrku a zvláštní „rozevírací“ opěrky hlavy, které mi osobně velice vyhovují. Všude je dostatek odkládacích míst, včetně schránek schovaných v podlaze. Život zpříjemňují i takové drobnosti, jako senzor stěraců, nebo automatické zatmavování vnitřního zpětného zrcátka. Jen ten senzor světel je již jaksi nadbytečný. Prostor na předních sedadlech je dostatečný. Vzadu je to bohužel horší, hatchback má krátký rozvor. Já sám (měřím 178 cm) si za sebe sednu tak akorát. Kufr má objem 330 litrů. Je to málo, ale zatím jsem neměl žádný problém. Dětskou sedačku a složený kočárek, popřípadě kárku, manželku a spoustu dalších potřebných drobností naložím vždy bez problémů. Ke kvalitě materiálů použitých v interiéru mám ještě jednu poznámku, která se již v některé z recenzí tohoto automobilu objevila – konstruktéři zřejmě nepočítali, že ženy a konec konců i muži občas nosí prstýnky. Hlavice řadicí páky má totiž vršek s řadicím schématem lakovaný. V mém voze je už ale od prstýnků notně poškrábaný. Madlo dveří je na tom podobně, je pogumované a také již trochu oloupané. A napadá mně ještě další kritika interiéru – samozatmavovací zpětné zrcátko je sice dobrá věc, je ale velice mohutné a konstruktéři zřejmě nepočítali s tím, že řidič potřebuje vidět na semafor. Navíc rozsah seřízení je tak malý, že menší osoba, pokud si sedne blíže k volantu, dozadu nevidí.

Podvozek, jízdní vlastnosti
Podvozek mi přichystal velké zklamání. Mým předchozím vozem byl Peugeot 206 (i ten najdete ve zkušenostech uživatele z prosince loňského roku) a od Mégana jsem očekával trochu lepší jízdní zážitky. O moc více si s ním ale dovolit nemohu. Podvozek je jednoduché konstrukce a podle toho se také chová. Vyloženě nesnáší příčné nerovnosti, na kterých nezatížená záď nepříjemně poskakuje. Pérování je spíše tvrdší, o francouzské měkkosti rozhodně řeč být nemůže. V mém voze je ESP, jehož chování mi ale příliš nevyhovuje. Uvítal bych, kdyby v zatáčce nechal vůz trochu balancovat na hranici smyku. Ve skutečnosti ale najednou prudce přibrzdí a tím průjezd zatáčkou zcela pokazí. A nedá se vypnout. Respektive dá, ale asi při 50 km/h se opět zapne. Řazení vozu je průměrné a řízení nedává příliš informací, co se pod předními koly děje. Nejlépe to vystihla moje manželka (naprostý automobilový laik a občasný řidič) když prohlásila, že má pocit, že za ni zatáčí stroj. Co se týče brzd, nemám žádné výhrady. Je ale pravda, že jsem se vlastně ještě nedostal do situace, kdy bych je řádně „provětral“. V testech dosahují brzdné dráhy ze 100 km/h lehce přes 37 metrů, což je v této kategorii běžné.

Motor a spotřeba
Motor mohu hodnotit pouze kladně. Jak jsem na začátku článku uvedl, nijak jsem po něm netoužil, ale v tuto chvíli jsem spokojen. Má výkon 88 kW při 4 tis. a maximální točivý moment 270 Nm při 2 tis. otáčkách. Pod zhruba 1600 otáčkami je jeho projev vyloženě mdlý a pro svižnější akceleraci nepoužitelný. Nad touto hranicí ale rychle nabírá dech a vcelku rovnoměrný zátah vydrží až za hranici 4 tisíc otáček. Pak již výrazně slábne. Maximum otáček, které jsem kdy použil, bylo asi 4600. Motor je spojen s šestistupňovou převodovkou. Odstupňování je ideální, šestka je již opravdu dlouhá a hodí se na rychlejší cestování po dálnici. Já osobně ji využívám zhruba od 90 – 100 km/h. V případě potřeby předjetí v této rychlosti je ale potřeba řadit níže, otáčkoměr je v té chvíli totiž někde u 1500. Spotřeba je vcelku příznivá. Na běžné ježdění – krátké jízdy do práce a zpět, s 50% podílem městského provozu znamenají asi 6,5 - 7 litrů na 100 km. Při striktním dodržování rychlostních limitů a klidnější jízdě by bylo možné dostat se ještě níže. Delší jízdy, v mém případě nejčastěji na trase České Budějovice – Praha znamenají většinou okolo 5,5 l na 100 km. Nejlepší výkon byl zatím 4,9 a nejhorší 5,9. Opět platí předchozí poznámka – při dodržování rychlostních limitů a snaze o úspornou jízdu je možné dostat se ještě níže, za reálnou hranici považuji 4,5 litru. Níže to ale nejde. Ještě zmíním cestu do Francie (České Budějovice – Nice a zpět, celkem cca 2300 km). Vůz obsazen dvěma osobami + náklad, cestovní rychlost tam kde to bylo možné zhruba mezi 150 – 170 km/h, rychlostní průměr včetně asi hodinového bloudění městem 110 km/h, výsledná spotřeba 5,9 litru na 100 km. Spotřeby sice uvádím podle palubního počítače, často ale ověřuji jeho přesnost způsobem z plné do plné a větší odchylky jsem zatím nezaznamenal – dokonce častěji ukazuje spotřebu horší než ve skutečnosti, max. o 3 desetiny litru a „nejoptimističtější“ spotřebu ukázal o 1 desetinu lepší, než byla skutečnost dle dotankování. Cestování ve voze je velice příjemné, motor je relativně tichý a ani aerodynamický hluk neobtěžuje. Co se týče hlučnosti motoru, u toho bych se ještě zastavil. Několikrát jsem četl, jak je tento diesel „supertichý“, atd.. Mých 15 předchozích aut byly samé benzíny, je tedy jasné, že ze zvukového projevu jsem až tak nadšený nebyl. Akorát když přesednu do jakéhokoliv jiného dieselu, mám pocit, že to „nějak řve“ a teprve pak jsem schopen Renaultův dCi ocenit.
Za 15 měsíců provozu mám najeto zhruba 22 tisíc kilometrů. Jistě se v diskuzi objeví názor, proč jsem si kupoval auto na naftu, když najedu tak málo. Ale jak jsem vysvětloval, výběr motoru nebyl v mém případě nejdůležitější a ač jsem s ním spokojen, věřím že i benzínová šestnáctistovka by udělala podobnou službu. Akorát by spotřebovala trochu více paliva a před předjížděním manévrem bych musel častěji podřazovat.

Závady a nutné investice
Na závěr bych rád zmínil všechny závady a investice, které auto prozatím potřebovalo. Je jasné, že podle zkušenosti jednoho uživatele se nikdo nemůže rozhodovat a že i můj příspěvek pomyslnou statistiku velice málo ovlivní – ale přesto. Hned po koupi jsem byl nucen řešit několik drobnějších závad. Bylo nutné rozhýbat okno u spolujezdce, které se stahovalo velice neochotně a občas odmítalo vyjet do horní polohy, dále bylo potřeba opravit zatuhlé stěrače, které se rovněž pohybovaly líně. Opravu vyžadoval výfuk, jehož dva díly se prostě rozpojily. Tam, kde bych očekával svár, francouzský konstruktér snad pouze zastrčil jednu trubku do druhé. A spínač vyhřívání sedadla řidiče již byl tak ochozený, že se při otřesu vozidla sám vypnul. A poslední věc – levý přední blinkr občas blikal a občas zase ne. Stačilo pouze zahýbat s žárovkou a funkce se opět obnovila. Bohužel jen na chvíli, takže asi před dvěma měsíci jsem musel vyměnit celou patici. Konstruktéři zvolili plast, v němž jsou zalisované kontakty. Působením tepla se plast roztáhne a porucha je na světě. Jednalo se o závady, na jejichž opravu byly náklady v řádu stokorun. Daleko více financí bylo třeba vyčlenit na velký servis, který výrobce předepisuje při 120 tis.najetých kilometrech. Kromě obligátní výměny oleje a filtrů atd. je potřeba vyměnit rozvody a vodní pumpu. Celkem náklady cca 16 tisíc Kč, a to jsem servis vybíral podle cenové nabídky. Zmíněná vodní pumpa ale bohužel začala před několika měsíci téct, takže bylo nutno prakticky celý servis provést znovu. V rámci záruky a tedy na náklady výrobce. Ještě jedna závada mě potkala, a sice bylo nutno vyměnit jednu žhavící svíčku.

Zkušenosti s autorizovaným servisem
Krátce bych se zastavil u autorizovaného servisu. Musím se přiznat, že na adresu autorizovaných servisů, a to jakékoliv značky, jsem snad nikdy neslyšel chválu. V mém případě je to ale přesně naopak. Zatím jsem využil dvou servisů Renaultu – ve Strakonicích a v Českých Budějovicích. Všude jsou velice ochotní a vstřícní. Co slíbí, to dodrží – ať již z hlediska cen, či termínů. Ani vyřizování reklamace zmíněné vodní pumpy jim nebylo na obtíž a o vše se ukázkově postarali. Pokud bych další auto vybíral podle přístupu servisu, musel by to být zase Renault. Ale já vím, že opět budu vybírat podle designu, bohužel…

Klady	Zápory
Výjimečný design	Výjimečný design
Příjemný a útulný interiér	Horší dílenské zpracování
Tichý motor	Dražší servis a náhradní díly
Nízká spotřeba	Drobné, ale obtěžující závady
Bohatá výbava

Spolehlivost	2
Provozní náklady	2
Cena náhradních dílů	3
Dostupnost náhradních dílů	1