Mazda 2 - první dojmy majitele

Předmluva
Člověk si nové auto nevybírá každý den. A když říkám nové, tím myslím funglovku. Příchod nové Dvojky jsem sledoval už od počátku, co se objevily první zmínky. Mám rád malá auta, zvlášť když jsou aspoň trochu živá a atraktivní svým designem. Začínal jsem s naší rodinnou Mazdou 626 GD 2.2i, velké, prostorné a komfortní auto a jako každá Mazda – spolehlivé. Najezdil jsem s ní tisíce kilometrů. Rok a půl zpátky jsem se přestěhoval do Prahy a potřeboval malé auto, které by ale nebylo ani příliš líné na dálnici. Padla volba na Fiat Punto Sporting 2. generace, které jsem si z bazaru odvážel v polovině května 2007. Malé, lehké auto se vzhledem dravce, přitvrzeným podvozkem, šestistupňovou převodovkou, kůží obšitým volantem a řadičkou a manuální klimou, která se osvědčila hlavně v létě při cestě na dovolenou do Chorvatska. Za těch 9 měsíců mě nenechalo ve štychu a kecy o nespolehlivosti Italů potvrdit určitě nemohu.

Vlastníte vůz značky Mazda? Podělte se s ostatními o své zkušenosti ZDE!

První opojení
Přišly první oficiální fotografie nové Mazdy 2, začaly se objevovat první testy a všichni pěli jen chválu. Upřímně, nic jiného jsem ani nečekal. Mazda šla proti proudu, auto zmenšila, odlehčila a místo rodinného miniMPV postavila malého, hbitého dravce, který se lehce pohybuje městskou džunglí a nezalekne se ani svižné jízdy po dálnici. V tu chvíli (říjen 2007) jsem si říkal, že vybírat teď malé auto, budu mít problém. Vybrat si Suzuki Swift připomínající Mini? Nebo dravou Corsu s designem malé štiky? A co líbivé italské křivky Grande Punta? Nebo dát přednost kvalitě přímo z japonské výrobní linky – Mazdě 2? Neřešil jsem to, jezdil jsem si v Puntu a byl jsem spokojený. Pak ale přišel konec ledna, něco se ve mě zlomilo, sestavili jsme s kamarádem – prodejcem v autosalonu Mazda – nějakou nabídku a v tu chvíli jsem věděl, že Dvojka bude moje. Teď už jen doladit výbavu, barvu, doplňky a v neposlední řadě hlavně splátkový kalendář. Nestydím se za to, že mám auto na splátky. Ani za to, že je to nové auto, které po vyjetí ze salonu ztratí 20% z ceny. Stačí mi pohled na ceny ojetin Mazdy 2 a 3. Jednak je to v bazarech horké zboží a druhák si svou cenu drží po právu vysoko (tím narážím na statistiky TÜV, ve kterých M3 obsadila 1. a M2 2. místo). Navíc nové auto = jezdím s ním já, čímž také vím, jak s ním zacházím a mám přehled o případném servisu a nemusím se strachovat, co kde předchozí majitel zpackal atd.

Jak jsem nakupoval
Testovací jízdu jsem si domluvil jen ze zvědavosti, nepochyboval jsem o vlastnostech tohoto prcka xkrát popsaných v recenzích po celé Evropě. 2.2. jsem dojel do Autolarosu Ostrava, převzal si klíčky od předváděcího kousku a na hodinu se s ním vytratil. Protáhl jsem ji jak po dálnici, tak po vesnických uličkách. Byl jsem nadšen. Auto jsem vrátil s úsměvem na tváři a slovy, že v pondělí začneme jednat. Já v Praze, kamarád prodejce v Ostravě. Vše jsme vyřešili emailem, telefonáty a scannerem. Úžasné, skoro jako nákup přes internet, jen krapet složitější. Vybral jsem si barvu, verzi, doplňky, zaplatil zálohu, podepsal objednávku, vyplnil formuláře pro splátky. Pak už jsem jen dostával zprávy, že auto je rezervované v centrálním skladu v Antverpách, že už je na cestě, že splátky byly schváleny, že auto je v ČR a nakonec, že 1.3. se uskuteční předání. Na to, že první termín dodání se odhadoval na květen, to byla akce blesk :). V podstatě jsem nemusel vytáhnout paty z domu, paráda.

Co jsem vybral
Vzhledem k finančním možnostem byla volba verze celkem jasná: TE, k tomu mlhovky a loketní opěrku. Nejtěžší bylo vlastně vybrat barvu :). Vždycky jsem chtěl červené auto. Nejhezčí je červená Maranello, kterou používá Ferrari na svých sporťácích a monopostech F1 (ano, jsem fanouškem této stáje :)). Bohužel červená pro Dvojku je příliš světlá a tak trochu narůžovělá. Ve tmavých barvách zase zaniknou výrazné výlisy na bocích karoserie, bílá jí sluší, ale do města je nepoužitelná, co dva dny bych ji musel mýt. Ve zlaté vypadá ohavně, ve hnědé rovněž, stříbrnou nesnáším a modré jsem měl Punto. Zbývala světle modrá metalíza nebo propagační spirited zelená. Krátce jsem pouvažoval, světle modrá metalíza se mi zdála až příliš příbuzná se stříbrnou, takže jsem sáhl po spirited green a bylo. Prakticky nejvýraznější barva v nabídce, barva, kterou marketingové oddělení použilo pro propagaci Dvojky, barva, kterou okamžitě po mediální masáži Mazdy na reklamní billboardy nahodila na svého Yarise Toyota (grrrrrrrr). Nicméně tato barva sluší dvojce ze všech nejvíce. Je výrazná a vyčuhuje z davu našedlých stříbrno-černo-tmavých aut...a ano, mám z toho trochu strach, že bude příliš tahat oči všech, i závistivců, a že se někdy probudím a bude mít na sobě nepěkné rýhy, ne-li něco horšího...

Jak vypadá v mých očích
Vzhled, design, tvary, křivky atd...něco, co se jen těžko může trefit do vkusu každého. Nicméně, Mazda 2 je líbivá, opustila krabicoidní rozměry miniMPV (leč zase lépe prostorově využitelné) a vrátila se ke klasickému hatchbacku. I přes to, že se rozměry zmenšily, působí M2 díky 'muscle' detailům větší než doopravdy je. Japonsky mandlové oči a zadní světla mohou evokovat velkou podobnost s Peugeotem 207, nicméně, opět je to jen dojem z fotografií, realita je jiná a auta si nespletete. Dvojka má svůj styl, své nezaměnitelné křivky, japonský design říznutý evropským švihem...pro mne dokonalé. Boční linie, kterým dominují stoupající výlisy pod okny a nad prahy, jsou dynamické a dodávají Dvojce na dravosti. Zpětná zrcátka v atraktivním designu jsou rozměrná a dobře ladí k autu jako celku (což se třeba nedá říci o Opelu Astra, brrr). Velkým plus je chromová koncovka výfuku již od základu, dodáva zádi patřičný 'lesk'. Krom velkých děr pro kola mám k exteriéru ještě jednu výtku a tou je materiál na B sloupku a hraně dveří (inspirace u Apple?), který se rád 'opalcovává' a vzhledem k tomu, že se většina lidí při zavírání dveří tohoto místa dotkne, je to krapet nepraktické.

Inteligentně řešený interiér, tak by se dalo jednoduše popsat to, co člověk cítí po nastoupení do Dvojky. Přístrojový štít (podsvícení červenooranžové s regulovatelnou intenzitou) s velkým rychloměrem uprostřed, otáčkoměrem nalevo a palubním PC napravo (bohužel s ukazatelem teploty a průměrné/aktuální spotřeby až od verze TE plus, což je pro mě velké MÍNUS – většina aut nižší třídy ho má již od základu), ukazatel paliva je řešen digitální stupnicí, ukazatel teploty motoru je řešen dvěmi ledkami, modrou pro studený motor, červenou pro přehřátý...divné? Zvyknete si a rychle. Rychloměr vypadá sportovně, bílý podkres, velke číslice, naopak otáčkoměru vytýkám jedinou věc - tím, že nejsou jeho číslice rovněž podkresleny bíle, je hůře čitelný. Dosah všech ovladačů je bezproblémový a intuitivní. Kdo zná volant z předchozí generace Mazdy 6, nebo rovnou poslední MX-5, bude nadšen, protože tento kůží obšitý ve Dvojce se mu téměř vyrovná, volám BRAVO. Ovládání audiosoustavy na něm je logické a pohodlné, oceňuji 'šoupací' ovladač hlasitosti. Zvukový projev rádia s vestavěným CD/Mp3 modulem společně se čtyřmi reproduktory je více než dobrý. Samozřejmě audiofila neuspokojí, ale na sériovku není zvuku co vytknout. Malé mínus si odnáší CD mechanika, které trvá načtení CD s MP3 delší dobu (asi jsem příliš rozmazlený z Pioneera, kterého jsem měl v Puntu). Středový panel vypadá masivně, ale místa pro nohy je více než dost. Opět mám výtku k materiálu, je podobný jako na B sloupcích a tak mastnější prsty zanechají otisky všude. Řadící páka (potažená kůží) umístěná na středovém panelu je super věc, zvykl jsem si na ni rychle v Citroenu Jumper, zvykl jsem si i zde. Tím, že ve Dvojce člověk nesedí jak v pohodlném sofa (např. v M6), by řadička na obvyklém místě mohla být řidičem doslova lovena, tady stačí jen krátký pohyb, sešlápnout spojku a řadit, paráda. Řazení je přesné, rychlosti tam padají doslova samy, nehrozí žádné „hledání“. Za připlatek 2700,- můžete dostat řadičku s chromovaným detailem (standard v GT verzi). Schránka před spolujezdcem je na oko dvojitá, ve skutečnosti je mezi oběma prostory díra, ale i tak můžete mít po ruce mapu apod. a po otevření lovit třeba brýle, cdčka atd.. Bohužel nepatří mezi prostornější a pokud máte atlas velikosti A4 a více, budete ho muset vozit ve vnější části a bude přečuhovat do prostoru. Mezi sedadly je umístěn držák na láhev, zapalovač a pod krytem zdířka audiovýstupu. Sedadla jsou pevná, pohodlná, s dobrým bočním vedením. Na řidičových dveřích je ovládání pro přední el. okna a ovladání el. zrcátek, která jsou vyhřívaná a dají se jedním stiskem elektricky sklopit, užitečná věc. Bohužel mám zde další výtku - když už v celém interiéru je tolik na oko velice líbivých detailů v designu 'matný hliník', mrzí mě, že už nezbyla barva na vnitřní kliky dveří. Takto černé vypadají neatraktivně a ve dveřích se ztrácejí, škoda.

Výhled z vozu je vynikající, A sloupek překáží minimálně (což se například nedá říci o Fabii). Díky nízko posazené spodní hraně bočních oken a vyššímu posezu je výhled do stran a celkový přehled na silnici skvělý. Dozadu přes okno pátých dveří je vzhledem k jeho velikosti a vysokému posazení výhled omezený a při parkování může někomu činit problémy, je třeba mít dobře zafixovanou hloubku nárazníku, přesahuje mnohem více, než by se podle pohledu na zadní okno mohlo zdát. Posez na zadních sedadlech je standardní, místo na nohy v této třídě nevybočuje z řady a pokud vpředu nesedí dvoumetrový dlouhán, nemusí se člověk o svá kolena bát. Ale pro delší cestování v pěti je to samozřejmě nepoužitelné. Nicméně, v 95% budeme v autě jezdit dva, takže plně dostačující. Celkové zpracování, slícování jednotlivých dílů a použité materiály jsou kvalitní a na pohled vypadají luxusněji než na dotek (ale jak se již psalo všude mnohokrát, palubní desku osahávají jen úchylové, ruce patří na volant).

Svezení jedna báseň
Jízdní vlastnosti, to je to, o co tady kráčí...zmenšit, odlehčit a zdynamičnit. Takto by se dal popsat záměr Mazdy při tvorbě nové dvojky. Výsledek je dokonalý. Už jsem ji stačil protáhnout po dálnici a také po úzkých uličkách v zapadlých vískách za Ostravou, ani jedno není tomuhle autu cizí. Na dálnici je znát především dynamika a skvělé zpřevodování auta, už na jedničku má motor slušný záběr (který jsem v Puntu postrádal), řadím dvojku, ta je slabší (jako u všech menších obsahů), pak přijde trojka, auto pádí vpřed, čtyřka, na tachometru 140 a řadím pětku, která ještě stále slušně autu uděluje pokyny ke zrychlení až do 150, pak auto uvadne, ale ve 160 jakoby se vzmohlo k poslednímu výkřiku a rázem si to svištím 170km/h. Teď už jen vítr v zádech a rovinka, popř. donwhill, abyste na tachometru donutili ručičku doplazit se ke 180. Nevadí, motor je syrový, má par kilometrů a po zajetí se to ještě vytříbí. V kabině vládne převážně ticho, hluk od pneumatik minimální, tak samo aerodynamický hluk. Motor je odhlučněn výborně, pro běžné cestovní rychlosti se ozývá jen ševelení, takže ani při 140km/h nemusíte na spolujezdce zvyšovat hlas. Z dálnice sjíždím do malé vísky, za ní prázdná a přehledná rovinka, nikde nikdo, rozjedu to na 100km/h a rázem dupnu na brzdový pedál. Nástup je okamžitý, na vlhké vozovce se spíná ABS, auto zastavuje s přehledem rychle a leckterá jiná malá auta by mohla závidět. Vůbec brzdy a posilovač řízení si zaslouží 1 s *, jejich odladění je naprosto dokonalé, u brzd nehrozí střet s čelním sklem při polechtání pedálu, ale ani nejistota při jeho pořádném sešlápnutí. To samé platí pro posilovač řízení, který je přesný a řidič neztrácí kontakt s vozovkou, vždy ví, co přední náprava zrovna provádí. Po brzdovém 'testu' jedu dál, mířím si to mezi baráčky do úzkých uliček, přidávám plyn, brzdím, opět přidávám plyn, zatáčka, vjíždím na klikatou cestu mezi poli, losí test, nic...i přes jednoduchou zadní nápravu se mi nedaří dostat dvojku do úzkých, opět mohu jen zvolat BRAVO. Přejíždím různé nerovnosti, odladění podvozku je spíše tvrdší, ale do sportovního rázu bývalého Punta ještě něco schází, na druhou stranu si kostrč nenarazím, většinu rázů tlumí bez skrupulí perfektně. Ale i zde se najde slabina... odlétávající kamínky od posypu narážející do podběhů jsou slyšet. A jsou hodně slyšet. Nicméně, stačí zvýšit hlasitost rádia a je klid :). Vracím se na dálnici a v duchu si říkám: '140, klidným tempem pěkně domů, žádný vzruch.' Ano, na tachometru mam 140km/h, užívám si cesty, poslouchám ševelení motoru a hle, pohled na kapličku a je tam 170km/h. Úplně nenápadně, nevím jak, nevím proč, místo 140 jsem si to uháněl 170 ani jsem to nepostřehl.

Úžasné auto
Co říci závěrem? Tohle auto není pro chalupáře, do kufru toho moc nenaloží. Ale po tom jsem nikdy netoužil. Na stěhování jsou jiná auta. Takže pokud potřebujete druhé auto do rodiny, nebo jste mladí a hledáte šmrncovní auto říznuté sportovním duchem (tak jako já), je tohle ta správná volba. Některé nadchne vzhled, design, zpracování, jiné zase výbava (TE, popř. TE Plus) za rozumnou cenu, no a některé si získá svými jízdními vlastnostmi, a podle dosavadních testů mnoha automobilových plátků, také spotřebou (což zatím nemohu posoudit, nádrž jsem ještě nevyjel :)). Mazda udělala s Dvojkou správný krok, nedala na trend, šla proti němu, auto zmenšila, odlehčila, doslova celé změnila, a mé srdce si naprosto získala. A dlužno říci, že velkým plus je také přesun výroby zpátky do Japonska, přece jen přístup japonských dělníků je k práci naprosto odlišný než ve Španělsku, kde se vyráběla první generace Dvojky. Jak se to odráží na dodacích lhůtách? Posuďte sami, objednal jsem 5.2. a 1.3. jsem si ji odvážel. Na druhou stranu je tady fakt, že mi bylo řečeno, že další Spirited green TE bude k mání až v červenci :).