Volvo V60 DRIVe: Luxusní spoření

Volvo S60/V60 se jakožto první produkt značky vzniklý čistě pod taktovkou čínských vlastníků firmy na trhu velmi dobře etabloval a zdatně šlape na paty německé konkurenci. Jeho devízou je mimo nenapodobitelného zjevu také pestrá paleta pohonných jednotek. Při jejich zkoušení postupujeme směrem shora dolů, když jsme nejprve vyzkoušeli špičkový přeplňovaný šestiválec T6 s výkonem přes 300 koní a dále velmi povedenou dvoulitrovou zmenšeninu klasického pětiválce D5 v podobě provedení D3. Dnes se dostává řada na vůbec nejslabší motorizaci, kterou představuje známý turbodiesel 1,6 litru se 115 koníky. Výrobce slibuje, že díky komplexu dílčích inovací v čele se systémem start-stop se takto motorizovanou V60 dopravíte na jednu nádrž až 1500 km daleko. Nebude však zaostávat dynamika masivního kombíku?

Aktuální šedesátková řada je na trhu něco přes dva roky, její design však stále nelze hodnotit jinak, než jako prudce elegantní. Platí to i o kombíku, který se zcela vymyká zažité představě o této karosářské variantě některého vozu značky Volvo. Zapomeňte na hranaté stěhováky řady V70 (XC70) a všechny jejich přímé předchůdce z minulého milénia. V60 je v první řadě stylovým autem s neoddiskutovatelným sportovním nádechem, jakým se honosí třeba Honda Accord Tourer nebo Alfa 159 SW. Pozornost si zaslouží předek vozu s daleko od sebe umístěnými hlavními světly a lá Maserati Quattroporte, která opticky zvětšují čelní plochu. Boky tradiční masky pak lemují na výšku umístěné LED diody. Volvo je tradičně nabyté bezpečnostní výbavou a čím dál víc je to poznat i zvenku – stačí se podívat víc zblízka: čočky pomocných kamer v　přední masce a nad registrační značkou, parkovací senzory v　náraznících, čidla systému BLIS ve zpětných zrcátkách nebo černá škatule adaptivního tempomatu pod mřížkou.

Interiér šedesátkové řady v sobě snoubí klasické prvky vyvíjené automobilkou v průběhu uplynulého desetiletí s několika inovativními novinkami. Do první skupiny typicky spadá milovaná i proklínaná „mostovka“ středového panelu s maximálně zefektivněným rozložením jednotlivých funkčních tlačítek, do té druhé pak třeba vítané sjednocení zásadních informací palubních systémů do jediného centrálního displeje nebo zajímavá hříčka s nesymetricky umístěnými středními výdechy topení. Informační displej potěší rovněž intuitivní grafikou a kompletním českým překladem. Líbí se mi také tlačítko MY CAR, které bez složitého proklikávání košatými menu zobrazí stav aktivace všech zásadních systémů vozidla. Z příkladně pohodlných předních sedadel můžete nad očekávání snadno obhlížet své okolí, přičemž nejen jejich ztvárnění vylepšuje testovaná výbava Volvo Ocean Race (VOR) se svými typickými švy imitujícími plachtoví. Výhled na horní semafory mírně znesnadňuje jen rozměrné pole s čidly systému City Safe pod vnitřním zpětným zrcátkem. Zadní sektor pro pasažéry je oproti přednímu podle předpokladů stísněnější, na čemž má zásluhu především svažující se linie střechy. Zas tak zlé to ale není. Pokud vepředu sedí řidič do 180 cm výšky, celkem pohodlně si za něj sedne neméně vzrostlý občan, a to i díky patřičnému vybrání v zadní části předních opěradel. Znatelný limit tak představuje hlavně nízký strop, o případném středním pasažérovi raději ani nediskutovat. Kufr s 430 litry základního objemu není rozhodně nic ohromujícího, kdo si ale V60 kupuje, bude těžko čekat něco jiného.

(+) design přístrojové desky

(+) zpracování a použité materiály

(-) méně místa vzadu a v kufru

Volvo S60/V60 se honosí nadmíru pestrou nabídkou výkonných vznětových i benzínových motorizací, naším osudem však byla tentokrát ta vůbec nejslabší a nejlevnější z nich – šestnáctistovkový turbodiesel, který Volvo značí písmenky DRIVe na znamení šetrnosti k životnímu prostředí. Jinak jde ovšem o známý agregát vyvinutý PSA a klokotající třeba taky pod kapotami Fordů. Pro účely zástavby do fešného kombíku je naladěn na 84 kW výkonu a 270 N.m točivého momentu. Tolik strohá statistika. K velkým devizám motoru francouzského původu patří kultivovanost a měkký chod. V případě Volva je tu ještě přidaná hodnota v podobě vzorného odhlučnění ve všech otáčkových režimech. Na charakterní zvuk pětiválce v modelech D3 a D5 ale čtyřválec přirozeně nemá „buňky“. 1537 kg provozní hmotnosti kombíku na první pohled nevzbuzuje přehnaně optimistická očekávání stran dynamiky jízdy, realita ale vůbec není špatná navzdory velmi vysoké výkonové hmotnosti (18,3 kg/kW). Výkon přenášený na přední kola vám sice ruce z volantu neutrhne, na svižnou rovnoměrnou jízdu je ovšem síly dostatek. V nízkých otáčkách do 1.600 ot./min. se projevuje velké závaží, které musí motor uvádět do pohybu a pranic se mu proto nechce akcelerovat. Ideální cestovní režim představuje rozmezí 2.000 – 3.000 otáček, kdy stroj vládne maximální porcí točivého momentu a jízda tak může být v rámci možností příjemně pružná. Vytáčení nad 3.500 otáček naproti tomu postrádá většího smyslu – více síly vás už nad touto mezí nečeká a jinak nebývale úsporný vůz začne i solidně „žrát“.

V60 DRIVe bylo po velmi dlouhé době prvním Volvem, ve kterém jsem mohl okusit manuální převodovku, která je pro toto provedení jedinou možnou volbou. Šestikvalt mě potěšil takřka ideální uživatelskou vstřícností hodnou cenové kategorie automobilu. Ideálně uchopitelná řadicí páka klouže ve svých drahách s lehkostí ostrého nože klouzajícího holandským margarínem a jednotlivé rychlosti zapadají do vymezených prostor se samozřejmou přesností. Odstupňování je zdařilým kompromisem mezi požadavky na dynamiku (kratší první čtyři rychlosti) a ekonomiku jízdy (delší poslední dvě). Obcházením horké kaše jsme se dostali ke spotřebě DRIVu, která je skutečně vynikající. Aniž bych se o to nějak prvoplánově snažil, nedostal jsem se ve městě přes 6,5 litru na 100 km, dálniční odběr při zákonném tempu se zastavil ještě o půl litru níže. Jen tak pro zajímavost, ve 180 km/h si DRIVe řekne o stále dobrých 9 litrů. Výrobcem udávané hodnoty přirozeně vypadají ještě optimističtěji, i tak ale na 67 litrový „tank“ naprosto bez problémů bohatě překonáte 1000 kilometrovou vzdálenost ujetou na jednu nádrž. Svůj zanedbatelný podíl na tom má systém automatického vypínání motoru v případě, že jeho výkonu není zapotřebí. Ve Volvu tahle věc v praxi funguje podobně jako u konkurence, smířit se tedy musíte s nepřirozeným zhasínáním motoru na křižovatkách. Zařízení jde naštěstí obligátně vypnout.

(+) kultivovaný chod motoru

(+) nízká spotřeba

(+) perfektní řazení

Radost z jízdy není letitě to, co by zájemci o vůz švédské značky primárně vyhledávali. A jakkoliv se řada S60/V60 tváří sportovně, jezdění s různými provedeními „šedesátek“ nás přesvědčilo, že do značné míry zůstává vše při starém, takže místo aby vám auto zprostředkovalo maximum informací o dění pod koly, vás sportovně střižené kombi od vnějšího světa maximálně izoluje. Kamenem úrazu je především nekomunikativní řízení postrádající jakoukoliv zpětnou vazbu od hnaných kol, výsledkem čehož je, že se při snaze o rychlý průjezd nejen obtížněji trefuje do zatáčky, ale rychlé rovné úseky od řidiče navíc žádají občasné korekce přímého směru. V samotných zatáčkách V60 přitom sedí velmi dobře a je znát, že nejslabší motor ani zdaleka nevyužívá jeho bezpečný potenciál. Buď jak buď, účel pro který je V60 DRIVe stvořeno pospané nesportovní charakteristiky rozhodně neohrozí. Zato se můžete spolehnout na maximální akustický komfort a líbezné houpání na horších silnicích. Horší je tradičně jen utlumení hlubších výtluků, ale s něčím podobným se dnes díky konstrukci zavěšení těžko pasuje i kdejaký velký Citroën… Bezchybné jsou neunavitelné brzdy, které podobně jako řada elektronických asistentů, o nichž pojednáváme dále, notně přispívají k velmi bezpečné přepravě.

(+) tlumení nerovností

(+) dobrá izolace kabiny

(-) nekomunikativní řízení

Volvo sice proklamuje, že řidič je v jeho vozech vždy nadřazen veškeré elektronice, praxe je nicméně taková, že v autě na člověka co chvíli něco bliká a tůtá, podle toho, co se kterému systému znelíbí. Dlužno dodat, že pro bezpečnost a komfort přepravy jde většina z nich k duhu věci. Hlavní slovo má systém City safe předcházející čelní srážce se statickými i pohybujícími se objekty včetně chodců. Dokud nejdete víc než 35 km/h, dokáže elektronika po vyčerpání všech audiovizuálních výstrah úplně zastavit, po překročení téhle kóty zpomalí alespoň natolik, aby následky hrozící srážky byly co možná nejmenší. Předjezdcem City Safety je systém Colission warning, který vás umí na nebezpečí srážky velmi důsledně upozornit. Nad očekávání dobře fungoval adaptivní automat, který reaguje citlivě jako málokde. Umí nejen sledovat bezpečný odstup od auta jedoucího před vámi, ale i zcela zastavit a znovu se rozjet na předvolenou rychlost. Samozřejmostí už je systém BLIS hlídající dravé objekty v mrtvém úhlu vnějších zpětných zrcátek nebo uječený strážce toho správného jízdního pruhu.

Volvo V60 DRIVe beze zbytku naplňuje svoje ekonomicko-ekologické předurčení, když rozumná dynamika pohodového rodinného vozu jde ruku v ruce s málo vídanou úsporností. K tomu všemu se můžete spolehnout na tradiční švédské konstanty, jakými jsou skvělý vzhled a zpracování interiéru i zevnějšku, solidní variabilita a bezkonkurenční penzum bezpečnostní výbavy. Otázkou však zůstává, na kolik bude pro široké obecenstvo atraktivní také ne právě nízká základní cenovka za Volvo s výkonem malého Peugeotu.