Volvo S80 3.2 V6 - pohodlí nadevše

Podrobným testem prošlo nové Volvo S80 s šestiválcem 3.2 pod kapotou. To je dodávané ve čtyřech stupních výbavy. Základní KINETIC přijde na bezmála milion a čtvrt, druhá MOMENTUM na 1.336.000 Kč a námi testovaná SUMMUM NA 1.447.000 Kč, která čítá oproti předchozím výbavám navíc čalounění v jemné kůži, elektricky nastavitelné sedadlo řidiče s pamětí pro vnější zpětná zrcátka a sedadlo, sklopné zadní opěrky hlavy, bi-xenonové světlomety, vysokotlaké ostřikovače světlometů, dřevěné obložení a kola z lehké slitiny 7.0x17". Nabídka ještě zahrnuje vrcholnou verzi v ceníku označenou EXECUTIVE s magickou cenovkou 1.666.000 Kč.

Interiér:

Oku lahodící interiér snad na každého dýchne svou chladnou skvostnou elegancí. I majitelé německých limuzín se budou divit s jakou precizností je vnitřek S osmdesátky zpracován. Ladné netradiční křivky potrhují naprostou originalitu. Při celkovém pohledu na tuto palubní desku mívám jemně mrazivé pocity v zádech. Pokud ji mám k něčemu přirovnat, tak jedině k ledovci. Panensky čistá, krásná a zároveň mrazivá. Kombinace použitých materiálů na mně zanechala hluboký dojem. Cestující se cítí prostorně a útulně zároveň. Výhled z vozu směrem vpřed je díky dobře tvarovaným A sloupkům doslova výtečný. Vyhřívaná sedadla poskytují dostatek prostoru a velkou měrou přispívají k pohodlné jízdě. Pocit bezpečí umocňuje tlouška dveří, které navozují pocit nedobytné pevnosti.

Přístrojová deska je přehledná a palubní počítač umí dobře česky, což je milé překvapení. Dokonce i diakritiku zvládá na jedničku. Středový panel je doslova posetý tlačítky. První okamžik středová konzole působí nepřehledně. Je to však jen zdání. Tlačítka se během krátkého používání Volva stávají přehlednými, mají logické uspořádání a jejich ovládání nečiní žádný problém. K samotné ergonomii nelze vznést žádnou větší připomínku. A v jednoduchosti řešení jednotlivých ovládacích prvků je krása. Co se složitým systémem s desítkami podmenu a nepřeberným množstvím informací? Volvo vyznává jednoduché, přehledné řešení. Nic Vás neobtěžuje. Jen pokud dojde například k výpadku systému BLIS, nebo jiné poruše, budete decentně upozorněni zprávou na displeji palubního počítače.

Volvo tradičně své vrcholné modely doslova prošpikuje bohatou bezpečnostní výbavou. Výčet všech systémů by zabral příliš mnoho místa, tak si uvedeme jen ty nejdůležitější: ABS, EBA (brzdový asistent), EBL (rozsvícení směrových světel při nouzovém brzdění), DSTC (kontrola jízdní stability a trakce), SIPS (systém ochrany při bočním nárazu pomocí bočních airbagů), IC (hlavové airbagy), WHIPS (systém ochrany páteře opři nárazu zezadu), IDIS (informační systém řidiče), ISOFIX atd. atd.

Exteriér:

Příliš konzervativní Volvo S80 předchozí generace vystřídalo nové dynamické Volvo S80, které v každém vzbubí alespoň nepatrnou dávku emocí a zájmu. Během testu jsem několikrát přistihl majitelé ještě dražších vozů jak se zalíbením sledují ladné křivky testovaného kousku. Co víc si pohledem automobilky přát? Karoserie se prostě povedla, stejně jako interiér. Bi-xenové světlomety dodávnou pořádnou štávu a přední část nově působí lehce a možná i vzbuzuje dojem menšího vozu, než jakým S80 ve skutečnosti je. Z dálky si můžete nový model splést se starým, což berte jako odkaz na své dobré kořeny. Zblízka prostě vypadá lépe než z dálky.

Zavazadlový prostor pojme slušných 480 litrů zavazadel což méně než konkurence. Na druhou stranu lze zadní sedadla sklápět a dokonce uprostřed prostředního je k dispozici malý vstupní otvor.

Motor:

Základním nabízeným zážehovým motorem je pětiválec 2.5T s výkonem 147 kW a točivým momentem vrcholícím na hodnotě 300 Nm v rozsahu 1500 - 4500 otáček. Ten dokáže S80 s manuální převodovkou rozhýbat na stovku za 7,7 sekundy a ručička tachometru dosáhne nejvyšší rychlosti 235 km/h. Druhý motor v nabídce (námi testovaný) je šestiválec 3.2 produkující 175 kW a 320 Nm při 3200 otáčkách. S ním Volvo ve spojení s automatickou převodovkou atakuje stovku za 7,9 s a rozjede se až na 240 km/h. Vrcholný osmiválec 4.4 je dodáván výhradně ve spojení s automatickou převodovkou a pohonem všech kol (AWD). Osmiválec produkuje 232 kW a 440 Nm při 3950 otáčkách. Maximálka je eletronicky omezena na 250 km/h a stovku automat zvládne za 6.5 sekundy.

Zástupce vznětových motorů jsou pouze dva. Oba jsou pětiválce se systémem "Common Rail" o stejném zdvihovém objemu 2400 ccm. Slabší 2.4D poskytuje 120 kW a 340 Nm mezi 1750 - 4000 otáčky a výkonější D5 dává 136 kW a 400 Nm v rozpětí 2000 - 2750 otáček.

Všechny pohonné jednotky jsou nabízeny se šestistupňovou převodovkou. U nejslabšího benzínu lze volit mezi manuální či automatickou převodovkou Geartronic s adaptivní strukturou řazení umožňující manuální řazení, šestiválec a osmiválec lze pořídit pouze s automatem Geartronic a u obou dieselů máte opět na výběr.

Ale zpět k testovanému šestiválci. Jedná se o atmosfericky plněný, řadový šestiválcový motor s dvěma vačkovými hřídeli v hlavě válců (DOHC) s 24 ventily. Ty jsou doplněné o plynule měnitelné časování sacích ventilů (CVVT) spolu se systémem přepínání profilu sací vačky (CPS) v závislosti na otevření škrtící klapky. Motor je navíc vybaven elektronickým řízením a dvěma třícestnými katalyzátory s dvojicí Lambda sond.

Jízdní vlastnosti, aneb S80 v praxi:

Sešlápnutím brzdového pedálu a stlačením tlačítka START vůz ožije. Z pod kapoty se ozve jemné zabublání, přístrojová deska se probudí ze spánku a bi-xenové světlomety naskočí za jemného bliknutí. Ty zejména v noci dokonale simulují denní světlo. Po nastartování si mohu konečně seřídit volant (všemi možnými směry v dostatečném rozpětí), zpětná zrcátka a správnou polohu v koženém sedadle, tedy spíše křesle. Po levé straně se elektronicky seřižuje podélný posuv spolu s výškou sedadla a polohou opěradla. Správnou pozici nacházím až po pár minutách a ukládám ji do paměti. Před samotným rozjezdem se ještě chvilku rozhlížím, abych věděl kde mám co hledat. Nastavuji ve spleti tlačítek na středovém panelu duální klimatizaci a zapínám tlačítko s označením BLIS (na to jsem v praxi zvědavý). Po chvilce rozkoukání posouvám řadící páku z polohy "P" na klasické "D". Pouštím brzdový pedál a vůz se dává do chodu. Tiše a pomalu. Tlačím na plynový pedál a S80 se rozjíždí plynule kupředu. Automat řadí při klidném rozjezdu téměř nepostřehnutelně a klidně. Ubíhá několik kilometrů a užívám si bezstarostné pohodlné jízdy. S80 se přes nerovnosti doslova vznáší a o větších výmolech dává vědět tlumeně a s noblesou. Klid ve voze mi připomněl kdysi špičkově odhlučněnou Mazdu Xedos 9. Posléze narušuji ticho spuštěním kvalitní audiosoustavy, která produkuje naprosto špičkový zvuk. Tomuto Volvu je jedno po jakém druhu komunikace jede. Na všech se plavně vznáší.

Až razantním přišlápnutím plynového pedálu se dozvídám o šestiválci pod kapotou. Odezva šestiválce není k mému překvapení okamžiká. Chvilku musíte počkat, otáčky letí nahoru a až po chvilce vůz vystřelí kupředu. Ručička tachometru letí rychle nahoru a za doprovodu 238 koňového sboru produkuje uchu lahodné árie. Rychlé přejezdy z bodu A do bodu B nejsou pro S80 žádným problémem. Sveze Vás pohodlně a zároveň svižně. Pokud zatoužíte stejně jako já po ostřeší jízdě, doporučuji přepnout na sekvenční řažení. Odezva motoru je téměř okamžitá a vždy budete mít k dispozici požadovaný výkon. Ne, že by automat byl špatný, ale třeba na rychlé průjezdy zatáčkami se vůbec nehodí. Plyn musíte sešlápnout s dostatečným předstihem před zatáčkou, jinak se výkon dostaví až uprostřed zatáčky, kdy už je pozdě. Příděl výkonu s vozem dokáže učinit hotové psí kusy. Přesto mluvit o ostré jízdě s tímto luxusně pojatým sedanem ani moc nejde. S80 na to prostě není stavěná. Dovoluje rychlé přesuvy a poskytuje slušnou odezvu v řízení. Ale to nestačí. U takto komfortního podvozku není kličkování nebo řezání zatáček vůbec příjemná věc. Těžký vůz se do zatáček vrhá s ochotou, ale touhu pro rychlých průjezdech v zápětí zpečetí stabilizační systém, který nelze úplně vypnout. A to je dobře. Jedině tak Volvo dokáže zaručit bezpečnost posádky. Na blbnutí tu jsou úplně jiná auta.

S tímto Volvem jsem najezdil několik stovek kilometrů a převážnou část na automatický převod. Taky jsem se divil. Ale on ten automat k S80 prostě patří. Jízda s ním je velmi "easy". Hlavně po Praze jsem ho hned druhý testovací den pořádně ocenil. Popojíždění v kolonách je pro většinu řidičů vždy utrpení. Ne tak v tomto Volvu. Zde se v zácpě dostavá radost. Stejně jako u jízdy po dálnici. Na tempomatu stačí nastavit stotřicítku a už jen "kroutíte" volantem a okolní svět se pro Vás uzavírá. Systém BLIS (rozsvícením červeného světýlka v áčkovém sloupku tento pomocník upozorňuje řidiče že v této chvíli máme vedle sebe jiné vozidlo a předjíždět nelze) funguje celkem dobře až na občasné výpadky. Brzdy se u Volva snaží co můžou a odevzdávají slušný výkon. Ten je postačující i pro rychlé přesuvy. Pro sportovní jízdu která S80 nesluší, je výkon brzd nedostačující. Jen pár kilometrů jsem jel s S80 na samé hranici a před každou zatáčkou se vůz za plného brzdného účinku sunul kupředu. Zpomalení nedosahovalo díky větší hmotnosti mých požadavků. Je to logické. Lehčí vůz s polovičním výkonem by byl v serpentinách jasným vítězem.

Závěr:

Volvo S80 je zajímavou alternativou k vozům BMW řady 5 nebo éčkovému Mercedesu. S80 nabízí elegatní design s dynamickými křivkami a naprosto dokonalý interiér plný neotřelých tvarů. Největším překvapením oproti předchozí generaci pro mě byla kvalita zpracovaní interiéru a použitých materiálů. Ty rázem patří mezi to nejlepší co lze dostat. Volvo S80 nemá žádný závažný nedostatek, ba naopak. Výbavou a legendární bezpečnostní hravě překonává své konkurenty. V kategorii vyšší střední třídy si chyby nemůže dovolit žádná automobilka.