Škoda Roomster 1.4 TDI

Každý nový model mladoboleslavské automobilky je ostře sledován, diskutován a v neposlední řadě obdivován nebo naopak zatracován. Ano, řeč je o Roomsteru, který se prodává za vydatné markentingové podpory. Jaký je a čím (ne)poráží své konkurenty?

Příchod nového modelu mladoboleslavské Škodovky je úspěšný. Model se dobře prodává a svým netradičním vzhledem alespoň trochu rozčeřil konzervativní vody automobilky. Co se však skrývá za dobře zvládnutým nástupem nového modelu? Jedná se o stereotyp českých zákazníků kupovat Škodovky? Nebo Roomster překonává konkurenční modely svými schopnostmi a cenou? Neváhali jsme a půjčili si Roomster vybavený vznětovým tříválcovým motorem k týdennímu redakčnímu testu, abychom našli odpovědi na tyto otázky.

TIP: TEST SPOTŘEBY - Škoda Roomster 1.4 TDI

Exteriér:
Dosud žádné jiné škodovce nebyl ušit tak kontroverzní kabát jako právě Roomsteru. A je to dobře. V koncernové šedi nevýrazných modelů je konečně alespoň jeden zástupce se špetkou odvážnosti. A podle dostupných informací bude časem ještě lépe. Na začátek musím konstatovat, že Roomster není příliš fotogenický. Ve skutečnosti vypadá mnohem lépe než na fotografiích. To samé platí o barvách karoserie. Ne každá barva mu sedí, což je dáno především netradičními tvary.

Nová přední maska Roomsteru je předobrazem přídě nové Fabie. Černé žebrování masky chladiče patří tradičně k hlavnímu poznávacímu znamení všech novodobých Škodovek a mladoboleslavská automobilka se jen tak tohoto symbolu nevzdá. Po stranách hluboko do karoserie zasahují protáhlé světlomety. Celá přední část působí vyváženým dojmem. Naopak boční siuleta je nejvíce odvážná a kontraverzní. Vůz je totiž opticky rozdělen na přední a zadní část. Může za to boční okno řidiče, které plynuje nenavazuje na zbytek karoserie. Zadní partie zdobí vysoká zadní světla s čirou optikou umístěná na sloupcích, která jsou navíc orámována.

Mnoho lidí řadí neprávem Roomster do kategorie dodávek (po bok Berlinga, Partnera nebo Renaultu Kangoo). A tam doopravdy nepatří. Roomster je malé MPV připomínající dodávku pouze svým vzhledem (konkureční vozy jsou Meriva, Premacy atd.). Optické rozdělení na přední a zadní část v oblasti b-sloupků budí nejvíce diskuzí. Áčkové sloupky jsou provedeny v černé barvě, což vypadá celkem efektivně. Návaznost karoserie na přední dveře je nezvyklá a nesourodá. Přední boční okénka jsou nízká a za béčkovým sloupkem se nacházejí naopak rozměrná boční (zejména vysoká) okénka zadních dveří. Kliky zadních dveří jsou navíc skryty v céčkovém sloupku, který je taktéž celý černý. Přední část je určena řidiči a spolujezdci, druhá pohodlnému cestování na samostnaných sedadlech.

(+) design
(-) design


Interiér:

V testovaném voze překvapí velmi světlé provedení interiéru, které umocňuje rozměrné střešní okno. Provedení světlého interiéru mi přijde až moc luxusní pro běžné rodinné výlety, kdy bude kabina vozu trpět (ale to ukáže praxe). Sedačky nepatří k tomu nejlepší co lze sehnat. Poskytují dostatek prostoru, dobrou nastavitelnost, přesto se v nich necítím ideálně. Dokonce na zadních krajních sedadlech jsem se cítil lépe než na předních. Ve čtyřmístné kombinace si celá posádka užije dostatek místa i přiměřeného komfortu. Ovládací páka výšky sedadel by zasloužila přepracovaní.

Výhled směrem vpřed a do boku není ideální. Díky čelnímu sklu s úzkým profilem se musíte pokaždé před semaforem naklonit na volant. To samé platí o výhledu do strany. Zakulacení bočního okénka, které je zvenku efektní snižuje zorné pole výhledu. Naopak výhled ze zadních sedadel je ukázkový. Nejenže sedíte o pár centimetrů výše než vepředu, navíc rozměrná boční okénka zajistí skvělou podívanou. A nejen pro Vás. Díky značnému prosklení neuniknete pozornosti kolemjdoucích. Výhled vzad je díky prosklení dobrý. Výtečný pohled je směrem vzhůru díky panoramatické skleněné střeše. Velmi efektivní řešení projasnující celou kabinu vozu. Můžete tak s Roomsterem i za studeného počasí sledovat noční oblohu z vyhřátého interiéru.

Škoda, že Škoda nezůstala u konceptu. Palubní deska včetně přístrojové jsou sice na oko hezké, ale po nějakém čase se stávají naprosto nudnými. Bez nápadu. Jsou totiž víc než "německy strohé". Kaplička za volantem skrývá dvojici kulatých budíků mezi kterými je umístěn bíle podsvětlený displej palubního počítače. Kaplička je příliš fádní a plastová. Oproti tomu středový panel je elegantnější a v námi testované verzi skrýval rozměrný zeleně podsvícený displej autorádia a továrního navigačního systému, který svou funkčností zaslouží pochvalu. Navigace fungovala dobře i v nejzapadlejších lokalitách. Nad tímto velkým displejem nalezneme menší displej zobrazující údaje a nastavení klimatizace včetně ovládacích tlačítek. Nad nimi jsou už jen průduchy vzduchu. Před spolujezdcem se palubní deska opticky rozděluje na horní a spodní část. V každém díle je k dispozici úložná schránka. Pod spodní se nalezá vstup pro CD od navigace.

Ovládací prvky mají tradiční rozmístění. Jedinou výtku zaslouží ovládací prvek zpětných bočních zrcátek. Je umístěn na výplni řidičových dveří a manipulace s ním není zrovna pohodlná. Zadní okénka jsou stahovatelná pouze manuálně. Laciná černá páčka stahování okének působí v bílém interiéru až bizardně.

Vyjmutí jednotlivých sedadel v druhé řadě je poměrně jednoduché avšak fyzicky náročnější. Všechna tři sedadla lze při troše cviku vyjmout během okamžiku, avšak manipulace s nimi vyžaduje dostatek sil. Vyjmutí prostředího sedadla dovolí posunout krajní sedačky blíže do středu (o 11 cm), čímž zejména v oblasti ramen získáme nadprůměrný prostor, přičemž sedadla lze dokonce podélně posouvat v rozmezí 15 centimetrů.

Zavazadlový prostor pojme 450-530 litrů zavazadel v závislosti na posunu druhé řady sedadel. Pokud zavazadla vyjmeme, lze naložit pořádnou dávku věcí (až 1780 l). Dostatečný vstupní otvor (89 x 102 cm) zajistí přepravu doopravdy velkých předmětů. Mezi podběhy dosahuje šířka hodnoty rovného metru. Páté dveře se vyklápějí dostatečně vysoko a nehrozí riziko poranění ani u vyšších osob. Vyšší nakládací hrana může být pro někoho překážkou, nám však nevadila. Zavazadlový prostor je dobře vyřešen. Pochvalu zaslouží síť zabraňující nechtěnému posuvu přepravovaných předmětů.

(+) varibialita
(+) funkčnost tovární navigace
(+) pohodlná krajní zadní sedadla (možnost nastavení podélné posunu i sklonu)
(+) dobrý výhled
(-) ovládání funkcí palubního počítače na páčce
(-) netradičně umístěné ovládání bočních zpětných zrcátek
(-) sklon volantu a jeho smekavost
(-) příliš vyčnívající páky posuvu předních sedadel
(-) méně pohodlné přední sedadla (krátký sedák)
(-) zadní prostřední sedadlo je spíše nouzové

Motor:
Tříválcový vznětový motor patří svým papírovým výkonem k průměrným motorům. Avšak v praxi je ještě více průměrnější. Po nastartování snad každého překvapí hluk od motoru. Syrový klapot neutichá ani po zahřátí. Traktorový zvuk mi při jízdě s Roomsterem silně připomínal nedávno testovaný Jumper. I přes veškerou snahu o odhlučnění je klapot motoru nejslabším místem. Navíc tříválcové agregáty díky své konstrukci produkují nemalé množství vibrací. Zde se ani tolik nepřenáší do řadící páky jako do podlahy. Neumím si například představit cestovat s touto motorizací třeba k moři. Při plném obsazení včetně zavazadlového prostoru je nedostatek výkonu pořádně znát. O rychlém předjíždění pomalu jedoucích nákladních vozidel do stoupání si můžete nechat jen zdát.

(-) zvukový projev
(-) zátah až od 2000 otáček
(-) průměrné hodnoty spotřeby

Jízdní vlastnosti:
Roomster se na silnici chová jako běžný osobní automobil. Vyšší stavba není při jízdě vůbec zdát. Podvozek není špatný a můžeme ho srovnat s Fabií ze které pochází přední náprava (zadní je převzata z Octavie). Kompromis zvolený v naladění podvozku zaručuje klidné přejezdy s tlumenými ránami po nerovnostech. V běžném silničním provozu jsou schopnosti Roomesteru plně dostačující. Jediným neduhem je v extrému menší chuť vozu zatočit, což je dáno koncepcí vozu. Při opisu kružnice pod plným plynem se Roomster sune přes přední nápravu šikmo vpřed. Kola prostě nedokáží udržet směr jízdy. Ale na tyto kousky není Roomster stavěn. Jeho hlavní devízou má být rodinné svezení a to zvládá dobře. Řízení není příliš komunikativní, působí na mě chladně. Na dálnici oceníte jistou přední nápravu a ve městě slušné naposilování. Na dálnici je Roomster stabilní a podvozku motor prostě nestačí. Při povolené stotřicítce motor točí rovné tři tisíce otáček a při stošedesátce necelé čtyři tisíce otáček. I při této jízdě se vůz chová stabilně a vyrovnaně. Brzdy se mohou tradičně pochlubit dostatečným dimenzováním a hladkým chodem.

(+) přesné řazení
(+) brzdy
(+) stabilita
(-) chladné řízení a neochota zatočit

Závěr:
Testovaný Roomster není vůbec špatný vůz. S tímto tříválcovým motorem není tak dobrý, jak ho ostatní vychvalují, přesto na něm mnoho chybiček nelze najít. Roomster je svěžím přínosem v koncernové monotónní šedi. Po nudné Octavii neuškodí trocha oživení. Roomster bych si klidně koupil jako druhý vůz, ale s jiným motorem a za trochu jinou cenu. Přesto věřím, že Roomster je pro mnoho lidí velmi zajímavou nabídkou. Mé preference rodinného vozu jsou odlišné od pojetí Roomstera. Záleží co od svého nového automobilu očekáváte.