Peugeot 308 CC 1.6 THP: klobouk dolů

Česká veřejnost touží po velkých kombících, kam může naložit rodinu, pytel cementu a pak se před sousedem chlubit, „že mu jeho ropák žere jen pětku“. Peugeot 308 CC nic takového nenabízí a je především o pocitu, že když prší, jste v líbivém kupé, a když je slunce, máte stejně fešácký kabriolet.

Oblý, ale krásný
Auto vypadlo z dílny francouzského Peugeotu, takže prostě musí být pěkné. Tahle značka na krásu už od dob 206 hodně spoléhá, a i tady se jim práce velmi povedla. Auto vzhledově vychází z modelu 308, ale tahle podobnost končí někde u předního sloupku. Pak už jde vlastní cestou. A nutno říct, že autu moc sluší, ať je pevná skládací střecha natažená nebo složená. V této kategorii je podle nás 308 CC nejhezčím kouskem. Nemá totiž tak rovnou linii, jako třeba Volkswagen EOS, který vypadá skvěle odhalený, ale když natáhne střechu, jako by měl na karoserii bouli. Tady velký zavazadelník (nejmenší objem 266 l, největší 465 l!) plynuleji navazuje na střechu a vytváří harmonický celek.
Bohužel ale musíme podotknout, že Peugeot se z předchozích modelů nepoučil a stále je čelní sklo pekelně blízko hlav cestujících. Zvlášť vysocí lidé jsou jen pár centimetrů od rámu a hrozivě trčícího čepu zavírání.
Když jsme se už dotkli zavírání střechy – musíme podotknout, že je velmi rychlé a bez zbytečných pazvuků. Jen škoda, že se neustále musí tlačítko držet a pokud z něj sundáte prst, může se stát, že střecha nejenže zůstane napůl cesty, ale budete jí muset vrátit do výchozí polohy, aby zavírání vůbec fungovalo.

Kvalita a sympatie
Ke kvalitě zpracování máme jen málo výhrad. Vše je tam kde má, a ty tam jsou doby trapných nerovnoměrných spár, viklajících se dílů a vrzajících přístrojovek. Tohle auto má vše tam, kde má mít a nic není „šméčko“. Přístrojová deska převzatá z modelu 308 je velmi pěkná, přehledná a od nás dostává jedničku za ergonomii i krásu. Pochvalu zaslouží také trojice výdechů ve střední části přístrojovky. Třemi otvory se lépe směřuje proud vzduchu tam, kam zrovna pálí sluníčko.
Méně radosti dělá ovládání autorádia. Nějak jsme si nemohli zvyknout, že hlasitost se neovládá velkým otočným knoflíkem uprostřed, ale kolébkovým tlačítkem na kraji. Ale to je záležitost každého řidiče a jeho pocitu.
Přední sedadla jsou pohodlná. Opravdu nádherně si v nich člověk pohoví a ani na delší cesty nemají chybu. Na francouzské auto mají až nezvykle dlouhé sedáky a výborné boční vedení. Sedadla vzadu jsou už horší. I když se sem prý vejdou další dva dospělí lidé, my to raději nezkoušeli. Přece jen jsme trochu větší (téměř 190 cm), a tak vzadu u kolen zůstal prostor tak pro z půlky vytrhaný loňský kalendář.
Sympatie si u nás auto získalo ofukováním krku teplým vzduchem. To je báječná novinka v tomto segmentu (dnes má jen Mercedes-Benz). Když máte pocit, že dostanete z průvanu housera, stačí zapnout a na krk začne proudit krásně teplý vzduch z výdechu mezi opěradlem a opěrkou hlavy.
Bohužel je ho zapotřebí víc než dost. Do interiéru celkem dost fouká, a to i při vytažených okénkách. Abyste měli opravdu větrnou pohodu, musíte nasadit větrný štítek nebo střechu.
Nyní něco k tradiční nectnosti kabrioletů – krutu karoserie. Při stažené střeše je cítit, že i když se Peugeot snažil vyztužit vůz jak se dalo, stále to není ono. Torzní pohyb zadní části vůči přední je stále patrný. Toto vlnění se dá přehlédnou, když je střecha dole, ale když je nahoře, a auto by mělo být tužší, už to nepromíjíme. Stálé vrzání od levého zadního sloupku a permanentní touha zadních kol sedět jinak než ve správném úhlu, to se v době moderních a technicky téměř dokonalých aut nedělá.

150 koní málo
Pod kapotou našeho vozu byl zážehový čtyřválec o objemu 1,6 litru s přeplňováním a výkonem 110 kW (150 koní). Na první pohled solidní dávka síly. Jenže opak je pravdou. Motoru se moc nechce. Má dost touhy jet rychle, ale ne zrychlovat. Tabulková hodnota zrychlení z 0 na 100 km/h za 9,8 sekundy už ledacos naznačuje. Ale hlavně se auto potýká s pružným zrychlením. Těžká karoserie (provozní hmotnost 1587 kg) dělá točivému momentu (240 N.m při 1400 ot./min) problémy, a velmi často jsme se setkali s tím, že síla nedostačovala ani na předjetí náklaďáku. Spotřeba se přitom pohybovala v průměru kolem devíti litrů na 100 km, kdy jsme vyzkoušeli všechny typy jízdních situací (město/mimo město/dálnice) rovným dílem.
Peugeot 308 CC bychom tak v rámci motorizace věnovali spíš víkendovým řidičům, kteří moc často nejezdí, nebo touží po tiché a klidné jízdě.
Podvozek vozu doznal proti předchozí generaci změny dost radikální. Byl přitvrzen a chová se mnohem lépe. Sice se stále mírně houpá, ale už to není to pekelné vlnobití z modelu 206. Kdyby byla karoserie tužší a držela kola ve správném směru, byli bychom s ním velmi spokojeni.
Příjemnější je také proti předchozí generaci lehce tužší řízení (ale stále prosti německým vozům o dost přeposilované) a přesnější řazení (i tady je mezigenerační posun znát, ale proti Němcům…). Brzdy mají laxnější nástup, a je tedy třeba na ně dost silně tlačit, pokud je třeba vyvodit vyšší brzdný tlak. Navíc se za okamžik „zadýchaly“ a v serpentinách byl silně cítit fading, tedy vadnutí brzd vlivem tepelného zatížení.

Pod 600 nejde
Základní cena vozu je jednu stokorunu pod 600 tisíc korun. Takže kupte si k tomu koberečky a už nikdy se na magickou hranici nepodíváte. Náš vůz s manuální šestistupňovou převodovkou stojí od 675 900 korun. Ještě dražší jsou pak diesely.
Podívejme se spolu na základní ceny konkurence. Již zmíněný Volkswagen EOS začíná v akční slevě na 699 900 korunách (1.4 TSI/90 kW). Starší Renault Mégane Coupé-Cabriolet 1.6/82 kW přijde nejméně na 569 900 korun. Opel Astra Twin Top (1.6/85 kW) se nabízí za 625 900 Kč. A Ford Focus Coupé-Cabriolet stojí minimálně 686 990 Kč (1.6/74 kW). Takže ve výsledku je Peugeot 308 CC vlastně levná záležitost. Pro koho je tohle přece jen moc peněz, má možnost sáhnout po menších modelech, jako je například Peugeot 207CC. Ten začíná už na 509 900 korunách.

Pozn.:fotografie modelu Peugeot 308 CC 2.0 HDI jsou ilustrační