Peugeot 108 1.0 VTi: Štika ulic

Nejmenší auta se u nás dlouhodobě netěší příliš velkému zájmu zákazníků. Důvod je zřejmý – modely o třídu, ale i o dvě větší stojí nezřídka kdy jen o málo více. Logicky přitom nabídnou štědřejší nabídku všeho od prostoru v kabině, přes vyšší míru bezpečnosti nebo bohatší výbavu a pohodlí. Typickým miniautem je i zástupce Peugeotu vyráběný spolu s Citroënem C1 a Toytou Aygo v kolínské továrně TPCA, jehož cena startuje na 228.900 korunách za pětidveřovou verzi v základní výbavě. Provedení se třemi dveřmi je o 5.000 Kč levnější, my jsme však vyzkoušeli právě pětidveřák se základním motorem a střední výbavou Active.

Nákupní taška do města, kterou stále ještě můžeme zváti novinkou, se drží účelného stylistického jazyka předchozí generace, což značně usnadňuje identifikaci nejen v městském provozu. Vedle sci-fi Toyoty a vyparáděného Citroënu působí Peugeot C1 každopádně nejuhlazenějším dojmem. Výjimkou byly veselé barevné štráfy na bílém pozadí, do kterých byla namaskována zrcátka a hlavní část přístrojové desky.

Interiér jedničky si podobně jako u kolegů ze středočeské trojice na nic nehraje a místy vyloženě staví na odiv svůj proletářský původ, což ještě více vynikne u testovaného provedení Active bez dotykového displeje s množstvím interaktivních funkcí. Radost jsme měli z překvapivě velkorysých předních sedadel, ve kterých se dá bezbolestně strávit i delší cesta, jakož i ze vzdušné atmosféry v přední části kabiny. Mnohem méně už budete mít z miniaturního (leč mezigeneračně přece jen zvětšeného) zavazadlového prostoru. Stísněné pocity panují i na zadních sedačkách, které jsou vhodné nanejvýše na kratší příměstské přesuny, u třídveřového provedení pak mají vyloženě nouzový charakter. Přístrojové vybavení je maximálně jednoduché, u auta velikosti stoosmičky nás ale sériová absence otáčkoměru neurážela – ve standardu jej má pouze nejvyšší výbava.

(+) účelný a bytelný interiér
(+) dostatek místa vpředu a pohodlné sedačky
(-) stísněná zadní část a malý kufr

Po opuštění myšlenky pohánět minivůz naftovým motorem zbyly kolínským trojčatům v hnacím portfoliu dvě tříválcové benzínové jednotky – základní litr původem od Toyoty a výkonnější jedna dvojka, která je konstrukcí PSA. Slabší z motorů, se kterým jsme jezdili my, je trochu paradoxně nadán delšími převody než výkonnější dvanáctistovka a jízda takovouto stoosmičkou se proto velmi podobá první generaci. To neznamená nic jiného, než že ve městě je auto dostatečně hbité, na dálnici však rychle ztrácí dech. S malým motůrkem jsme každopádně většinou nejezdili za více než pět litrů, ocenili jsme také v rámci možností docela příjemně kultivovaný chod. Přivyknout je nutno právě jen delším převodům, takže zařazeno zpravidla musíte mít o jeden stupeň níže, než jste zvyklí. Taková dvojka lze ale na druhou stranu bez úhony na motoru klidně vytočit i ke stokilometrové rychlosti! Dobrým pomocníkem je také dlouhá řadicí páka, která je ideálně po ruce a její pohyb v kulise je přesný a hbitý.

(+) dostatečný výkon pro jízdu ve městě
(+) nízká spotřeba
(-) nutnost přivyknout dlouhým převodům

V rámci kategorie nejmenších aut platil trojlístek 108/Aygo/C1 vždy za etalon dobrého kompromisu mezi jízdním komfortem a dostatečně jistým ovládáním při vyšším tempu. Nejinak je tomu i u nové generace. Jízdní stránka života se stoosmičkou potěší především nadmíru komfortním podvozkem, který s nečekanou grácií pohlcuje i hodně delikátní nerovnosti českých silnic bez jakéhokoliv tvrdého rázování – je to trochu paradoxní situace, když povážíme, že vlajková loď Peugeotu, model 508, podobně přesvědčivý rozhodně není a to ani na střídmých 17“ kolech. Příjemným zážitkem je i nečekaně hravá jízda v zatáčkách, kdy je z malého auta velmi bezprostředně cítit, co má zrovna v úmyslu; pochválit musíme samozřejmě také obratné manévrování v těsných městských prostorech – tady stoosmička plní svoji predikovanou úlohu zcela suverénně. Na dlouhé cesty však příliš nemyslete. Pro dva je sice malý Peugeot pohodlný dost, nedostatečný výkon ve vyšších rychlostech a frenetické vrčení tříválcového litru v otáčkách však dokáží pěkně otrávit život i otrlým cestovatelům.

(+) hbité chování podvozku
(+) pohodlné odpružení
(-) za město raději moc nevyjíždějte

Když odhlédnu od strategicky ne úplně šťastně nastavené cenové politiky výrobce a smířím se s limity kategorie minivozů, není stoosmičce příliš co vytknout. Líbily se mi především živé jízdní vlastnosti a hravé řízení, které mě tešilo mnohem více než jízda s některými rodinnými kompakty či drahými sedany.