Hyundai ix35 – čím vyniká a jak se s ním jezdí?

Vozy SUV se stále těší veliké oblibě, a to ať už kvůli svým terénním vlastnostem, tak třeba vzhledu, nebo výhledu z místa řidiče. V téhle kategorii se tak vozy výrazně liší svými schopnostmi, proporcemi a mimo jiné i cenově. Dnes se podíváme do kategorie menších SUV kolem ceny 600000,- Kč a to konkrétně na Hyundai ix35 v provedení 4x2. Důraz u těchto vozů není kladen tolik na terénní schopnosti, jako spíše na praktičnost, jízdní vlastnosti a styl.

Exteriér: dravý a líbivý
I přes to, že má vůz krátké převisy a světlou výšku 170 mm, je na první pohled poznat, že je určen spíše pro jízdu na silnici. Linie ix35 vychází z nového „fluidního“ designu automobilky Hyundai. Na přídi tedy najdeme pro nový design typický šestiúhelníkový otvor chladiče. Líbí se mi protáhlý tvar světlometů, které se díky hraně kapoty s prolisem mračí a dodávají tak přídi agresivní výraz. Na konci světel potom začíná boční linie, která se ztrácí ve předních dveřích a následně opět vystupuje z dveří zadních. Střecha vozu se svažuje směrem dozadu a společně se zužujícími se bočními okny tak silueta evokuje dojem kupé. Proporcím vozu pomáhají i černé plasty prahů a spodních části dveří, které nejen že chrání karoserii v lehčím terénu, ale především zdařile opticky zmenšují výšku ix35. Zádi vozu dominují světla, která se mračí za pomoci pokračující boční linie. Nemohl jsem si pomoct, ale zezadu mi auto hodně připomínalo Forda Kugu. Zajímavá je pak spodní hrana zadního okna, která vytváří dojem jakéhosi spoileru. Mnou testovaný vůz měl elegantní stříbrnou metalízu „Sirius Silver“ (příplatek 13000,- Kč) a jezdil na slušivých 17“ kolech (standardní pro výbavu Style 4x2). Nechyběly samozřejmě ani pro SUV povinné střešní ližiny (standard pro všechny výbavy). Díky svým proporcím a chytrému designu působí ix35 lehce sportovním dojmem a celkově se mi líbí. Srovnám-li vzhled vozu s přímým předchůdcem v podobě modelu Tucson, je ix35 designově obrovským krokem vpřed.

+ povedený design

Interiér: praktický a pohledný
Interiér vozu je přinejmenším stejně atraktivní jako exteriér. Jsou v něm znát dynamické linie a je velmi dobře slícovaný. Při podrobnějším průzkumu ale zjistíte, že většina plastů je tvrdých. Hned na první pohled zaujmou dva seseknuté tubusy přístrojové desky. Ty jsou stejně jako zbytek interiérových doplňků vyvedeny ve stříbrné barvě a s jinak tmavým interiérem tak kontrastují. Seseknutí tubus je možná efektní, ale v praxi se na zešikmených sklech často odráží okolí a snižuje se tak čitelnost jinak povedených ukazatelů. V tubusech najdeme vlastně všechny potřebné přístroje, přičemž teplota a stav paliva se zobrazuje na kulatých displejích ve středu ciferníků. Přístroje jsou i se zbytkem interiéru podsvíceny bílo-modře, naštěstí však v noci příliš neoslňují. Mezi tubusy se pak nachází displej palubního počítače. Středová konzola palubní desky je vystupující a působí mohutně. Překvapila mě jakási kaplička nad rádiem, která ovšem plní pouze estetickou funkci. Pod ní se nachází ovládací panel audiosystému, jehož tlačítka působí kvalitně. Ve všech výbavách je ozvučení řešeno šesti reproduktory a s kvalitou zvuku jsem byl spokojený. Mezi tlačítky ovládání radia se nachází i jedno označené „dark“, které v případě potřeby zhasne panel audiosystému. Zklamalo mě ale, že neumí ztlumit podsvícení i u zbytku přístrojů, jako například u některých vozů Citroën. Na panel rádia navazuje ovládání dvouzónové klimatizace (standard pro výbavu Style a vyšší), po jehož stranách se nachází tlačítka na ovládání vyhřívání oken. Esteticky je středový panel vyvážený, ale tlačítko sloužící k vyhřívání čelního skla je tak až příliš daleko. Pod klimatizací pak najdeme ještě tlačítka na vyhřívání sedadel (součást výbavy Style a vyšší) a vypínání parkovacích senzorů. Zajímavě řešená je schránka na středovém tunelu, která je ohraničena jakýmisi madly a ukrývají se v ní konektory USB a AUX pro audiosystém. Pochvalu si zaslouží odkládací prostory, kterých je tu dostatek. Cestující tak mají k dispozici kapsy ve dveřích s prolisy na litrovou PET láhev, na středovém tunelu dva držáky na kelímky, hluboké úložiště v loketní opěrce nebo třeba stropní schránku na sluneční brýle. Součástí výbavy Style je polokožený interiér, díky němuž jsou opěrky rukou a sedadla doplněny umělou černou kůží. U sedáků bohužel kontakt kůže s plastovými díly způsobuje nepříjemné vrzání, což je asi jediná výtka ke zpracování interiéru. Posaz je díky nastavitelnému sedadlu a volantu příjemný a řidič má k dispozici jednoduché, leč funkční ovládání bederní opěrky. Sedadla jsou ovšem docela mělká a tak neposkytnou žádné boční vedení. Vadila mi také trochu moc předsunutá hlavová opěrka. Kožená je dále i řadící páka a čtyřramenný volant. Ten je anatomicky tvarovaný a nachází se na něm kolébkové ovladače rádia, tempomatu a handsfree. Zaujalo mě umístění ovládacích páček za volantem, které jsou umístěny výše než u ostatních vozů a nabádají tak k držení volantu v pozici „za deset dvě“. U vozů kategorie SUV je vyzdvihován výhled z vozu a nejinak je tomu u ix35. Parkování trochu komplikuje nezřetelný předek vozu a úzké zadní okno, které ovšem zachraňují parkovací senzory. Pojďme se ale podívat dozadu. Díky šikovným prolisům na nohy v opěrkách předních sedadel mají cestující dost místa a ani klesající střecha vozu mi nečinila žádné potíže. Úložných prostorů tu je k dispozici stejně jako vepředu a prostřední opěrka lze pří cestování ve čtyřech sklopit. Jediným omezením zadních cestujících jsou zužující se boční okna, díky nimž se mohou cítit trochu stísněně. Zavazadlový prostor nabízí nadprůměrných 465 l (Ford Kuga 360 l, Nissan Qashqai 410 l), což vzhledem k přítomnosti plnohodnotné rezervy (kromě výbavy Classic standardní) překvapí. V kufru navíc potěší praktický systém na uchycení nákladu a také nízká nakládací hrana. Asymetricky dělená sedadla lze samozřejmě sklopit, čímž se zavazadlový prostor rozšíří na 1436 l. Sedadla ale bohužel nevytvoří rovnou ložnou plochu.

+ dobré slícování
+ velikost zavazadlového prostoru a praktičnost
+ bohatá výbava
- tvrdší plasty
- absence bočního vedení sedadel

Motor: točivý pracant
Pod kapotou naší ix35 se schovával přeplňovaný diesel 1.7 CRDI VGT. Ten podává při 4000 ot. / min. výkon 85 kW (115 koní) a disponuje od 1250 otáček točivým momentem 260 Nm. Po nastartování se ozve zvuk typický pro naftové motory a bohužel příliš neutichá ani po zahřátí motoru. Vzhledem k váze vozu (1490 kg) je s tímhle motorem ix35 svižná tak akorát. Potěšil mě charakter motoru, který začíná táhnout od 1500 otáček a ochotně pokračuje až nad 4500 ot. / min., vzhledem k hlučnějšímu projevu jsem se ale raději držel pod hranicí 3500. Agregát je spárovaný s manuální šestistupňovou převodovkou, kterou bych řadil spíše k horšímu průměru. Mohla by být přesnější a místo prvního se ochotně omylem řadí třetí rychlostní stupeň. Dojem z převodovky dále kazí spojka, která má zvláštní chod pedálu. Při pouštění v ní totiž není cítit naprosto nic a tak si musíte místo záběru motoru zapamatovat. Přijatelná byla spotřeba motoru, která činila při městské jízdě 6,5 l / 100 km a mimo město 6 litrů. Snížit spotřebu mi pomohla i „kontolka ekologického stylu jízdy“, která radí, kdy přeřadit nebo podřadit.

+ spotřeba
+ rozsah použitelných otáček
- nekultivovaný motor
- spojka a převodovka

Jízdní vlastnosti
Agresivní vzhled ix35 ve mně vyvolal zvědavost ohledně jízdních vlastností. Přední náprava je typu McPherson se stabilizátorem a zadní je víceprvková. Náš vůz byl obut do pneumatik o rozměru 225 / 60 R17, které ix35 dodávaly dostatek trakce. Podvozek byl naladěn tak, aby auto zůstalo dobře ovladatelné i při vyšších rychlostech a v zatáčkách. Při nižších rychlostech tedy působí tužším dojmem a zejména zadní náprava na nerovnostech poskakovala. Potvrdil se tak můj dojem, že je vůz určen spíše než do terénu na silnici. Nějakou tu polňačku nebo lesní cestu ovšem ix35, byť za cenu sníženého komfortu, hravě zvládne. Nejvíce zklamaný jsem pak byl z řízení vozu, které je na středu velmi nervózní a navíc z něj není nic cítit. Brzdy jsou naštěstí mnohem lepší, příliš nevadnou a snadno se dávkují. Zajímavý je systém asistence sjíždění kopců, který po aktivaci při vyřazené rychlosti udržuje stálou rychlost klesání vozu. Zároveň přibrzďuje jednotlivá kola tak, aby zabránil smyku vozu a potencionálnímu převrácení. Kromě zimních období systém oceníte i v běžném provozu, protože funguje také jako asistent rozjíždění do kopce. Na několik vteřin vůz přibrzdí, což potěší především kvůli obtížné manipulaci se spojkou.

+ dobrá ovladatelnost při vyšších rychlostech
+ brzdy
- tužší při nižších rychlostech
- nervózní řízení

Závěr
Ix35 mě i přes některé chyby potěšilo. Vzhledově se ix35 povedla a oproti předchůdci Hyundai Tucson je rozdíl propastný. Jeho jízdní vlastnosti jsou dobrým kompromisem mezi pohodlím a ovladatelností, přičemž vás nezastaví ani nějaká ta polňačka. Pro větší dovádění v terénu bych ale raději zvolil variantu 4x4. Pro běžné jezdění bude testovaná motorizace stačit, kdo ale touží po sportovnějších vlastnostech, musí zvolit výkonnější dvouiltr (184 koní, pouze v provedení 4x4), nebo točivější a žíznivější benzínový agregát (163 koní). Silnou stránkou ix35 je pak praktičnost dobře zpracovaného interiéru a především bohatá výbava. Námi testovaný vůz s výbavou Style vyjde na 607000,- Kč a cenově mu tak může konkurovat jen Nissan Qashqai 1.5 dCi. O tom, že se za danou cenu jedná o výhodnou koupi, ostatně svědčí i třetí příčka v prodejnosti terénních vozů za první čtvrtletí 2011.