Fiat Bravo - boduje vzhledem, prohrává prostorem

Nástupce modelu Stilo patří k nejpřitažlivějším vozům nižší střední třídy. Atraktivní kabát Fiatu Bravo má silné sportovní akcenty, ale neokoukané rysy si vyžádaly některé ústupky.

Nabízí se příměr ze světa klasické hudby. Zatímco Bedřichu Smetanovi stačil jediný hudební motiv, aby zručně poskládal celou symfonii, Antonín Dvořák chrlil jeden nápad za druhým a rozmařile je vršil v geniální celek. Ve světě automobilových značek je to zrovna tak. Zatímco většina trpělivě vymýšlí stále jiné variace na jediné téma, každý nový Fiat bývá velkým překvapením. A přesto, že na jeho přídi lze vystopovat geny Maserati Coupé a záď jako by přebrala proporce Alfy Romeo Brera, je nový model Bravo jedinečným originálem, který ukázal, že má smysl hledat další cesty.
Po rozporuplné etapě z počátku století, kdy se automobilka zhlédla ve Volkswagenu Golf a chtěla postavit vlastní "solidní auto", se navrací k tomu, co jí sluší nejlépe: silný emocionální náboj, který pětidveřové stilo postrádalo. Jeho nástupce ho má na rozdávání. A kdo by si toho náhodou nevšiml, rozhodně nemůže přehlédnout působivou televizní reklamu. Umělecká kamera v ní zachycuje, jak bravo přichází na svět. "Nádherná bytost, jsi jedinečný na celém světě, nádherný strach, mít tě vedle sebe," zpívá k tomu zpěvačka Gianna Nannini. Klidně by to mohl být kýč, ale při pohledu na vůz vynořující se z galvanické lázně to kupodivu dobře funguje.
A přitom je bravo dobrým příkladem, že za kvalitní design nemusí automobilka chtít přehnané peníze. Kdo se spokojí s benzinovou čtrnáctistovkou s pětadevadesáti koňmi a základní výbavou, může mít auto už za necelých 370 000 korun. Testovaná verze Emotion s naftovým multijetem 1.9 (150 k) za 584 900 však stojí těsně pod vrcholem cenové pyramidy. Dražší už je jen verze Sport, která vyjde bez stokoruny na 600 000.

Německé vedení, japonská kvalita
Svými vnějšími rozměry patří bravo k největším modelům nižší střední třídy. Ve skutečnosti pouze teoreticky, protože v praxi je tu leccos podřízeno kráse. O dvojici cestujících vpředu je postaráno příkladně, na zadních sedadlech však bude hlavám vyšších postav poněkud těsno. Ani prostoru pro nohy tu není právě nadbytek, v tomto směru je na tom hranatější stilo o něco lépe. A kufr? Objem 400 litrů je opět rekordní, ovšem jeho využitelnost poznamenala vysoká nákladová hrana.
Jako by si nové bravo vzalo příklad z méně praktického stylu alfy romeo - platí to nejen o poněkud rozšafném nakládání s vnitřním prostorem, ale třeba i o špatně čitelných "budících" na přístrojové desce. Jsou však věci, které spřízněná alfa umí lépe. Příplatková kožená sedadla brava vypadají moc pěkně, poskytují však jen nepatrnou oporu v zatáčkách. A to by se alfě nestalo.
Co se však novému německému managementu nepochybně daří, je dohled nad kvalitou. Ta tam je fiatovská ležérnost 90. let - nové bravo budí solidní dojem nejen svým zpracováním, ale i volbou materiálů. Za vzor si automobilka vzala japonskou Toyotu. A všech dva tisíce zaměstnanců továrny v italském Cassinu, kde se bravo vyrábí, muselo projít školením podle japonských norem.

Skvělý motor, průměrný podvozek
Zatímco kabát brava je kompletně nový, technika zůstala prakticky beze změn. Podvozek má, stejně jako stilo, přední nápravu typu McPherson a vzadu jednoduchou klikovou. Dobře zavedený je i stopadesátikoňový turbodiesel, který v bravu tvoří vrchol nabídky naftových motorů. Kultivovaným projevem, ochotou zabrat i z nízkých otáček a spotřebou (během testu 6,1 litru) patří mezi nejlepší naftové čtyřválce současnosti. Podvozek už ovšem v superlativech hodnotit nelze. Jeho slabinou je komfort. Drobné výmoly i jízdu po kostkách zvládá ještě obstojně, horší je to s filtrací příčných nerovností, kdy rázy od kol pronikají k posádce s nepříjemnou intenzitou. Nabízí však i klady - překvapí hlavně klidem a pocitem stability, který navodí při vysokých dálničních rychlostech.
Bravo má také relativně malou zasklenou plochu. Týká se to hlavně bočních oken a zadního skla. Když se k tomu přičte široký středový sloupek a ještě masivnější sloupek zadní, pak je zřejmé, že o ideálním výhledu na silnici nemůže být řeč. A protože si díky tomu řidič připadá jako za volantem nějakého sporťáku, kriticky hodnotí funkci posilovače řízení. Objektivně vzato, jeho schopnost zprostředkovat dění od kol není zas tak špatná - jako v alfě romeo to však také není.
Nový fiat má nepochybně spoustu vlastností, na kterých by si konkurence typu Ford Focus nebo Toyota Auris smlsla. Alespoň pokud jde o prostor, do ideálu rodinného auta je relativně daleko. Zároveň však nepůsobí jako mistr kompromisů, jak bývá v této cenové kategorii zvykem. Bravo je model se silnými sportovními akcenty, s výraznými a dosud neokoukanými rysy. Kdo má rád italský styl, porozumí slovům písně z televizní reklamy: "Proletím hromy a blesky, jen abych tě měla."

Fiat Bravo Multijet 1.9 (150 k) Emotion

Druh motoru/počet válců/ventilů	řadový vznětový/4/4
Objem cm3	1910
Max. výkon (kW/k) při otáčkách (ot./min.)	110/150/4000
Max. točivý moment (Nm) při otáčkách	320/2000
Provozní hmotnost/užitečné zatížení (kg)	1435/435
Délka/šířka/výška (mm)	4336/1792/1498
Rozvor náprav (mm)	2600
Průměr otáčení (m)	11,0
Objem kufru (l)	400-1175
Převod hnací síly	pohon předních kol, šestistupňová mechanická převodovka
Max. rychlost (km/h)	209
Zrychlení z 0 - 100 km/h (s)	9,0
Spotřeba paliva město/mimo město/kombinace	7,6/4,5/5,6

Klady a zápory

+ atraktivní design	- prostornost interiéru
+ použité materiály a zpracování	- tvrdý podvozek
+ tichý motor

Sériová výbava
ABS, ESP, šest airbagů, elektricky ovládaná okna a zrcátka (vyhřívaná), výškově nastavitelné sedadlo řidiče, nastavitelný volant ve dvou směrech, dálkové centrální zamykání, autorádio s CD a šesti reproduktory, palubní počítač, automatická dvouzónová klimatizace s výdechy i k zadním sedadlům, tempomat, parkovací senzor vzadu, volant, hlavice řadící páky a ruční brzdy potažené kůží, 16" kola z lehkých slitin, dojezdové kolo 15".