Citroën C5 2.0 HDi Tourer: Stále ve formě

Velké kombi je pro Citroën typické jako pro málokterou jinou evropskou automobilku. Romantičtější z členů skupiny PSA sice už bohužel odložil tradiční označení break, jímž častoval praktické verze odvozené od typů DS, XM či Xantia, velký rodinný koráb je tu však s námi stále navzdory ubíhajícím letům. Citroën se všemi možnými způsoby snaží svoji nabídku zatraktivnit a mimo jiné se proto C5 jako jeden z mála „manažerských“ vozů umí s cenou dostat pod půl milionu korun. To však nebyl případ námi zkoušeného dvoulitru v nejlepší výbavě Exclusive.

Stávající „cé-pětka“ servíruje dobře namíchanou směsici konzervativních linek a nadčasového švihu. C5 se nesnaží tvářit sportovně jako kdejaký konkurent a svých praktických 4 829 mm délky dává pěkně na odiv. Punc důstojné rozložitosti dodává autu při osobním setkání rozložitá přední maska s komplikovanými křivkami, stejně jako velká boční okna a hluboké svalnaté prolisy po celé délce vozu. Střídmá záď s monstrózními pátými dveřmi neskrývá praktické sklony kombíku, na znamení špetky sportovního espritu je tu ale i výrazné křidélko nad zadním oknem. Nápadný je velký přední převis, který je tu tak trochu na vrub prostoru na zadních sedadlech.

Interiér klasické C5 se na rozdíl od její mutace z řady DS nenechává unést vírem extravagancí. Zbyl tu jen propíraný volant s pevným středem a záplavou funkčních tlačítek. Ze začátku mi to přišlo neskutečné, ale po čase zjistíte, že jejich rozmístění má svou logiku. To už jsem více žehral na příliš tenký věnec. Za ním se rozprostírá klasicky tvarovaná přístrojovka a ohmatávače plastů jistě potěší, že je celá vyrobena z příjemně poddajných materiálů. Najdeme tu pár vtipných detailů, jako třeba rafičku tachometru čnící z vnějšku kruhu, stylové chromové rámečky ovladačů topení nebo displej multimediálního systému odsunutý výdechem topení víc doprava od středu. To by až tak nevadilo, vytěsněn mimo střed ale byl i spínač nouzových blikačů. Drobné minus znamenala i skutečnost, že jsem na palubě nenašel jediný použitelný držák nápojů. Jedničku s hvězdičkou zasluhují po všech stránkách pohodlné přední sedačky, v našem případě i s masážním programem (u řidiče). Kabina obecně vyniká zejména místem na šířku, v případě místa před koleny zadních cestujících to už moc velká hitparáda není a C5 v tomto směru za konkurenty zaostává. Francouzský „stejšn“ neoslňuje ani v otázce prostornosti zavazadlového prostoru se základními 505 litry. Na druhou stranu je tu veliká výhoda v podobě stavitelné výšky nakládací hrany, resp. výšky auta nad silnicí díky hydropneumatickému pérování, dále třeba plnohodnotná rezerva nebo praktické ližiny na dně kufru. Jeho víko se bohužel vyklápělo do malé výšky (cca 180 cm nad zem) a elektrické vzpěry pracovaly nekonečně pomalu.
(+) hodnotný vzhled a zpracování přístrojové desky
(+) pohodlná sedadla
(+) místo na šířku
(-) průměrný zavazadelník

Popravdě řečeno, nedovedu si představit, že bych do nádrže francouzského kombíku čepoval něco jiného než naftu, a tak jsem kvitoval osazení našeho kusu oblíbeným dvoulitrem HDi v silnější výkonové modifikaci se 120 kW, která v hierarchii stojí pod dvousetkoňovou dvadvojkou – skvělý šestiválcový třílitr už bohužel zmizel v prachu dějin. Benzínová sekce se smrskla na jediný motor, a to dobře známou přeplňovanou jedna šestku THP vzniklou ve spolupráci PSA a BMW. Víc jak sedmnáct metráků hmoty je znát a temperament motoru hodně krotí. Výkonu je tedy dostatek, nikoliv však přebytek. Odspoda se diesel nechá rád přemlouvat a masivnější zátah plynule přichází až těsně pod dvoutisícovou hranicí, kde číhá maximum točivého momentu (340 Nm). Nad 2 000 ot./min už dostavník zrychluje s patřičnou razancí a slušný elán mu vydrží ještě kousek za trojku na otáčkoměru. To vše jaksi nenuceně, spíš tak mimochodem. Jestliže se říká, že nad motory HDi v otázce kultivovanosti běhu není, pak u testovaného dvoulitru se pod tuto charakteristiku můžeme jen podepsat. Potěšil nás šestistupňový manuál, který svým příjemným ovládáním dává zapomenout na zběsile nepřesné francouzské transmise let minulých. Co na to spotřeba? V kombinovaném provozu v mezích zákona jsme jezdili za 7,1 litru, při velmi klidné jízdě venkovem to jde i za míň. Provoz ve městě se obvykle vměstná do devíti.
(+) rozumná spotřeba
(+) točivý moment
(+) hladké řazení
(-) lenivost motoru do 1 800 ot./min

Velké Citroëny byly vždy ztělesněním bohorovného stylu jízdy a navzdory postupující germanizaci odpružení tomu u C5 nemůže být jinak. V případě testované výbavy Exclusive jsme navíc jezdili opravdu echtovním „citrónem“, neboť náš vůz byl na rozdíl od levnějších výbav osazen tradičním hydropneumatickým odpružením podvozku Hydractive 3. K dispozici jsou hned čtyři možnosti světlé výšky vozu, z nichž pro běžný provoz je určena druhá odspoda, pro ostatní (vyhrazené pro specifické účely) platí různá rychlostní omezení. Je tu ale i další finesa. Jakmile systém v rychlosti nad 110 km/h usoudí, že silnice je pěkně hladká a pojede se rychle, výšku automaticky sníží, čímž optimalizuje aerodynamický odpor a tím i spotřebu paliva. Samozřejmostí je udržování konstantní světlé výšky vozu bez ohledu na jeho zatížení. Nelze si ale bezvýhradně myslet, že C5 je létajícím kobercem. Z láskyplného pohupování vás totiž dokáže jednou za čas nepříjemně vytrhnout hlučný ráz po projetí hlubšího výmolu nebo krátké příčné překážky, kupříkladu takového zpomalovacího prahu před přechodem. C5 jde s dobou v případě tlačítka „sport“, které se v kabině komfortního dostavníku vyjímá asi tak, jako by se vyjímal nápis TDI na zádi Ferrari. Hádáte správně, ani „sportovní“ nastavení podvozku vás o komfortní zážitek z jízdy neobere. Řízení C5 se ani v nejmenším nenamáhá zprostředkovat řidiči nějaké informace o dění pod předními koly a svým charakterem se plně podřizuje zbytku auta, které se snaží řidiče od nehostinného světa za okny maximálně izolovat. V zatáčkách sice tourer drží stopu se ctí, je ale jasné, že jeho doménou je rychlá jízda na dlouhou vzdálenost, při které naplno oceníte komfortní podvozek a pružný motor. Komu by se z té nekonečné pohody snad náhodou začal klížit zrak, toho na opuštění správného jízdního pruhu ryčným rýpnutím do hýždě upozorní elektronický strážce. C5 je pořádný macek, takže při zajíždění do řady přijde vhod také elektronický pomocník, který vám pomůže zaměřit příslušné místo pro zaparkování – zajet ale musíte sami.
(+) hydropneumatické odpružení
(+) stabilita ve vysokých rychlostech
(-) horší tlumení příčných nerovností
(-) nekomunikativní řízení

V současné nabídce firmy Citroën plné bombastických „empévéček“ a crossoverů se běžná C5 tak trochu ztrácí. Neprávem. Vždyť jde o jeden z mála Citroënů vykazujících nadprůměrné výsledky v dlouhodobých statistikách spolehlivosti. K obvyklé francouzské eleganci vně i uvnitř přidává hodnotné zpracování, porci sofistikované technologie a přidanou hodnotu v pohodě hydropneumatického odpružení. Praktickému provedení karoserie sedl jako přišitý testovaný turbodiesel, který patří k tomu vůbec nejlepšímu, co můžete v dané objemové kategorii dostat, a z hlediska poměru spotřeby a dynamiky jde o nejlepší volbu pro C5.