Interserie poprvé v Československu: 45 let od senzačního závodu, vedl i městem

Věřte nebo ne, ale už je to celých 45 let, co se v Mostě uskutečnily na tu dobu senzační závody. Ulicemi města, tehdy se jezdilo na okruhu u nádraží, se proháněly jedny z nejrychlejších sportovních vozů světa. Řeč je o seriálu Interserie, který se poprvé na severu Čech jel ve dnech 11. až 12. srpna 1979.

• Trať probíhala ulicemi města
  
• Závod patřil Przybillovi
  
• Na Lombardiovou se čekalo marně
  
• Od srpna 1983 na Autodromu Most 

V podstatě by se dalo říct, že původně šlo o západoevropské vydání známé zámořské série Can-Am. Pro motoristické příznivce u nás to bylo to opravdu velké lákadlo, protože to byl nejen jediný podobný závod vozů z tehdejšího Západu v Československu, ale zároveň také v někdejším Východním bloku.

Prestiž této série nespočívala jen v tom, že byla ze „Západu", ale i výkony vozů, které měly dvanáctiválcové motory s maximálním obsahem až 8 300 ccm a pod kapotou stovky koní.

Dalším aspektem byli skvělý piloti, kterých Interserie mohla nabídnout spoustu. V průběhu let v ní startovala slavná jména z mistrovství světa F1 nebo dokonce i budoucí mistři světa. Například Niki Lauda, Rolf Stommelen, Pedro Rodriguez, Vittorio Brambilla, Jochen Mass nebo Lella Lombardiová.

Ročník 1979 se jel hlavně v tehdejším Západním Německu na okruzích Nürburgring, Wunstorf, Ulm, Hockenheim ring, Kassel – Calden a v československém Mostě. Celkem bylo podle informací na portálu World Sports Racing Prototypes v kalendáři sedm podniků. Závod v Mostě byl v pořadí čtvrtým, když předtím se Interserie jela ve Wunstorfu a dvakrát na Nürburgringu. Po jízdě v Mostě se závodníci ještě představili v Ulmu, Hockenheimu a Kassel – Caldenu.

O vůbec prvním závodě tohoto typu u nás se v tehdejším tisku příliš mnoho nepsalo. Jednak z důvodu toho, že nebylo moc informací, co nebo kdo vlastně do Mostu přijede, a také z ideologických důvodů. Tehdejší vládnoucí strana neměla zájem o propagaci nějaké západní vymoženosti, jakými automobilové závody ostrých sportovní vozů byly.

Například místní týdeník Rozvoj, předchůdce dnešního Mosteckého deníku, věnoval na konci měsíce července v článku Než se roztočí kola a nadtitulkem Na mostecké okruhu mezinárodně, Interserii poslední odstavec. „Poprvé v naší republice se představí kompletní závod Interserie a premiéra bude právě na našem mosteckém okruhu. Pojede zde Rolf Stommelen na voze Porsche Turbo nebo Reinhold Joest, absolutní vítěz Interserie 1978, a mnoho dalších na vozech zvučných jmen,“ psalo se v Rozvoji.

Po závodě pak stejný týdeník sice informoval, že premiéra Interserie dopadla na výbornou, ovšem v textu převládaly hlavně informace o mezinárodním závodu Poháru míru a přátelství a mistrovství republiky.

První ročník a následující tři se jely v Mostě ještě na staré městské trati. Start byl na silnici I/13. Vozy vyrazily směrem na Teplice. Pak je čekala zhruba na úrovni dnešní čerpací stanice prudká otočka, aby pokračovaly směrem na Chomutov.



Kousek za silničním mostem byla vlásenka, po které se malým „esíčkem“ točilo do protisměru a dnešní Rudolické ulice. Tou se jelo až na křižovatku (dnes je zde kruhový objezd) směrem na Teplice, aby se přejelo po silničním mostu a sjelo se zpět do prostoru startu a cíle. Okruh byl dlouhý 3 450 metrů, široký 11,20 metru, převýšení 12 metrů a povrch byl asfaltobeton.

Boxy a zázemí byly na autobusovém nádraží. Do tohoto prostoru se kupodivu dostalo poměrně velké množství motoristických fanoušků. Někteří jezdci se k nim chovali odměřeně, další zase byli velice vstřícní. Řada z nich rozdávala propagační materiály, zejména samolepky s logy svých týmů nebo sponzorů. Pro tehdejší kluky ze socialistického Československa to byl doslova a do písmene poklad.

Sobotní tréninky byly velmi sledované a všichni se už nemohli dočkat nedělního závodu. V kvalifikaci byl nejrychlejší vedoucí muž šampionátu Němec Peter Hoffmann s vozem McLaren M8F Chevrolet, který zároveň ustanovil rychlostní rekord tratě, který měl hodnotu 151,2 kilometru v hodině.

Nedělní závod si nenechalo ujít třicet tisíc diváků. Vozy startovaly letmým startem, takže když se objevily na startovní rovince, jely už plnou rychlostí a průjezdem prvního vozu byl závod odstartován. Řev osmnácti vozů byl nezapomenutelný. Rozhodovala především rychlost na rovinkách, protože trať byla příliš úzká.

Největší favorit Petr Hoffmann na McLarenu, který vyjížděl z pole-position musel odstoupit pro poruchu převodovky. Vítězství tedy připadlo německému jezdci Norbertu Przybillovi s vozem TOJ SC302 Ford hájícímu barvy týmu AC Mayen, druhý byl Kurt Lotterschmidt s vozem TOJ SC205 BMW a třetí Švýcar Ruedi Jauslin na Lole T286 Ford.



Kromě favorita Hofmanna do cíle nedojeli ještě Brit John Blanckley s McLarenem M8, Louis Bärtsch ze Švýcarska s vozem Sauber C5 BMW a Rathe s URD 679 BMW.

Vítěz prvního závodu Interserie u nás Norbert Przybilla se narodil 10. února 1943 v německém Beuthenu. Vyučil se mechanikem. Závodit začal podle portálu Historic Racing v roce 1965 a do roku 1973 jezdil závody cestovních vozů s BMW 2002 a v roce 1974 s BMW 3.0 CSL. V roce 1975 přešel na závody sportovních vozů, kdy příležitostně jezdil Chevron B21 a B31 v letech 1976 a 1977. Po jediném závodě v Lole T297 získal v roce 1978 vůz TOJ SC302 a zahájil s ním celou kampaň závodů Interserie.

V následujícím roce 1979 si připsal vítězství při závodě v Mostě. V Interserii pokračoval. Do roku 1981 jezdil se svým věrným TOJ SC302, ale vůz už nebyl konkurenceschopný, a tak si pro rok 1982 pořídil výkonnější TOJC390. Ten rok měl řadu umístění v top 10 včetně druhého místa sezóny v Mostě.

Následovala další sezóna s řadou umístění na stupních vítězů. V polovině roku 1984 Przybilla změnil značku a začal jezdit s Porsche Kremer Racing CK5. Od té doby ale své závodění omezil. V roce 1986 se přestěhoval do Louisiany, kde založil European Car Center v Shreveportu. Naposledy se na závodní trati objevil v roce 1988 v Porsche CK5 při GTE World Challenge of Tampa na floridském státním výstavišti, kde skončil na devátém místě. Zemřel 15. ledna 2009 po dlouhém boji podlehl rakovině.Pořadatelé před závodem v Mostě slibovali, že přijede i první žena, která si připsala body v seriálu mistrovství světa F1, Lella Lombardiová. V Interserii jezdila s vozem Osella PA7 BMW týmu Scuderia Torino Corse. Na tu se ale čekalo marně, protože do města pod hradem Hněvínem nakonec nedorazila. Nepřijel ani v novinách avizovaný pilot F1 Rolf Stommelen, který závodil s Porsche 908/3 Turbo ve stáji Liqui Moly Joest Racing.

První naše účast v Interserii přišla až v roce 1980. Do domácího závodu v Mostě tehdy nastoupil Miran Velkoborský a dojel s vozem MTX 2-03 Ford na desátém místě. Přihlášen byl i Jiří Hák, který měl reprezentovat AMK Praha 10 s vozem Dangel Ford, ale nakonec v Mostě nestartoval. V posledním říjnovém závodě sezony na trati Kassel – Calden se poprvé představil i Miroslav Adámek s vozem Brixner BS1300 NSU, který si dojel pro 11. místo. V dalších letech přibyli i další naši závodníci.

Nová kapitola Interserie na československém území se začala psát v srpnu 1983, kdy tento seriál obstaral slavnostní otevření nově vybudovaného Autodromu Most, na kterém se jezdil v podstatě až do svého konce. Poslední závod se v Mostě jel v roce 2003. V roce 2002 se jel také jeden závod Interserie v Brně. V Mostě na autodromu v tomto roce dokonce dvakrát.

V roce 2004 se uskutečnil jediný závod, který se jel za účasti pouhých tří vozů na Lausitz ringu a Interserie zanikla.

Šampionát byl založen v roce 1970, podle portálu Wikipedie Němcem Gerhardem Härlem, jako evropská verze severoamerické série Can-Am. Během několika sezon se v něm představilo množství originálních vozů Can-Am, jako McLaren, Lola, Porsche, March a BRM, spolu s vozy skupiny 5 z mistrovství světa značek. Brzy se Interserie stala mezinárodně uznávaným šampionátem pro špičkové sportovní závodní vozy. . Prvním šampionem byl Jürgen Neuhaus s Porsche 917K. Startovní pole bylo velice rozmanité. S vozy Porsche 917 bojovaly hlavně McLareny M8 a M20, ale vozy Lola, Ferrari, Alfa Romeo a další.



V průběhu let došlo k několika změnám v pravidlech seriálu. Postupně se také obměňovalo startovní pole vozů. Od roku 1994 všechny špičkové týmy s vozy skupiny C definitivně ztratily zájem o závody Interserie a potenciální vítězové pocházeli ze soukromých jezdců, kteří si koupili a provozovali starší stroje Can-Am založené na F1 nebo Indy Car.

Situace se zhoršila v roce 1998, kdy se polovina z 10 vozů přítomných na prvním srazu z různých důvodů stala nestartujícími a zbylo jen pět, které se objevily na startovním roštu. Interserie Organization potřebovala najít nový směr, jak sérii zachránit. Nejprve přišel pokus spojit své síly s podobným šampionátem sportovních vozů, který pořádal Walter Pedrazza, ale ze spolupráce sešlo. Od roku 1999 se Interserie snažila jít vlastní cestou, ve skutečnosti ale už nebyla sérií sportovních vozů. Pod novým názvem Interserie I.S.O. Sprint se stal oficiálně klubovým závodem. V roce 2004 Interserie jako závodní seriál přestala existovat.