Motocykly našich vojáků v Anglii: tyto motorky jim za války pomohly před nacisty

Během 2. světové války se českoslovenští vojáci v Anglii spoléhali na motorky, které se staly důležitou součástí jejich výbavy. Značky jako BSA, Ariel, Norton a Matchless hrály důležitou roli v operacích Československé samostatné obrněné brigády. Jaké unikátní vlastnosti měly tyto válečné motocykly a proč byly tak ceněné nejen našimi vojáky? V letošním roce si připomeneme 80 let od ukončení největšího válečného konfliktu v podobě II. světové války. Při té příležitosti je dobré vzpomenout v té době používanou techniku nebo dopravní prostředky. Tentokrát se tedy podíváme na motocyklový park naší pozemní vojenské jednotky v zahraničním odboji - Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii.

Českoslovenští zahraniční vojáci na území Velké Británie používali celkem pět typů motocyklů. Asi nejrozšířenějším byl stroj značky BSA M20. Zbrojovka Birmingham Small Arms, zkráceně BSA, patřila ve 20. a 30. letech mezi největší výrobce motocyklů ve Velké Británii. Továrna sídlila ve Small Heath v Birminghamu.

Původně byl motocykl BSA M20 britskými vojenskými kruhy odmítán, aby se nakonec vyvinul v jeden z nejdéle sloužících motocyklů v historii britské armády a zároveň se stal nejpočetnějším typem vyráběným v období II. světové války.

Podle knihy The Complete Encyclopedia of Classic Motorcycles, autora Micro De Cet (Rebo, 2005) bylo celkem 126 000 strojů v aktivní službě, a to přesto, že závod byl v listopadu 1940 při německém náletu téměř srovnán se zemí.

Po propadáku při zkouškách dostala „Besa“, jak ji nazývali naši vojáci ve Velké Británii, novou šanci. Byla zařazena do výzbroje v roce 1937. Tehdy ještě s přívěsným vozíkem. Vojsko používalo především stroje s motorem o objemu 500 kubických centimetrů, v menším množství i s objemem motoru o 350 kubických centimetrech. Využití motocykly BSA našly jako kurýrní, průzkumné a doprovodné stroje.

Českoslovenští zahraniční vojáci se s tímto typem motocyklu seznámili brzy. První kusy totiž dorazily už do Cholmondeley Parku, kde byla československá zahraniční vojenská jednotka dislokována po své evakuaci z Francie.



Autor Milan „Ozzák“ Vinický v článku časopisu Modelář č. 1/2012 píše, že první motorky BSA M20 obdrželi brigádní dělostřelci užv 26. srpna 1940. Dalších pár kusů bylo přiděleno ke kulometné rotě.

„Další stroje přicházely později a na jaře následujícího roku pak tvořily hlavní typ u brigádní autoškoly,“ doplňuje Vinický.

Besy byly u našich vojáků ve velké oblibě, ostatně BSA tvořily ve své době také nejpočetnější segment motocyklů u československé zahraniční jednotky. Starší modely se vyznačovaly větším světlometem. Do března 1943 se jich u našeho vojska vystřídalo úctyhodných 227 kusů.

Později byl tento typ nahrazován dalšími značkami, především modernějšími Ariely. V dubnu 1945 zbývalo u Československé samostatné obrněné brigády posledních patnáct motorek BSA. Některé stroje se po skončení II. světové války s jednotkou vrátily do osvobozeného Československa.

Jak již bylo zmíněno dalším typem používaným československou zahraniční jednotkou ve Velké Británii byl motocykl Ariel, konkrétně model W/NG 350. Ten vycházel z osvědčených singl strojů Ariel Red Hunter vyráběných pro britskou armádu.

Motocykl navrhl Val Page v roce 1932, hlavní konstruktér firmy Ariel. Ačkoli Ariel nebyl původně vybrán britským ministerstvem války, byl po evakuaci britského expedičního sboru od Dunkerque, kdy zde zůstala velká část materiálu britské armády, velmi žádaný. Továrna měla své sídlo stejně jako výrobce BSA v Birminghamu.



Když v roce 1939 vypukla II. světová válka, předložil Ariel ke zkouškám model s motorem o obsahu 497 kubických centimetrů. Soupeřem mu byl při posouzení u ministerstva války Norton 16H. Oba motocykly fungovaly dobře, ale W/NG od Arielu byl vyvinut speciálně pro vojenské použití a do výroby šel v roce 1940.

Nakonec se vyráběl s motory různých kubatur, a to hlavně 350 a 500, ale i 600 kubických centimetrů. Po fiasku u Dunkerque, kde britská armády přišla o významný díl vojenské techniky, předala firma Ariel pro válečný průmysl množství motocyklů, a to dokonce i civilních, které byly prostě jen přebarveny na zelenou nebo pískovou barvu.

Z objednávky 2 000 kusů bylo několik stovek dodáno ještě v červnu 1940 francouzské armádě, mnoho z nich potom padlo s francouzskými vojáky do zajetí a jako kořistní je používal německý Wehrmacht.

Portál wikipedia v přiložené tabulce uvádí, že od srpna 1940 do června 1945 bylo celkem vyrobeno 34 739 strojů Ariel W/NG 350. Web Motorcyclespecs hovoří o jiném čísle, a to, že se vyrobilo 35 540 strojů tohoto typu.

Podle portálu Ariel North America britská armáda, královské letectvo, admiralita, ministerstvo zemědělství a ženská pozemní armáda hlavně používaly motocykly Ariel W/NG 350.

Motocykly W/NG 350, které byly dodávány vojsku v letech 1940 až 1945 se vyznačovaly dvojitými trojúhelníkovými boxy na nářadí, rámy kufrů na tašky, zadními nosiči a maskami světlometů. Kvůli nedostatku pryže byly například rukojeti vyrobeny z plátna a stupačky z oceli. Jak válka postupovala, tak se i hliník stal vzácným a lisovaná ocel byla použita pro primární skříň řetězu a kryty rozvodů.

U Československé samostatné obrněné brigády byl motocykl Ariel W/NG 350 ve velkém počtu, hlavně u brigádní lehké ambulance, polního četnictva, brigádních technických dílen, ženijní roty a v menším množství i u dalších útvarů brigády.

Dalším typem motocyklu, který byl poměrně hojně zastoupen v útvarech Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii, byl Triumph 3SW solo, vyráběný se v letech 1937 až 1941.

Model 3SW vznikl poté, co byly civilní modely 3S poskytnuty pro testování na specifikace britského ministerstva války, které dopadlo úspěšně. Těsně před začátkem II. světové války uzavřelo velení britské armády smlouvu s Triumphem na dodávku 10 000 modelů 3SW.



Zpočátku se motocykly vyráběly v továrně v Coventry, ale ta byla 14. listopadu 1940 poškozena německým bombardováním. Nové prototypy a návrhy tak byly z velké části zničeny. V důsledku toho byla výroba převedena do Warwicku, než se konečně usadila v Meridenu a model 3SW dostal odklad. Poslední model 3SW byl postaven 31. října 1941. Nahradil jej nový model 3HW.

U našeho zahraničního vojska ve Velké Británii byla motorka Triumph 3SW používána v menších počtech u všech útvarů, nejvíce ale u lehkých dílen.

Dalším poměrně hojně využívaným typem motocyklu našimi vojáky byl Matchless G3L. Také tento typ patřil k oblíbeným, zejména proto, že jako první výrobce motocyklů nahradil nemilosrdné „nosníkové“ přední vidlice novou technologií.

Revolučně řešená odpružená přední vidlice, byla podle portálu Motorkáři patentovaná pod názvem Teledraulic a používala pro tlumení nárazů píst pohybující se v olejové náplni. Do konce války dodala továrna armádě přes 80 tisíc kusů G3 a G3L. Motocykl Matchless G3L byl hlavně používán u dopravního oddílu a v menší míře i u dalších útvarů naši zahraniční armády ve Velké Británii.



Posledním typem motocyklu užívaným čs. zahraničními vojáky ve Velké Británii byl Norton 16H o objemu motoru 490 kubických centimetrů. Firma Norton byla hlavním dodavatelem vojenských motocyklů před II. světovou válkou a jedním z hlavních dodavatelů motocyklů pro britskou armádu v II. světové válce s celkovým počtem téměř 100 000 vyrobených kusů.

Britské armádní Nortony byly také dodávány jednotkám Commonwealthu, tedy Australanům, na Nový Zéland, do Indie a pro kanadskou armádu. Ve stavu Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii bylo několik kusů těchto motocyklů, a to u tankového praporu 3 a dalších útvarů.

Kromě motocyklů používali příslušníci Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii také množství vojenských bicyklů s označením Mk IV.

• Československá samostatná obrněná brigáda, anglicky Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group byla vojenská jednotka československého zahraničního odboje ve Velké Británii za II. světové války.
• Jejím největším bojovým vystoupením bylo obléhání přístavu Dunkerque od října 1944 do května 1945. Brigáda vznikla 1. září 1943 reorganizací dosavadní 1. československé smíšené brigády poté, co byly koncem srpna oficiálně zrušeny československé jednotky na Středním východě.
• Čs. samostatná obrněná brigáda byla, jak uvádí portál wikipedia organizována podle vzoru britských obrněných brigád, ale disponovala rovněž některými jednotkami divizní úrovně. Dlouhodobě se ale potýkala s nízkým početním stavem.
• Velitelem brigády byl od 8. března 1943 plukovník dělostřelectva Alois Liška, od 1. srpna v hodnosti brigádního generála. Jeho zástupcem byl plukovník Antonín Zeman. Vojáci i jejich velitelé si přáli, aby brigáda byla v závěru války nasazena při osvobozování Československa, a generál Liška to osobně požadoval na setkání s britským velitelem generálem Montgomerym. Ten to ale nedovolil, povolil pouze vyslání symbolického oddílu o síle 140 mužů pod vedením majora Aloise Sítka, který se připojil k americké 3. armádě a 1. května 1945 překročil u Chebu předválečnou státní hranici.
• V západních Čechách zůstala vojska stát na demarkační čáře Karlovy Vary – Rokycany – České Budějovice. Oddíl obrněné divize dorazil do Prahy symbolicky až dne 12. května 1945 Celá jednotka směla přijet do Prahy až 28. května, a to bez jediného ostrého náboje.