Za volant už od šestnácti? Jde to i s řidičákem A1, díky tříkolkám

Možná jste to někdy sami zahlédli. Fiat 500 nebo Volkswagen Up!, jehož záď opticky „levituje“ nad zemí a místo zadních kol jsou jen výplně blatníků. Při bližším pohledu se pak takové auto začne jevit jako tříkolka, kterou také legislativně je. Prazvláštní úprava má však svoje sofistikované opodstatnění – za volant takového vozu totiž mohou usednout již šestnáctiletí řidiči, byť jen málo lidí o této možnosti ví, a ještě méně ji využívá. • Řidičák na "béčko" už od 17 let
• Co můžete řídit už od 15 let?
• Řidičský průkaz na motorku a tříkolky od 16 let
• Na dálnici i bez dálniční známky
• VIDEO: Ellenator - auto pro mladé řidiče od 16 let
• Motorové tříkolky? Stojí hodně
Celkem česká legislativa, která je po stránce řidičských oprávnění a skupin vozidel do značné míry sjednocená se zbytkem EU, nabízí tři způsoby, jak legálně řídit vícestopé vozidlo před osmnáctými narozeninami.

S příchodem roku 2024 se hodně mluvilo o novém režimu řidičského průkazu na auto (B), nazvaném „L17“. Ten umožňuje za volant osobního auta usednout již od sedmnácti let věku, a to po složení běžné zkoušky pro získání řidičského průkazu, a určení takzvaného „mentora“ – zkušenějšího řidiče (nejčastěji rodiče), který musí sedět za jízdy na sedadle spolujezdce. O novinku projevili mladí řidiči velký zájem a jen v průběhu ledna se jich k variantě L17 přihlásilo bezmála 800.

Další legální cesta, kterak usednout za volant před dosažením plnoletosti, je takzvané „moped auto“. To lze řídit s řidičským průkazem skupiny AM, tedy již od patnácti let. Pohledem legislativy se jedná o čtyřkolku s výkonem do 4 kW a konstrukční rychlostí do 45 km/h, jejíž hmotnost nesmí přesáhnout 400 kilogramů.

U nás jsou moped auta nejčastěji zastoupena značkami jako Aixam nebo Ligier, a dávají mladým lidem tolik žádanou volnost pohybu. Na druhou stranu je však značně omezující jejich nízká maximální rychlost, která je předurčuje pouze do městské zástavby. Navíc je moped auto oproti „dospělému“ autu neplnohodnotné, a tedy není tak bezpečné.

Nakonec je tu méně známá třetí cesta. Věkově je na půl cesty – tedy od 16 let, a je k ní potřeba řidičský průkaz A1. Ten je primárně znám jako řidičák na motorku, neboť řidiče opravňuje k řízení motocyklu s objemem válců do 125 kubických centimetrů a o maximálním výkonu 11 kW. Právě na motocyklu bude také probíhat výcvik v autoškole.

Není to ovšem jenom motorka, kterou lze s řidičským průkazem řídit. Řídit lze také motorovou tříkolku, a to až do výkonu 15 kW. A takovou tříkolku lze vytvořit přestavbou z auta – proto ty na začátku zmíněné Fiaty a Volkswageny „bez zadní nápravy“.



Poprvé přišel tento typ přestaveb do povědomí již před lety, kdy se začaly objevovat vozy německé značky Ellenator, postavené právě na základech Fiatů 500. Nedávno se na trhu objevil ještě další hráč – je opět z Německa a jde o značku Geparda.

Princip je nicméně stejný – z vozu se odejme klasická zadní náprava, která se nahradí jednoduchou klikovou nápravou se dvěma koly blízko u sebe. Jejich rozchod smí činit nanejvýš 460 milimetrů – to proto, aby bylo na kola vedle sebe pohlíženo jako na jeden celek, a vůz se dal homologovat jako L5e – tedy jako motorová tříkolka.

Dále je také potřeba stáhnout výkon motoru na hranici 15 kW, což se v dnešní době dělá čistě elektronicky. Motor pak nejde do otáček a funguje jen v nejnižším spektru. Například vůz Ellenator, se kterým jsem před časem jel, překračoval hranici dvou tisíc za minutu jen velmi pozvolna. Dynamika tedy není převratná, je ale dostačující k tomu, aby se s autem dalo normálně jezdit klidným, defenzivním způsobem. Navíc zde neplatí rychlostní omezení. Vozy tohoto typu se tedy po chvíli rozjedou na maximálku okolo 100 kilometrů v hodině – mohou tedy i na dálnici, a to bez dálniční známky.

Výhodou tohoto řešení je, že má mladý řidič kolem sebe stále standardní auto se vším, co k němu patří. To znamená komfortní výbavu, dobrou pasivní a aktivní ochranu, ale i brzdy a podvozek, dimenzované na výrazně vyšší výkon a rychlosti. Absence klasické zadní nápravy dokonce není dramaticky znát na jízdních vlastnostech.

Ač by se tak mohlo na první pohled zdát, vůz nepůsobí vratce, lze s ním normálně zatáčet i manévrovat, což je i vlivem silnějšího předního stabilizátoru. Ve výsledku se zadní „dvojkolo“ nejvýrazněji projeví při přejezdu nerovností, kdy například kanál nejde vzít mezi kola, jako u běžného auta.

Ve výsledku jde tedy o zajímavou možnost, jak usednout již v šestnácti letech do prakticky plnohodnotného auta, jen s výrazně omezeným výkonem, ale bez omezení rychlosti a bez mentora na sedadle spolujezdce. Je tu ovšem i háček, a celkem nepřekvapivě je jím cena. Specificky přestavený vůz vyjde na hodně peněz. V praxi se nelze dostat pod půl milionu korun a trh ojetin navíc vzhledem k nízké popularitě téměř neexistuje.

V neprospěch projektů jako Ellenator nebo Geparda pak hovoří i existence zmíněného režimu L17 – šestnáctiletým zájemcům o řízení tak stačí počkat jen jeden rok, a budou moci usednout do rodinného auta. Byť s mamkou nebo taťkou na sedadle spolujezdce.