Tolik prostoru pro rodinu hned tak nenajdete: První jízda s Opelem Combo Life

Automobilky Citroën a Peugeot slaví se svými "osobními" dodávkami velké úspěchy. Opel se chce na této vlně také svézt. Opel nabízí osobní verze svých malých dodávek již přes tři desetiletí. Nyní, v souvislosti se změnou svého vlastníka, se rozhodl nabídnout vlastní verze osobní i užitkové varianty nového Comba odvozené od Peugeotu Rifter a Citroënu Berlingo. Jak se mu to povedlo, jsem zjišťoval v okolí německého Frankfurtu nad Mohanem v rámci mezinárodní novinářské prezentace této novinky.

Stejně jako francouzští sourozenci se osobní Combo Life bude prodávat ve dvou karosářských variantách. Ta kratší má na délku 4,4 metru, delší označovaná XL, pak 4,75 metru. Identické rozměry má i skříňová verze Van. Zatímco varianta určená především pro přepravu lidských pasažérů vstoupí na trh již za dva týdny, zájemci o dodávku si musejí počkat až do října.

V rámci prezentace jsem měl sice možnost na několik kilometrů usednout také do "nákladního comba", pozornost jsem ale věnoval hlavně modelu life. Ten může vozit buď pět nebo sedm osob. Tuto schopnost má jak delší, tak i kratší varianta. Vyzkoušel jsem, jak se zde sedí. Při své tělesné výšce jsem ve třetí řadě (ve verzi XL) měl před koleny ještě tři volné centimetry a nad hlavou více než pět. Tolik místa vám rozhodně žádné sedmimístné SUV nenabídne.

Překvapilo mě to zejména po zkušenosti z pětimístné kratší verze, v němž jsem ve druhé řadě na sedadle za stejně vzrostlým řidičem, měl před koleny pouze dva centimetry místa. Nicméně pro děti, které zde nepochybně budou cestovat nejčastěji, to bohatě postačí.

To, co mají dodávky a velkoprostorové rodinné vozy společného, je dostatek, skoro až nadbytek úložných prostor. Na prezentaci nám řekli, že v combu je celkem 28 odkládacích prostorů. Nepočítal jsem je, ale fakt, že na všech sedadlech je kolem dostatek přihrádek, šuplíčků nebo kapes.

NAKLÁDEJTE KLIDNĚ I NAD HLAVU

Hodně se mi líbil box uchycený pod stropem v zavazadlovém prostoru. Je totiž přístupný jak po vyklopení zadních dveří, tak i zevntiř vozu. Svetry či jiné svršky lze dát nad hlavu, kde je nad rámem čelního skla velká police.

Pokud si zákazník objedná panoramatické střešní okno, získá současně i speciální konzolu, která se táhne prostředkem vozu od předních míst až k zadním. Navíc je v ní zabudované i ambientní osvětlení. Zatím jsem s tímto autem jezdil jen ve dne, ale umím si představit, že v noci, v kombinaci s průhledem na hvězdnou oblohu to bude působit skoro až magicky.

Silnou stránkou auta je samozřejmě zavazadlový prostor. I kratší z obou variant má pod platem, které je možno umístit ve dvou pozicích, v pětimístné konfiguraci objem 597 litrů. Combo XL pak už obrovských 850 litrů.

Combo Life je dobré místo k přežívání při dlouhých cestách. Konektory na USB jsou jak vpředu, tak i vzadu, nabíjet smartphone je možné také indukčně a notebooky nebo jinou elektroniku i ze zásuvky 230 Voltů, která se nachází vpředu.

Dobře se tu cítí, jak jsem si ověřil za volantem, také řidiči. Palubní deska je natočena směrem k řidiči a všechny ovládací prvky jsou pěkně na dosah a na místech, kde jsem je očekával. Výbava nejvyšších verzí je na auto takového typu až nečekaná. Mám na mysli třeba sportovní volant se zploštěním v dolním části, head-up displej (i když se jedná o levnější typ tvořený plastovým štítkem) nebo obří dávku komfortních a bezpečnostních asitenčních elektronických systémů.

JEZDÍ HLAVNĚ NA NAFTU

Řidič se může spolehnout například na pomoc systému pro autonomní nouzové brzdění, na čtení dopravních značek, na adaptivní tempomat, na asistenta pro sledování vozů v mrtvém úhlu, na regulaci trakce pomocí otočného kolečka IntelliGrip, na panoramatickou couvací kameru nebo automatický parkovací systém. Většina z těchto prvků je samozřejmě za příplatek. To se týká třeba i vyhřívaných sedaček a volantu. Nicméně je dobře, že výrobce takovou výbavu umožňuje.

Jízdy na hladkém německém asfaltu byly s novým combem příjemné. Výhled ven je prvotřídní, sedí se vysoko a čelní sloupky zakrývají jen malý úhel. Na to, jak je auto vysoké, se při průjezdu ostřejšími zatáčkami nakládání velmi přijatelně. Vzhledem k přítomnosti motoru vpředu a celé koncepci je auto pochopitelně nedotáčivé, ale tato vlastnost se dostavuje v obloucích postupně a předvídatelně. Chvilku jsem si zvykal na dávkování brzd, jejichž účinek nastupuje dost rychle už po malém sešlápnutí příslušného pedálu. Naopak s řízením, ani s řazením exemplářů s manuální převodovkou, jsem neměl žádný problém. Vyzkoušel jsem si i nový osmistupňový "automat", který se pojí výhradně s nejsilnější verzí turbodieselu. Řadí tiše, bez váhání a zadrhávání.

V motorovém prostoru se může nacházet jeden ze čtyř následujících agregátů. Benzin spaluje pouze tříválec 1,2 s výkonem 110 koní. Spojen se šestistupňovou manuální převodovkou. V Německu jsem ovšem zkoušel vozy poháněné dieselovými motory.  Základní varianta čtyřválcové patnástistovky s výkonem 76 koní k dispozici nebyla, usedl jsem proto jak dovozu, který měl výkon 102, případně 130 koní. Potěšilo mě, že během testovacích jízd, kdy jsme se velkou část vyhrazeného času pohybovali v menších či větších obcích a pár kilometrů také na dálnici, se spotřeba všech verzí (s krátkou i dlouhou karosérií, s manuální či automatickou převodovkou) udržela podle palubního počítače pod hranicí šesti litrů.