TEST: Mazda6 je skvělá i jako kombík s dieselem. Spotřebou ale neohromí

Praha /TEST, FOTOGALERIE/ - V souvislosti s Mazdou se mluví hlavně o skvělých benzinových motorech z rodiny Skyactiv. Naftové jednotky jsou možná trochu opomíjené. Jenže i japonské turbodiesely si zaslouží pozornost, zvlášť ten nejvýkonnější a ještě pod kapotou českého Auta roku - tedy Mazdy6, navíc v provedení kombi. Právě i nová "šestka" má zásluhu na tom, že výrobce z Hirošimy teď zažívá docela příjemné období. Před několika týdny se pochlubil rekordním ziskem za uplynulý finanční rok (zhruba 37,4 miliard korun, oproti minulému období navýšení o 238 procent) i nárůstem prodejů - například v Evropě o solidních 25 procent. Takže něco na těch nových Mazdách prostě musí být. Potvrdily to ostatně i naše testy Mazdy6 a Mazdy3. Obě auta mě tehdy nadchla. Jenže vždy dorazila s benzinovými motory, proto mě přirozeně zajímalo, jak asi funguje japonský turbodiesel.

I naftové jednotky z rodiny Skyactiv jsou totiž docela zajímavé. Zatímco u zážehových motorů Mazda sází na vysoký kompresní poměr, u vznětových naopak na nezvykle nízký: má hodnotu 14:1. To, společně s dalšími nutnými úpravami, umožnilo inženýrům optimalizovat načasování spalovacího procesu, tím zvýšit efektivitu jednotky a současně snížit emise a spotřebu. V Mazdě se soustředili také na hmotnost pohonného ústrojí, oproti předchůdci je motor o 10 procent lehčí. Provedené změny by se měly projevit i na příjemnějším projevu motoru.




A výsledek? V případě testovaného nejsilnějšího turbodieselu fantastický. Dvěma turbodmychadly dopovaný agregát o objemu 2,2 litru pocitově patří mezi nejlepší vznětové čtyřválce, jaké jsem kdy vyzkoušel.

Je to hlavně proto, že má spíš benzinový charakter, je sympaticky kultivovaný, tichý, pružný a svou sílu díky dvojitému přeplňování nabízí v nezvykle širokém pásmu otáček. Dokonce se nechá ochotně vytočit, ostatně maximum výkonu leží na nafťák netradičně "vysoko" - až v 4500 otáčkách. Takže zatímco klasické turbodiesely fungují podle vzorce "nic - zátah - nic", v Mazdě se motor díky menšímu turbu pohotově sbírá už v hodně nízkých otáčkách a s pomocí druhého, většího dmychadla pak poskytuje plynulý a čitelný přísun dynamických schopností skoro až k červenému poli otáčkoměru.



Výkon 175 koní na poměrně lehké kombi (1420 kilogramů) v pohodě stačí, příjemné jsou také rychlé reakce na pokyny plynového pedálu. Když si k tomu připočtete povedené řízení, výtečně odstupňovaná manuální převodovka, přesný chod řadicí páky a hlavně mimořádně schopný podvozek, dostanete opravdu skvělé auto.

Tak skvělé, že vás bude bavit ho řídit - což rozhodně není vlastnost, která by byla u rodinných naftových kombíků úplně obvyklá. Na silnici Mazda6 působí lehce a čiperně, ochotně se vrhá i do rychlých zatáček a i když je podvozek spíš tvrdší, pořád nabídne dostatek pohodlí - dokonce i na devatenáctipalcových pneumatikách. Je to prostě vůz se skvěle vyváženým charakterem.

Pokud bych měl hledat nějakou chybku, tak snad jen vyšší úroveň aerodynamického hluku při rychlostech nad 130 km/h. Napadají mě dva důvody, proč tomu tak je. Buď je na vině horší odhlučnění kabiny, nebo za to může tak tichý chod motoru, že kvůli němu víc vnímáte proudění vzduchu kolem bočních zrcátek. Anebo jde o kombinaci obojího.



Jistě vás také zajímá spotřeba. Musím přiznat, že pro mě znamenala mírné zklamání. K normované hodnotě 4,6 l/100 km jsem se ani nepřiblížil, dokonce jsem jen vzácně jezdil za méně než 6 litrů. Nejčastěji naftová "šestka" polykala něco mezi 6 až 7 litry paliva. Jasně, není to závratně moc, ale čekal jsem holt lepší výsledek. Takhle Mazda s turbodieselem žere v podstatě stejně jako benzinová verze. A ta je v případě dvoulitrového čtyřválce (165 koní) o 60 tisíc korun levnější.

A zbytek auta? Na vzhled jste si jistě udělali názor sami, mně se líbí. Stejně jako prostorný interiér s jednoduše vyhlížející palubní deskou. Zpracování působí kvalitně a ergonomie ovládání je až na komplikovaný multimediální systém v pohodě.



Narozdíl od dříve testovaného sedanu mě nezlobila navigace TomTom, ale zato mě štvala jiná věc. Přehrávač si totiž nepamatuje, kde skončil s hraním písniček z "úesbéčka" - po každém vypnutí motoru a opětovném nastartování prostě pustí první skladbu na disku.

I když má kombík, což je docela zvláštní, oproti sedanu o 8 centimetrů kratší rozvor, na zadní sedadla se pohodlně usadí dva dospělí cestující vyšších postav. Do kufru se vejde 522 litrů nákladu, po snadném sklopení zadních sedaček kombík pojme až 1648 litrů a nakládací plocha pak má délku 1,9 metru. Slušné.

Šikovně vymyšlená je také roletka zavazadlového prostoru, která se zvedá společně s pátými dveřmi, takže při nakládání nepřekáží.




Férová je i cenovka. Mazda si za kombi, které označuje jako Wagon, neúčtuje nic navíc, stojí stejně jako sedan. V základním provedení s benzinovým dvoulitrem (145 koní) vůz vyjde na 554 900 korun, nejlevnější diesel (150 k) stojí 614 900 korun. Za testovanou motorizaci, která je k dispozici bohužel jen v nejvyšší výbavě Revolution si Mazda žádá 799 400 Kč. A i když je tento "nafťák" hodně povedený, zřejmě bych stejně sáhl po výborném benzinovém dvoulitru s výkonem 165 koní - "žere" totiž stejně, má vybroušený charakter a stojí jen 737 400 korun. Kompletní ceník najdete zde.

Mazda6 Wagon 2.2 Skyactiv-D: Hodnocení a technické údaje
+	skvělé jízdní vlastnosti
+	sympatický motor
+	praktičnost
-	svérázný multimediální systém
-	motor je k dispozici až s nejvyšší výbavou
motor	vznětový čtyřválec, přeplňovaný
objem	2191 ccm
max. výkon	129 kW (175 k) při 4500 ot/min
max. točivý moment	420 N.m při 1800 - 3600 ot/min
max. rychlost	221 km/h
zrychlení 0 - 100 km/h	7,9 s
kombinovaná spotřeba	4,6 l/100km
cena testovaného modelu	814 300 Kč