Až překvapivě normální, navíc prostorný: Test rodinného hatchbacku Fiat Tipo

Nová verze Fiatu Tipa přijíždí s elektrifikovaným benzinovým motorem. V naší recenzi popisujeme, že řidič ji většinou ocení. Jen převodovka by ještě zasloužila péči.... Italský Fiat v současné době nepatří mezi automobilky, které by v pořadí nejúspěšnějších značek z hlediska prodejů nových vozů v ČR atakovaly první příčky. Naopak se postupně propadl až do třetí desítky. Přitom má ale stále v nabídce auta, která by některé skupiny motoristů rozhodně neměly opomíjet.

Například model Tipo, což je klasický zástupce velikostní skupiny nižší střední třída. K testu jsem tentokrát získal model s elektrifikovaným zážehovým čtyřválcem.

Auto si důkladně můžete prohlédnout v galerii s vysvětlujícími popisky.

Přeplňovaná patnáctistovka spolupracující se sedmistupňovým automatem je nejdražší nabízenou verzí. Kromě ní může zájemce o toto auto volit ještě mezi turbodieselem s objemem 1,6 litru a litrovým tříválcem.

Ten, kdo chce automatickou převodovku, pak musí chtě nechtě objednat výše zmíněný benzinový agregát, kterému může sekundovat elektromotor s výkonem 20 koňských sil. Třeba v městském režimu má zcela sám, podle údajů výrobce, roztáčet kola vozu během 62 procent jízdního času. Osobně jsem čas plně elektrické jízdy neměřil, ale faktem je, že se kontrolka EV rozsvěcovala poměrně často.

Osobně jsem ale nebyl šťastný z propojení těchto agregátů se sedmistupňovou automatickou převodovkou. Občas jsem si při rozjezdech připadal jako naprostý řidičský novic, který se teprve učí zacházet s plynem a spojkou a do provozu se vydává stylem přískokem vpřed. Automat při zařazených nízkých rychlostních stupních zkrátka cuká a je mu vlastně jedno, jak moc v tu chvíli šlapete na plyn. Je to bezesporu způsobeno tím, že auto má v počátku tendenci k rozjezdu bez zapojení spalovacího motoru, ale v okamžiku kdy zjistí, že jeho síla nestačí, pošle „benziňák“ do hry trošku překotně.

Tím jsem ale vlastně vyčerpal výčet nejzávažnějších nedostatků, na které jsem během týdenního testovacího soužití přišel.

Tipo totiž, byť je na trhu již sedm let, působí dostatečně atraktivně. Po faceliftu, který přišel na přelomu desetiletí, jsou již na nové přídi písmena tvořící název mateřské automobilky. S ním se také začal nabízet designový paket Cross, který klasický hatchback přetváří na crossover s lehce offroadovou vizáží. Jde o klasický koncept přidaných plastů na spodní část vozu a olemování výřezů v blatnících. V tomto případě je ale navíc podvozek o čtyři centimetry výše, což se může hodit při občasném zajetí na účelovou komunikaci s nezpevněným povrchem.

Dříve bylo Tipo autem, které se omezilo na nejnutnější možnou výbavu. Nyní už je k mání také s prvky, které čím dál více zákazníků vyžaduje. Tedy včetně elektronických asistenčních systémů nebo třeba bezdrátové dobíječky mobilního telefonu. Naštěstí asistent pro udržování se v jízdním pruhu, což je ten, který mám nejméně v oblibě, lze po každém nastartování vypnout krátkým stiskem bočního tlačítka na páčce blikačů.

Kabina působí trošku staromilsky, ale všechny ovládací prvky, včetně panelu klimatizace, jsou rozmístěné logicky a v dostatečné velikosti. Jedinou výjimkou je váleček pro zesilování nebo zeslabování audia. Je umístěn na středové konzole a trošku schován za klasickou pákou parkovací brzdy. Centrální multimediální displej je už výhradně dotykový. V této testované výbavě byl dostatečně velký, měl solidní reakce i rozlišení. Jen ikonky na něm vytvořili grafici poměrně titěrné.

Odkládacích prostor je docela dost, ale jejich objem je obvykle jen průměrný.

Velmi se mi líbily velké a dobře zpracované přední sedačky. Jen kdyby místo páčky na seřizování sklonu opěradla bylo šroubovací kolečko….Jsou na nich stehy z červených nití, což koresponduje s označením speciální edice Red. S příjemným materiálem na sedácích a opěradlech trošku kontrastují levné plasty použité na některých místech palubní desky a obložení dveří.

Interiér je prostorný a bez problémů se zde poměrně usadí čtveřice lidí, z nichž každý měří 185 centimetrů, případně ještě o malinko více.

Stejně dobře využitelný je také zavazadlový prostor. Na poměry této kategorie osobních aut je se 440 litry opravdu velký. Počet hvězdiček udělovaných za tuto partii však u Tipa snižuje vysoká nakládací hrana, a třeba také absence mezipodlahy, díky níž by pak bylo možné vytvořit rovinu se sklopenými opěradly zadních sedadel. Ještě větší zavazadelník (+110 litrů) pak nabízí karosářská verze kombi, za kterou se připlácí 30 000 Kč.

Tipo určitě není auto, které by si volili jako svůj jediný vůz zatvrzelí příznivci sportovní jízdy. Tomu odpovídá také naladění podvozku do komfortního módu. Je dokonale přizpůsobený překonávání nástrah českých okresek. Propadnutí kola do výtluku nebo naopak najetí na retardér se v kabině neprojeví výrazným otřesem a není ani doprovozeno výraznějším nepříjemným zvukem. Řízení je už v základním nastavení hodně „posíleno“ a ještě snazší otáčení volantem například při parkování zajistí stisknutí tlačítka City.

Nejvyšší spotřebu jsem při testovacích jízdách logicky zaznamenal na dálnici. Tam činila rovných šest litrů. Naopak na okreskách se lze dostat k pětilitrové hodnotě, ve městě to bývá o pár desetinek více. V dlouhodobém horizontu se dá počítat s průměrnou spotřebou přibližně 5,2 – 5,5 litru.

Karosérie: pětimístný pětidveřový hatchback

Motory/Spotřeba: Zážehový tříválec 1,0/100 koní – 6,2 litru, zážehový přeplňovaný čtyřválec 1,5/130 koní – 5,9 litru, vznětový přeplňovaný čtyřválec 1,6/130 koní – 4,6 litru.

Převodovka: pětistupňová manuální, šestistupňová manuální, sedmistupňová automatická

Vnější rozměry: 4 386/1818/1556 mm

Rozvor: 2638 mm

Zavazadlový prostor: 440 l

Max. rychlost: 191-207 km/hod

Zrychlení: 9,0-12,2 s

Ceny: od 489 900 Kč