TEST: Čekalo se dlouho, ale výsledek stojí za to. Volvo XC90 je okouzlující auto

Právě teď v srpnu uplyne třináct let od zahájení výroby Volva XC90. Z prvního SUV švédské automobilky se stal prodejní hit, možná i proto trvalo tak dlouho, než tradiční výrobce představil nástupce. Pro Volvo přitom druhá generace neznamená jen pokus o zopakování úspěchů původní XC90, její příjezd automobilka chápe rovnou jako počátek nové éry. Nová XC90 totiž ukazuje, co od vozů ze Skandinávie máme v budoucnosti očekávat.

Novinka jako první model značky dostala novou modulární platformu SPA, která bude základem i pro příští volva. Mimochodem, Švédové údajně chystají velký sedan S90 a od něj odvozený kombík, mluví se také o velkém kupé a dokonce i o kabrioletu.

Všechny tyto novinky už využijí právě flexibilní platformu SPA. A také pouze přeplňované čtyřválce.

Volvo se totiž rozhodlo odepsat větší motory, nově bude sázet na vlastní jednotky řady Drive-E, kromě toho vidí budoucnost v postupné "elektrifikaci", tedy v hybridních pohonných systémech.



Tento krok samozřejmě kromě snahy o ušetření výrobních nákladů souvisí s přísnými emisními normami. Podle Volva ostatně budou k přechodu na čtyřválce (a menší motory) dříve či později donuceni i ostatní. Švédská automobilka jen začala dřív.

Ale pojďme už konečně k nové XC90. K designu testovaného auta se jako obvykle vyjádřím pouze stručně: podle mě je tohle Volvo nejpohlednějším SUV současnosti.

Líbí se mi, že se na první pohled hlásí k předchůdci. Tvary totiž zřetelně odkazují na původní XC90, takže ani nové provedení si s jiným autem nespletete.



Design je přitom poměrně jednoduchý. Hranatá karoserie bez zbytečných výstřelků naznačuje účelně "postavenou" kabinu a praktický zavazadelník. XC90 je tak nějak chladně a decentně elegantní, nekřičí do světa, že její majitel má dost peněz na to, aby si mohl koupit velké luxusní SUV. To se mi fakt moc líbí.

A taky mě dostaly některé detaily. Například grafika LED diod v předních světlometech, která má připomínat tvar Thorova kladiva, tedy tradičního atributu známého boha severské (potažmo germánské) mytologie. Nebo se podívejte na záď. Která jiná automobilka pracuje s vertikální architekturou světel?



Zaujalo mě také, jak velké auto XC90 je. Ona totiž na první pohled nevypadá až tak obrovsky, své skutečné rozměry šikovně maskuje.
Na délku měří 4950 milimetrů (o 143 mm více než předchůdce), na šířku 2008 (+110 mm), vysoká je 1776 mm (-8 mm) a rozvor dosahuje 2984 mm (+127 mm).

Ze štědrých rozměrů naštěstí těží interiér. Praktičnost přitom byla silnou stránkou už první generace, vlastně tak silnou, že byla hlavním důvodem úspěchu švédského SUV.

Novinka se také nemá za co stydět. Prostoru je uvnitř spousta, nejen pro cestující na předních sedadlech, ale i pro pasažéry ve druhé řadě. Tu tvoří tři samostatné sedačky, které lze nezávisle na sobě posouvat v rozsahu dvanácti centimetrů.



Prostřední sedadlo v sobě navíc ukrývá integrovanou dětskou sedačku (pro děti s výškou do 150 centimetrů). Podobnou vychytávku má například i Volvo V70 (test najdete zde), ale u něj je dětský podsedák na krajních pozicích. Umístění uprostřed má tu výhodu, že si cestující vpředu může dítě přisunout k sobě dopředu a lépe na něj ze svého místa dosáhne.

I nová XC90 může být sedmimístná, třetí řada vyjde na 41 500 korun.

Přístup k šestému a sedmému sedadlu sice není úplně nejsnazší, vyžaduje trochu hbitosti, ale až se dozadu vyškrábete, budete si tato místa pochvalovat. Sedačky totiž nejsou žádné "nouzovky", ale v podstatě plnohodnotná křesla, v nichž se pohodlně usadí lidé s výškou do 175 centimetrů.




Zavazadelník má v pětimístném uspořádání objem 692 litrů a v sedmimístném stále velice slušných 314 litrů. Po sklopení sedaček ve druhé řadě vznikne prostor o objemu 1868 litrů. Kufr má pravidelný tvar, je skvěle využitelný, jen je potřeba počítat s vyšší nákladovou hranou (780 milimetrů).

Šikovné je bezdotykové otevírání pátých dveří – stačí máchnout nohou pod zadním nárazníkem a kufr se sám otevře. Fajn jsou také dvě plastové "kapsy" po stranách. Mají totiž nad sebou gumové popruhy, které pevně "obejmou" drobný náklad, který by jinak měl tendenci putovat po kufru.



Praktičnost pak podtrhuje i spousta přihrádek v kabině.

Volvo s novou XC90 také úplně změnilo filosofii ovládání. Výrobce se snažil zredukovat počet tlačítek na minimum a ovládání soustředil do palubního systému (infotainment) s devítipalcovou dotykovou obrazovkou, která je trochu netradičně umístěna na výšku – tedy delší stranou vertikálně.

Ovládá se tu skoro všechno - kromě nejdůležitějších funkcí spojených s řízením. Ty máte pod kontrolou díky tlačítkům na volantu. Je to tak proto, aby řidič nemusel ztrácet koncentraci na jízdu.



Jinak ale přes hlavní displej nastavíte třeba klimatizaci, navigaci nebo zapnete inteligentní parkovací asistent, který umí (téměř) sám zajet do vhodného prostoru.

Nejsem velký fanoušek dotykového ovládání, ale musím říct, že Volvo odvedlo slušnou práci. S palubním systémem se totiž pracuje v podstatě stejně jako s normálním tabletem, pod displejem je dokonce i velké tlačítko pro návrat na domovskou obrazovku - podobně jako u přístrojů od společnosti Apple.

Prostředí je svižné, docela přehledné a také snadno přizpůsobitelné. Fajn je, že obrazovka reaguje, i když na ni saháte rukama v rukavicích.

Vadily mi jen dva detaily: zaprvé si XC90 nepamatuje nastavený jízdní režim, takže po každém nastartování musíte znovu aktivovat ten svůj oblíbený, zadruhé se mi stávalo, že se mi neustále spouštěla navigace do místa, které si asi nastavil někdo přede mnou (a já do něj vážně jet nechtěl). Nikde jsem nenašel rychlou možnost zrušit navádění, pomohlo jen zadání nového cíle a dojetí do něj.



To jsou ale jen maličkosti, které snad může vyřešit aktualizace softwaru. Jinak je interiér XC90 parádní. Sedačky čalouněné kvalitní kůží nabízejí mimořádný komfort, moc hezky vypadá také dřevěné obložení bez lesklého laku. Při dotyku je tak cítit struktura dřeva. Snad jen jednu drobnost ke zpracování si dovolím vytknout: podloketní opěrka mezi sedadly by mohla být měkčí. Ale to už jsem možná jen rozmazlený.

Překvapující není, že chybí analogové budíky a přístrojový štít je plně digitální. To Volvo umí delší dobu.

Jak už bylo řečeno, Volvo pro XC90 nabízí pouze čtyřválcové dvoulitry, u nichž je výkon "vyhnán" přeplňováním. V případě testovaného nejvýkonnějšího dieselu D5 máme co dočinění se dvěma turbodmychadly přeplňovaným motorem, který má na svůj objem obdivuhodný výkon 225 koní (165 kW). Točivý moment pak dosahuje hodnoty 470 Nm.



Více než 2,2 tuny vážící SUV s touto jednotkou jede svižně, motor zaujme především sílou v nízkém a středním spektru otáček, ale nepůsobí tak rychle, jak by napovídaly už zmíněné údaje. Za loudu ale v žádném případě nebudete.

I když nový vznětový čtyřválec postrádá charakterní projev dřívějších volvích pětiválců, řadím ho mezi nejpříjemnější čtyřválcové diesely současnosti. V nízkých otáčkách se chová velice klidně, je tichý a kultivovaný, v těch vyšších se ale ozve zajímavý mechanický zvuk, který dává alespoň trochu vzpomenout na starší pětiválcové jednotky.

Nejvíc XC90 s motorizací D5 svědčí uvolněná jízda – stejně jako osmistupňové automatické převodovce. Řadí velice jemně a hladce.



Volvo pro XC90 D5 uvádí průměrnou spotřebu v kombinovaném cyklu 5,8 l/100 km, ale jde o údaj vzdálený realitě. Mimo obce se lze totiž pohybovat za nějakých 7 až 8 litrů, ve městě pak za víc než 8 litrů, můj průměr po skončení testování (najeto 709 kilometrů za skutečně rozmanitých podmínek) však činil 8,9 l/100 km. Na tak velké a těžké auto podle mě stále velice přijatelná hodnota.

A jaká je samotná jízda? Upřímně, dost překvapující. Očekával jsem mimořádně pohodlný, houpavý a trochu neohrabaný koráb, který se bude vzpírat sebemenšímu pokusu o dravé řízení. Prostě klasické Volvo, u něhož je mnohem důležitější, jak se v něm cítíte, než jak se řídí. Pletl jsem se.

U XC90 je zřetelně znát, že výrobce toužil svému klíčovému produktu zajistit co nejlepší jízdní vlastnosti. Až to trochu přehnal...

Na hladké silnici se velké SUV řídí skoro jako normální kombík a z pozice šoféra působí jako menší a lehčí auto. Pomáhá mu v tom samozřejmě i elektronika, například přibrzďování kol, ale také pohon všech kol s mezinápravovou spojkou Haldex páté generace. Dokonce i řízení je dostatečně přesné.



S autem tak lze v zatáčkách zacházet skutečně dost hrubě, snese hodně a v obloucích statečně drží stopu. I komfort se zdá být dokonalý. 

Jenže pak přijde rozbitá silnice a XC90 najednou ztratí nadhled a lehce znervózní. Na příčných nerovnostech odskakuje zadní náprava, auto se "rozvlní" a do kabiny proniknou rázy od kol - u testovaného auta dojmu nepomohly ani dvacetipalcové ráfky.

Není to nic hrozného, ale čekal jsem přece jen ladnější a měkčí projev. A nejen čekal, také bych ho uvítal. Pokoušet se o "sportovní" nastavení je podle mě u podobného vozu zbytečné.

Jsem proto zvědavý, jak bude fungovat příplatkový vzduchový podvozek. 

Kromě až příliš velké citlivosti na kvalitu povrchu ale není XC90 co vytknout. Jezdí se s ní prostě hezky. A jako ve správném Volvu se v ní řidič (a vlastně i posádka) cítí sakra příjemně. Tohle auto je jistým způsobem mile uklidňující.



Tomu samozřejmě pomáhá i vědomí bezpečnosti, kterou je Volvo v dobrém slova smyslu posedlé.

Základem je pevná karoserie. Kompletní bezpečnostní klec obklopující posádku je vyrobena ze zatepla formované oceli legované bórem s mimořádně vysokou pevností. Je jí použito pětkrát víc než u první generace XC90. Zatepla formovaná bórem legovaná ocel činí přibližně 40 procent celkové hmotnosti karoserie.

Odolnou konstrukci pak samozřejmě doplňují nejrůznější bezpčnostní systémy. Nové SUV třeba ochrání posádku v případě neúmyslného sjetí z vozovky. Systém funguje tak, že v případě opuštění silnice Volvo rozpozná, co se děje, a utáhne bezpečnostní pásy předních sedadel, aby řidič i spolucestující zůstali pevně zajištěni na svých místech. Bezpečnostní pásy jsou pevně utaženy tak dlouho, dokud je vůz v pohybu. Aby nedošlo ke zraněním páteře, jsou sedadla opatřena funkcí pohlcování energie v prostoru mezi sedadlem a jeho rámem, čímž dochází k absorpci vertikálních sil, které působí v důsledku tvrdého přistání v terénu. Toto řešení je schopno snížit vertikální síly působící na cestující prý až o jednu třetinu.



Myslím, že právě pověst spolehlivého ochránce, elegantní design a prostorný, praktický a nádherný interiér budou hlavními důvody, proč nová XC90 naváže na úspěchy předchůdce. První generace se od zahájení výroby prodalo více než 630 tisíc kusů.

Cena švédské novinky odpovídá prémiovému produktu. A tím XC90 bez debaty je, opravdu působí jako hodnotné zboží.

Velké Volvo stojí nejméně 1 329 000 korun, což platí pro slabší turbodiesel (140 kW/190 k) v základní výbavě Kinetic. Testované provedení s nejvýkonnějším nafťákem, ve výbavě Momentum a několika příplatky však už překročilo hranici 2 milionů korun. 

Kompletní ceník najdete zde.

Volvo XC90 D5: Hodnocení a technické údaje
+	prostorný a kvalitní interiér
+	kvalita jízdy na hladké silnici
+	praktičnost
-	slabší komfort na nekvalitním povrchu
-	drobné chybky infotainmentu
motor	vznětový čtyřválec, přeplňovaný
objem	1969 ccm
max. výkon	165 kW/225 k při 4250 ot/min
max. točivý moment	470 Nm při 1750-2500 ot/min
převodovka	osmistupňová, automatická
max. rychlost	220 km/h
zrychlení 0-100 km/h	7,8 s
kombinovaná spotřeba	5,8 l/100 km
cena testovaného vozu	2 003 100 Kč