SERIÁL: Kdy dojde ropa? (1.díl)

Kdy dojde ropa, není lehké předpovědět. Především je tu spousta zásob, které ještě nikdy nebyly objeveny anebo když jsou objeveny, tak nejsou dostatečně zmapovány a ani se na nich nezačalo těžit. Podle odhadů se zde ovšem bavíme o „utajených“ zásobách na několik let, nikoli desetiletí. Jednoho dne tak… Ale pojďme pěkně popořádku.

Peníze především

O tom, že ropy je pod zemským povrchem dost, víme. Jenže je tu faktor, který tyto zásoby prostě nedovolí navrtat – ekonomika. Když není rentabilní zásoby ropy vytěžit, těžko se do toho bude někdo pouštět. Na mořském dně je podle časopisu World Oil stále tolik zásob ropy, kolik jí potřebujeme na dalších padesát let. Jenže v Mariánském příkopu se moc lidem těžit nechce.

Kolik tedy máme ropy?

To by nám měly napovědět oficiální statistiky jednotlivých těžařských společností, které své informace MUSÍ (toto slovo si zapamatujte) zveřejňovat. Jenže se ukazuje, že jejich čísla jsou spíš vycucaná z prstů celé armády manažerů. Příkladem budiž Philip Watts, bývalý generální ředitel společnosti Shell. Ten v roce 2004 snížil odhad zásob firmy o téměř čtvrtinu. Shell na burze propadl o ještě větší podíl, investoři šíleli a rozjelo se mohutné vyšetřování. Bylo zjištěno, že celé vedení společnosti Shell vědělo minimálně od roku 2002 skutečný stav jejich zásob, ale záměrně tato čísla zkreslovala. Watts byl z funkce odvolán (předtím si ovšem schválil fantastický zlatý padák, a dokonce i doživotní rentu) a vyšetřován byl mnoha úřady. Na paškál si ho vzala například i FBI, protože celá akce dolehla i na státní rezervy, akciový trh a další dost významné instituce. Nic se ale nevyšetřilo. Watts si spokojeně žije v jednom malém městečku, kde nyní působí jako místní kněz.
Tento jediný případ samozřejmě nemůže vrhat stín na všechny, ale bohužel se zdá, že to je spíš jediné světlo v temném tunelu. Stejné důvody, jaké měl Shell, mají i všechny ostatní firmy a vlastníci těžebních polí. Čím lepší vyhlídky, tím lépe si danou firmu či region cení banky, tím lepší jsou podmínky pro investice… A tak OPEC sice pracuje s nějakými čísly, ale třeba kolik je zásob v Saudské Arábii (největším vývozci ropy na světě), to nikdo přesně neví. A tamní vládnoucí elita to nikomu neřekne.

Kdy tedy dojde?

Zase se pojďme podívat do čísel OPECu, časopisu World Oil nebo jejich konkurenta Oil and Gas Journal. Začneme u OPECu. Ten nám říká, že na světě je 1,4 miliardy barelů ropy v zásobách. Podle tohoto bychom si při současné spotřebě neměli dělat hlavu s ropou příštích asi 130 let. Jenže výhled spotřeby má exponenciální růst, takže podle OPECu (pozor – neoficiálně – oficiálně vám OPEC neřekne, ve kterém roce ropa dojde) by to mohlo být do 60 let.
O něco optimističtější jsou oba časopisy. Ty posouvají tuto hranici ještě o nějakých dvacet let dál. Tak kde je pravda? Těžko říct. Dáme vám ještě jeden zdroj – společnost BP a její ročenku. Ta se po výše uvedeném skandálu společnosti Shell stala nejdůležitějším zdrojem informací o ropě pro newyorskou burzu. Když vyjde ročenka, burza stoupá či padá. Tato ročenka říká, že konec bude za 56 let.

Vytoužená ropa

Když jsme na začátku článku mluvili o výtěžnosti, pak se musíme zmínit také o další naději pro svět. Zatím jsme pojednávali jen o ropě jako surovině v homogenních nalezištích. Jenže je tu ještě možnost získávat ropu jinak. Takzvané živičné písky (nesprávně označované jako ropné písky) jsou totiž nadějí pro budoucnost. Jde o písky, které jsou bohaté na bitumeny (živice). Ty se pak mohou úpravou přeměnit na ropu. Odhaduje se, že v živičných píscích by mělo být víc ropy, než je celá zásoba v tradičních nalezištích vůbec. Jenže je tu zase ten faktor ekonomiky.
Zaprvé – na výrobu jednoho barelu ropy je zapotřebí asi dvě tuny živičného písku. K tomu je zapotřebí připočítat extrémní náročnost na zásobení vodou, energií a na těžkosti s odpadními produkty a výsledkem je problém, který je dosud rentabilní pouze u povrchové těžby. Jenže ložiska takových písků jsou jen v Kanadě, v Jižní Americe a na Sibiři. Prý se vyvíjí nové procesy, které těžbu z těchto polí posunou do zajímavějších finančních rozvah.
Poslední záchranou pak bude ropa v podobě tuhého nerostu – uhlí. Uhlí je na světě ještě dost. Předělat uhlí na pohonné hmoty umíme už dávno. Bohužel i tady je problém s rentabilitou a ekologickou zátěží.

Co to pro nás znamená?

Výsledek celého článku je tedy ten, že ani nevíme, zda se máme bát. Může se stát, že jednoho dne bude těžba ropy natolik drahá, že její cena se vyšplhá do tak závratných výšin, kdy po ní přestane být poptávka. A pak světová ekonomika spadne jak domeček z karet. Jenže tu máme ještě jeden faktor, který jsme nezapočítali – a tím je masivní snaha o snižování spotřeby ropy a odvykání ze závislosti na ní. V automobilech je tato snaha čím dál víc patrnější. Takže se může stát, že křivka spotřeby přestane růst a třeba se jednoho dne zlomí. Ohromní žrouti ropy, tedy dopravní prostředky, přestanou ropu ve všech jejích podobách chlemtat a od toho se postupně začne vyvíjet cesta k oddálení totálního kolapsu.

P.S. Pokud budete mít potřebu se v této problematice více orientovat, budete potřebovat hodně, ale opravdu hodně času. Celá problematika je tak komplexní (vstupuje do ní i spotřeba jiných energií, výroba elektřiny ve světě, počet jaderných elektráren), že na to existuje celý vědní obor, existují výzkumná centra (např. ODAC, ASPO nebo UKERC). Na tuto problematiku existují jakési dva náhledy – optimistické a negativní cesty, které se snaží predikovat vrchol těžby a spotřeby ropy. Která cesta je ta správná, zatím nikdo neví. Vzhledem k tomu, že ta nejčernější varianta hovořila o roce 2016, doufejme, že ty optimistické budou mít pravdu.

Tento článek je součástí desetidílného seriálu o palivech. Jednotlivé díly budou zveřejňovány v intervalu dvou týdnů. Již brzy se můžete těšit na nejbláznivější alternativy, které v budoucnu ropu nahradí.

TIP: SERIÁL: Co se stane, až dojde ropa? (2.díl)