První Octavia Combi odešla do výslužby až před 50 lety. Přežila i "embéčko"

Škoda Octavia Combi první generace byla posledním modelem mladoboleslavské automobilky, který si ještě zachoval klasickou koncepci pohonu. Tedy motor vpředu roztáčející zadní kola. Až před Vánocemi roku 1971, tedy právě před padesáti lety, sjel z výrobní linky závodu v Kvasinách poslední exemplář Škody Octavie Combi. Měl pořadové číslo 50 244.

Octavii Combi ze šedesátých let si můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

Zajímavé je, že tento model vydržel ve výrobě více než deset let, neboť produkce začala již v létě roku 1961. Model Octavia sedan, z něhož samozřejmě po technické stránce vycházel, pak přežil dokonce o sedm let. Octavia tudor, jak se totiž kvůli své dvoudveřové karosérii také nazývali, totiž musela ustoupit nové Škoda 1000 MB již v roce 1964.

Ovšem také "embéčko", jak se lidově říkalo modelu 1000 MB Octavia Combi dokázala překonat o celé dva roky. Bylo to díky tomu, že o praktické kombi byl stále poměrně velký zájem také v cizině, a navíc se auto dělalo nikoli v hlavní továrně v Mladé Boleslavi, ale v pobočném závodě v Kvasinách.

Zatímco Octavia I existovala již od roku 1959, verze Combi se veřejnosti představila až v září 1960 na brněnském strojírenském veletrhu.

Na to, že auto na délku měří jen několik centimetrů přes čtyři metry (tedy zhruba tolik jako Škoda Fabia s karosérií hatchback), disponovalo opravdu velkorysým vnitřním prostorem. Ve čtyřmístné konfiguraci sedaček byl půdorys zavazadelníku 73x 98 centimetrů. Pokud se sklopilo opěradlo vzadu, tak bylo možno naložit předmět dlouhý až 150 a široký 98 centimetrů. Vzdálenost od podlahy ke střeše činila 87 centimetrů. Oficiálně byl objem kufru při naložení až po střechu úctyhodných 690 litrů.

Povolená hmotnost nákladu dosahovala čtyř stovek kilogramů. S tím vším si musel poradit zážehový atmosféricky plněný čtyřválec se zdvihovým objemem 1221 cm3. Výkon činil nejvýše 47 koňských sil a maximální rychlost 118 kilometrů v hodině.

Octavia Combi měla sedačky s možností lůžkové úpravy. Nejprve bylo nutné posunout sedačky řidiče a předního spolujezdce co nejblíže k palubní deskce, pak sklopit opěradla a to zadní nedělené opěradlo vyjmout. Později už "operace" se zadním opěradlem odpadla a bylo ho možné překlpit směrem do kufru.

Na jaře roku 1965 přišla první menší modernizace tohoto kombíku. Jednak se změnila barva palubní desky (už byla pouze černá) a jednak se řadicí páka přesunula ze sloupku volantu na podlahu.

V roce 1968 se pak měnil zásadním způsobem také design přední části. Tam se dostala nová, zjednodušená čelní maska bez rámečku. Další úsporná opatření přišla v roce 1969. Po nich se sice zvětšily přední světlomety, ale vzadu zmizela klasická křidélka na blatnících a místo tradičních kapkovitých světel se dozadu montovala vodorovně orientovaná světla ze Škody 100/110. Ty našly místo až těsně nad nárazníkem.

V důsledku toho bylo také nutno odstranit dvířka pro přístup k rezervě zvenčí. Tu tak již bylo možné použít až po otevření víka a odklopení podlážky.

Ještě rok před ukončením výroby přišly další změny. Na horní i spodní okraj palubní desky se dostalo měkké čalounění a před volantem ze Škody 1000 byl přístrojový štít z téhož modelu.

Zákazníci určitě ocenili poprvé rozdělené zadní opěradlo na dvě stejné poloviny a silnější motor. Ten tak byl díky zvýšenému stupni komprese vyvinout výkon až 51 koňských sil.

Dnes se již málo ví, že Škody Octavia Combi se montovaly nejen v České republice, ale například také v Chile a Indonésii nebo na Islandu. Ostatně zhruba dvě třetiny ze všech vyrobených kusů se prodaly jinde než u nás. Právě hlavně pro export byla určena varianta s plechem zakrytými otvory pro dvě zadní dvojice bočních oken.