První Octavia Combi brzy oslaví 60. Objemem kufru překonává i současný Superb

Octavia Combi se montovala kromě východočeských Kvasin rovněž v Chile, v Turecku, Indonésii, Pakistánu nebo na Islandu. „Dnes si takovou výrobu neumím představit. Jestliže v současnosti u některých součástí nemůže být tolerance vyšší než 0,2 milimetru, tehdy se v Chile samozřejmě nehledělo ani na milimetrové odchylky.“ Tak vzpomíná v rozhovoru pro škodovácký internetový magazín Storyboard na licenční výrobu automobilu Škoda Octavia Combi na přelomu šedesátých a sedmdesátých letv Chile Bohuslav Čtvrtečka. Tehdy 28letý zaměstnanec kvasinského závodu prý s nabídkou na práci v Jižní Americe moc neváhal. I když neuměl španělsky ani slovo.

V Chile se za dva roky smontovaly necelé čtyři stovky vozů modelu, který měl premiéru v České republice 11. září 1960 a vyráběl se až do konce roku 1971.

Obrázek o tom, jak taková výroba probíhala, si můžete udělat při prohlížení naší fotogalerie.

Automobil, který měl rámovou konstrukci, motor umístěný vpředu a pohon zadních kol, si získal velkou oblibu i v zemích se špatnými cestami. Tedy například v Austrálii nebo v severských evropských státech. Pamětníci vzpomínají, že když se zadní náprava zatížila pytlem cementu, neměl vůz problém projet ani rozbahněným terénem.

Navíc disponoval mimořádnou prostorností. Při délce 4065 milimetrů, šířce 1600 a výšce 1430 se konstruktérům podařilo uvnitř vytvořit zavazadlový prostor s kapacitou 690 litrů. To je o třicet více, než kolik se udává v případě současné generace Superbu Combi. Je ovšem třeba férově dodat, že v případě Superbu se už objem měří přesně stanoveným způsobem a takzvaně "pod roletku". V případě první Octavie se jednalo o celý prostor až po strop.

Montáž vozů v Chile byla prý takovým malým dobrodružstvím. „Než jsem na začátku roku 1970 vyrazil do Chile, vozy Škoda se tam již montovaly. Když jsem přijel, viděl jsem tam už jezdit starší pick-up 1201,“ vzpomíná Bohumil Čtvrtečka na téměř zapomenutou historii výroby československých vozů v zahraničí. Zpočátku se jednalo z celních důvodů jen o kompletaci prakticky hotového vozu. Do jednoho přepravního boxu se v Kvasinách umístila už nalakovaná karoserie s čalouněným interiérem, do druhého se uložily dva podvozky. V Chile se pak vše v podstatě jen sešroubovalo," vysvětluje.

Rozhodně se nejednalo o žádnou velkovýrobu Do továrny se totiž nabírali jen místní obyvatelé, což v okolí nejsevernějšího chilského přístavu Arica byli prakticky výhradně domorodci, kteří se do té doby zabývali převážně zemědělstvím či obchodováním.

Když pak chilská vláda začala požadovat, aby se do vozu ve větší míře montovaly i díly pocházející z místních zdrojů, snažila se Škodovka pochopitelně vyhovět. "Jenže mělo to svá úskalí. Například chyběl lis a také kvalifikovaní mechanici. Ale požadavek zněl, že musíme nějaké lisované díly vyrábět. Tak jsme si poradili s tím, co bylo k dispozici: v hale stála deska na hydraulických heverech, na ni jsme umístili dřevěný – dnes bychom řekli – přípravek, takové kopyto to bylo, a šest chlapů začalo pumpovat a k vytvarovanému dílu se nakonec dopracovalo,“ usmívá se při té vzpomínce. Je tedy logické, že přesný díl s tolerancí, o které se mluví za začátku tohoto článku, se tímto způsobem dost dobře vyrobit nedal.

Celkem se Octavií Combi první generace vyrobilo přes 54 000 kusů.