Znáte "Želvu" od škodovky? Měla chránit Československo, nakonec sloužila i u SS

Je to nepřehlédnutelný stroj. Hlavně díky svému charakteristickému vzhledu je obrněný automobil vz. 23 (OA vz. 23) vozem, jehož nezvyklá podoba, která samozřejmě měla svůj význam, se vám vryje do paměti. Vznikl ve 20. letech minulého století v Československu. A právě kvůli svému vzhledu dostal přezdívku "Želva". V období po první světové válce chtělo nově vzniklé Československo budovat nejen ekonomiku a vnitřní strukturu, ale zároveň i silnou armádu. Tomu však mnohdy neodpovídalo vybavení - třeba i v oblasti obrněných vozidel. Armáda měla k mání jen dva starší vozy Lancia IZ, které přivezené do země přivezli legionáři z Itálie, a několik provizorních vozů postavených na podvozcích náklaďáku Fiat 18BL.

Nastala tedy chvíle, kdy si musela armáda nechat postavit nové, modernější a všestranně výkonnější obrněné vozy. Podle projektu poručíka Františka Bergra byly tedy vyrobeny dva prototypy nového vozu Škoda PA-I, které v roce 1923 převzal prapor útočné vozby v Milovích k testování.

Z testování vzešel soubor připomínek a kritik, který se zapracoval do projektu. Z vozu byla sejmuta původní věž, došlo k posílení palebných prostředků, zaoblení karoserie a k přepracování různých dalších částí a detailů. Zrodil se tak finální typ PA-II (pancéřový automobil, typ II); nebo také právě obrněný automobil vz. 23), který armáda objednala ještě v červnu 1923 v počtu dvanácti kusů. Prvních devět bylo hotovo v červenci 1924 a po další sérii testování a drobných úprav byla „Želva“ připravena k nasazení do armádního inventáře.

Na přelomu let 1924 a 1925 vojsko přebralo všech 12 vozů, z nichž každý vyšel na 626 159 korun včetně výstroje a výzbroje. Nejednalo se sice zrovna o nízkou sumu, ale cena odpovídala tehdejší technické pokrokovosti a také výrobní náročnosti.

„Želva“ je totiž poměrně impozantní stroj s mnoha zajímavými detaily. Na rámu, který je svařen z ocelových lisovaných plechů, sedí oboustranně symetrická karoserie, jejíž tvar reflektoval tehdejší znalosti o balistice. Právě její náročná výroba, probíhající kováním podle velkých šablon, citelně zvyšovala cenu vozu. Exponované díly měly sílu pancíře 5,5 milimetru, ty méně exponované potom 4 mm. Silnější pancířový plech byl testován proti střelám z německé pušky Mauser 98 ráže 7,92 x 57.

Po stranách vozidla byly dvoje nástupní dveře a výhledy pro oba řidiče měly plechové kryty se štěrbinovými průhledy. Posádku tvořili dva řidiči, dva střelci v závěsných sedačkách, kteří využívali oboustranně montované kulomety Maxim 08 ráže 7,92 x 57, a jeden velitel, který mohl z vozu vykukovat zakrytovanými průhledy v bocích. Celkem vezla plně vybavená „Želva“ 6250 kusů munice pro čtyři kulomety, několik granátů, výbušnin a pistoli se světlicemi.

Jak již počet řidičů a symetričnost vozu napovídá, vtip PA-II spočíval ve schopnosti jezdit na obě strany.



Obě nápravy byly řízeny vlastním volantem a ta „zadní“ se vždy zablokovala s koly rovně. Čtyřrychlostní skříň obsahovala takzvaný reverz, díky kterému šlo jezdit stejně rychle dopředu, jako dozadu. Velitel vozu používal pro určování směru povely „chladičovou stěnou před“ a „motorovou stěnou vpřed“ a řidiči si mezi sebou pouze předávali řízení.

O pohon obou náprav se staral licenčně vyráběný benzínový čtyřválec Hanomag WD-70HP, který propůjčoval 7,7 tuny vážícímu vozidlu výkon 70 koní (51,4 kW). V závislosti na použitých pneumatikách (standardně se montovaly na plechová kola pneumatiky Goodyear) uměla „Želva“ po silnici vyvinout až 70 km/h. Rychlost v terénu činí podle specifikace 12 km/h. O zastavení se staraly bubnové brzdy, ovládané buď pomocí pedálu všechny naráz, či pákami na jednotlivých nápravách.

Zejména kvůli výrobní náročnosti a vysoké ceně nakonec vzniklo jen 12 kusů. Devět z dvanácti vozů sloužilo u 1. jezdecké brigády, zatímco zbylé tři „Želvy“ a jeden zvlášť zakoupený podvozek byly přiděleny k výcvikové rotě. Obrněné automobily se do služby dostaly zejména při udržování pořádku v pohraničí, kde asistovaly policii.

Příliš dlouhou dobu si ovšem neodsloužily. Armáda už žádné další kusy neobjednala a k oficiálnímu vyřazení z výzbroje došlo na konci roku 1936.

Většinu vozů odkoupilo Ministerstvo vnitra a v jeho resortu zůstaly vozy až do roku 1939, tedy do začátku druhé světové války. Tehdy německá vojska vozy při okupaci zabavila a v záznamech je uveden dokonce jeden případ, kdy byla „Želva“ „přemalována“ z původní pětibarevné kamufláže na šedou barvu a sloužila nějakou dobu u pancéřové divize SS.

Jeden kus byl také dopraven do rakouské Vídně a zde v komplexu Arsenal chátral po několik let.

Do dnešních dní se bohužel nedochoval ani jeden vůz a PA-II „Želva“ tak nadále existuje jen na dobových fotografiích. Třeba ale existuje naděje, že se po letech nějaký typ PA-II objeví kdesi zapomenutý, aby mohl být vytáhnut na světlo a renovován.